7 Tdo 911/2007
Datum rozhodnutí: 08.08.2007
Dotčené předpisy:




7 Tdo 911/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 8. srpna 2007 v neveřejném zasedání v Brně o dovoláních obviněných M. V., a L. K., která podali proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 4. 2007, sp. zn. 6 To 151/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 19 T 72/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných M. V. a L. K. o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 29. 1. 2007, sp. zn. 19 T 72/2006, byli obvinění uznáni vinnými trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. /body ad 1) 2) výroku o vině/ a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. /bod ad 3) výroku o vině/. Za to byli odsouzeni podle § 238 odst. 2 a § 35 odst. 1 tr. zák. každý k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců, přičemž oběma obviněným byl výkon tohoto trestu podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 16 měsíců.

Odvolání obou obviněných, které podali proti výroku o vině i trestu rozsudku soudu I. stupně, byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 4. 2007, sp. zn. 6 To 151/2007, zamítnuta podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná.

Proti usnesení odvolacího soudu podali oba obvinění řádně a včas dovolání, které společně odůvodnili. Uplatnili důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. Konkrétně pak namítají, že poškozeného /u skutků ad 1) 2) výroku o vině/ žádným způsobem nenutili k zaplacení dlužné částky a nepoužili vůči jeho osobě násilí, pohrůžku násilí nebo jiné těžké újmy. Přitom zdůrazňují rozpory ve výpovědi poškozeného M. K., jeho manželky i dalších svědků A. J. a J. V. Ve vztahu k bodu 3) namítají, že do domu poškozeného vešli otevřenými zadními dveřmi, když zvonek byl nefunkční a do bytu vešli z toho důvodu, že měly obavy o zdraví či život poškozeného, který byl jejich dobrým známým, měl problémy v důsledku neúspěšného podnikání, proto byl pod psychickým tlakem, nadměrně užíval alkohol, choval se neadekvátně, živelně a zmatečně. Odkázali přitom na své podrobné výpovědi, na jejichž obsahu trvají, na výpověď poškozeného i svědků a také na obsah svého odvolání.

Jak v závěru dovolání uvádí, mají za to, že skutkově správně zjištěný stav byl nesprávně právně posouzen a zejména rozpory ve výpovědi poškozeného a ostatních svědků, nebyly vyhodnoceny v jejich prospěch a nebyli zproštěni obžaloby. Navrhli proto, aby byla rozhodnutí soudů obou stupňů zrušena a věc byla příslušnému soudu vrácena k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovoláním obviněných uvedl, že tito sice formálně deklarují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jimi uplatněné námitky stojí mimo rámec tohoto důvodu dovolání. Ve věci neshledal ani nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry soudů, přičemž uvedl, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek není dalším odvoláním ale slouží toliko k nápravě závažných procesních a hmotně právních vad taxativně uvedených v § 265b tr. ř. Státní zástupce proto navrhl, aby byla dovolání odmítnuta podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., jelikož byla podána z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Ač obvinění shodně uplatnili důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je z obsahu jejich konkrétních námitek zřejmé, že nevyhovují výše uvedeným požadavkům a nejsou tak způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.

Jak vyplývá z výroku o vině rozsudku soudu I. stupně, obvinění se trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. dopustili tím, že

1) přesně nezjištěného den v průběhu ledna nebo února 2006, před rodinným domem, požadovali po poškozeném M. K. vrácení půjčky ve výši 150.000,- Kč s tím, že jinak jej připraví o jeho rozestavěný rodinný dům a může tak přijít i o pěstounskou péči svého synovce, když nemá význam, aby zbili poškozeného, neboť takto si na něm nic nevezmou,

2) dne 10. 3. 2006 kolem 9:30 hod., před domem rodičů jeho manželky přiměli M. K. k nastoupení do motorového vozidla zn. Audi, odvezli jej k místnímu hřbitovu, kde po něm opětovně požadovali vrácení uvedené půjčky a obžalovaný M. V. ho udeřil pěstí do pravého obočí s požadavkem, aby se jim za účelem úhrady dluhu pravidelně telefonicky hlásil a nevolal policii, jinak to bude ještě horší.

Trestného činu porušování domovní svobody se pak dopustili tím, že dne 10. 3. 2006 kolem 08:30 hod., poté, co se jim vytržením dřevěných lišt u vstupních dveří rodinného domu nepodařilo tyto otevřít, neuzamčenými dveřmi kotelny vstoupili do rodinného domku obývaného M. K., jeho rodinnými příslušníky a příbuznými, kde v prvním patře vytržením ukotvení zámku ze zárubně otevřeli uzamčené dveře do obývacího pokoje, který prohledali .

Tato soudem I. stupně zjištěna a soudem odvolacím potvrzená skutková zjištění /ad 1) a 2)/, ale oba obvinění popírají s tím, že poškozeného žádným způsobem nenutili k zaplacení dlužné částky a nepoužili vůči němu ani násilí, ani pohrůžky násilí či jiné těžké újmy. Ohledně skutku ad 3) pak sice v souladu se zjištěním soudů uvádí, že do domu vešli zadními neuzamčenými dveřmi, zcela již ale pomíjí zejména zjištění, že v domě pak vytržením zámku ze zárubně otevřeli uzamčené dveře obývacího pokoje, který prohledali a který byl obýván poškozeným.

Je tedy zřejmé, že obvinění svoji námitku o nesprávném právním posouzení skutků zakládají na jiném průběhu skutkového děje, než byl zjištěn soudy. Poukazem na rozpory ve výpovědích poškozeného a dalších svědků se také domáhají jiného hodnocení důkazů, na jehož základě by měl být zjištěn jiný skutkový stav, odpovídající jejich představám a jejich obhajobě, když podle jejich názoru nebyly rozpory ve výpovědích vyhodnoceny v jejich prospěch. Ve světle této procesní námitky ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř., je pak jejich obecná námitka, že skutkově správně zjištěný stav byl nesprávně právně posouzen, jen snahou formálně vyhovět požadavkům uplatněného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když naopak námitka o rozporech ve výpovědích a jejich vyhodnocení v jejich neprospěch, jednoznačně potvrzuje právě jejich nesouhlas se soudy zjištěným skutkovým stavem. Nejvyšší soud proto námitky obviněných považoval za nezpůsobilé založit jeho přezkumnou povinnost podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř., když těmito skutkovými a nikoli hmotně právními námitkami, staví Nejvyšší soud do pozice soudu odvolacího. O tom, že obvinění dovolání mylně považují za další odvolání, svědčí konečně i jejich odkaz na jejich podrobné výpovědi i výpovědi svědků a obsah svých odvolání.

Na základě uvedených důvodů Nejvyšší soud zjistil, že dovolání obviněných byla podána z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. a proto je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. srpna 2007

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš