7 Tdo 912/2013
Datum rozhodnutí: 25.09.2013
Dotčené předpisy: § 173 odst. 1 tr. zákoník



7 Tdo 912/2013-17

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. 9. 2013 o dovolání obviněného A. Š. rozsudku Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně ze dne 23. 5. 2013, sp. zn. 6 To 172/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 1 T 130/2011 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného A. Š. odmítá .

O d ů v o d n ě n í
Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 2. 4. 2013, sp. zn. 1 T 130/2011, byl obviněný A. Š. uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku a dále přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na šedesát měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody způsobené zločinem loupeže a přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku. Kromě toho byl obviněný podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro přípravu zločinu znásilnění podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku, § 185 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a pro další zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku.

O odvolání obviněného, které bylo podáno proti odsuzujícímu výroku o vině a proti výroku o trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně ze dne 23. 5. 2013, sp. zn. 6 To 172/2013. Podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Kroměříži zrušen ve výroku o vině přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen za tento přečin, dále za zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, ohledně nichž zůstal rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 2. 4. 2013, sp. zn. 1 T 130/2011, nezměněn, a konečně za přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 1 T 130/2011, podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na šedesát měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně. Tento rozsudek napadl proto, že jím zůstal nedotčen výrok o vině zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a že mu byl uložen trest v rozporu se zákazem reformace in peius. Odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Vyjádřil názor, že skutek, v němž soudy spatřovaly zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, měl být správně posouzen jako přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku. Ve vztahu k výroku o trestu namítl, že z podnětu jeho odvolání byl trest fakticky zpřísněn, protože byl Krajským soudem v Brně pobočka ve Zlíně uložen i za trestný čin, za který mu nebyl uložen rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v Brně pobočka ve Zlíně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Skutek, který soudy posoudily jako zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, spočíval podle zjištění Okresního soudu v Kroměříži, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil také Krajský soud v Brně pobočka ve Zlíně, v podstatě v tom, že obviněný dne 2. 8. 2011v době od 01,45 hod. do 02,00 hod. v K., P. ul., na jízdním kole dojel poškozenou P. T., pomalu jel vedle ní, ptal se, zda by mu nedala cigaretu, a když mu řekla, že nikoli, zastavil, slezl z kola, uchopil ji za ramena, tiskl se k ní, naznačoval kopulační pohyby, posléze od tohoto jednání vzhledem k intenzivní obraně poškozené upustil, avšak serval jí z ramene kabelku až z kabelky odtrhl její horní překlápěcí a uzavírací část, z kabelky odcizil peněženku v hodnotě 200 Kč s finanční hotovostí ve výši 4 000 Kč a se dvěma kreditními kartami, nasedl na kolo a odjel.

Zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo proti jinému užije násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci.

Přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a čin spáchá na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě.

Právní posouzení skutku jako zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku je evidentně správné. Posoudit skutek jako přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku je vyloučeno vzhledem ke zjištění, že obviněný serval kabelku poškozené z ramena až z kabelky odtrhl její horní překlápěcí a uzavírací část. V tomto ohledu bylo jednání obviněného užitím násilí proti jinému ve smyslu zákonných znaků zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. Ze strany obviněného nešlo jen o nenadálé a prudké vytržení kabelky, kterému se poškozená nijak nestačila ani bránit a které by bylo možné posoudit jen jako krádež. Obviněný naopak překonával odpor poškozené, která se snažila kabelku pevně držet a se kterou se o kabelku přetahoval. Tuto část incidentu popsala poškozená ve své svědecké výpovědi tak, že se o kabelku tahali, že obviněný se snažil kabelku jí strhnout, že kabelku pevně držela, že obviněnému se nedařilo kabelku jí strhnout a tím pádem z ní odtrhl víko, odcizil z ní peněženku a ihned ujel.

Pokud Krajský soud v Brně pobočka ve Zlíně ponechal výrok o vině obviněného zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku beze změny, rozhodl v souladu se zákonem. Napadený rozsudek tedy není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Obviněnému byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v rámci sazby stanovené v § 173 odst. 1 tr. zákoníku v rozpětí od dvou let do deseti let. Trest odnětí svobody ve výměře šedesáti měsíců evidentně je přípustným druhem trestu uloženým ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby.

Namítaný zákaz reformace in peius je jedním ze stěžejních principů spravedlivého procesu, na který má obviněný ústavně garantované základní právo. Nejvyšší soud ověřil, že výrokem o trestu Krajský soud v Brně pobočka ve Zlíně neporušil uvedený zákaz. Okresní soud v Kroměříži rozhodl rozsudkem ze dne 2. 4. 2013 poté, co jeho předcházející rozsudek ze dne 31. 5. 2012 byl v odvolacím řízení částečně zrušen, přičemž v něm zůstal nedotčen jeden z výroků o vině, a to výrok o vině přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Za tohoto stavu Okresní soud v Kroměříži při novém rozhodování rozsudkem ze dne 2. 4. 2013 ve skutečnosti ukládal trest nejen za trestné činy, jimiž obviněného nově uznal vinným, ale i za přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal rozsudek ze dne 31. 5. 2012 nedotčen. Vadou rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 2. 4. 2013 bylo jen to, že ve výroku o trestu výslovně nevyjádřil jeho návaznost také na nedotčený výrok o vině uvedený v rozsudku ze dne 31. 5. 2012. Tento nedostatek napravil Krajský soud v Brně pobočka ve Zlíně tím, jak v napadeném rozsudku nově formuloval výrok o trestu. Z hlediska uloženého trestu nebylo postavení obviněného napadeným rozsudkem Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně nijak zhoršeno oproti tomu, jak o trestu rozhodl Okresní soud v Kroměříži.

Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

Poučení : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. září 2013

Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec