7 Tdo 910/2005
Datum rozhodnutí: 25.08.2005
Dotčené předpisy:




7 Tdo 910/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 25. srpna 2005 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného M. P., které podal proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 2. 2005, sp. zn. 11 To 19/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 144/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 8. 11. 2004, sp. zn. 6 T 144/2004, byl obviněný M. P. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. a trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl obviněnému podle § 234 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody ve výměře 3 (tří) let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost k náhradě škody ve výši 6.706,- Kč vůči poškozené V. z. p. ČR, O. p. H. K., a podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený J. H. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně obviněný napadl odvoláním, které bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 2. 2005, sp. zn. 11 To 19/2005, zamítnuto podle § 256 tr. ř.

Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný uvedl, že již od počátku trestního řízení tvrdil, že se žádného trestného jednání nedopustil a že měl být zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř. V souvislosti se skutkem uvedeným pod bodem 1) výroku o vině obviněný připomenul značnou opilost poškozeného J. H., který do baru M. chodil často a vyvolával v něm konflikty, poukázal na konstatování znalce, že pokud by poškozený měl zdravý chrup, mohlo se stát, že by o zuby vůbec nepřišel, a uvedl, že je přesvědčen, že nebylo jednoznačně prokázáno, že zranění chrupu způsobil poškozenému právě on, když např. svědek B. L. vypověděl, že mu poškozený tvrdil, že oni mu vyrazili zuby. Pokud jde o skutek uvedený pod bodem 2), obviněný se domnívá, že ani jeden ze soudů nezhodnotil tehdejší situaci v jeho rodině, kdy po úmrtí jeho dcery a současně vnučky R. B. a následném konfliktu mezi nimi při pohřbu jeho dcery byla situace velmi napjatá. Za několik dnů poté, tj. 20. 12. 2003, mu paní R. B. začala hrubě nadávat a vyčítat mu špatnou péči o rodinu; motivem incidentu tedy nebyly žádné majetkové nároky, touha po penězích, či dokonce po nějakém zlatém řetízku, který se ostatně nikde nenašel. Sama poškozená potvrdila, že ani neví, zda jí řetízky strhl, že žádné tahání za řetízky nezjistila. Bez bližšího povšimnutí soudů zůstaly výpovědi svědkyň Ž. a B. Š., které sice konflikt neviděly od počátku, ovšem obě zcela přesvědčivě a shodně vypovídaly o střední části a závěru konfliktu, jejich svědecké výpovědi potvrzují jeho verzi a jsou v zásadním rozporu se svědeckou výpovědí R. B. a jejího syna R. Ř. Obviněný dále poukázal na to, že R. B. sepsala z vlastní vůle prohlášení, které předložil k důkazu u odvolacího soudu, ovšem bez jakékoli odezvy.

V závěru svého mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil celý výrok o vině a v důsledku toho i celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, a přikázal věc Okresnímu soudu v Hradci Králové k novému projednání a rozhodnutí, nebo aby jej rozsudkem zprostil obžaloby.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání uvedl, že prakticky všechny námitky obviněného směřují proti hodnocení důkazů soudy a tedy i proti skutkovému základu soudních rozhodnutí, a proto formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jinému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Jistý náznak námitky hmotně právní povahy by bylo možno spatřovat v poukazu na okolnost, že na zranění poškozeného H. se podílel stav jeho chrupu; tvrzení o špatném stavu chrupu poškozeného však nemá v obsahu tzv. skutkové věty nebo odůvodnění soudních rozhodnutí oporu. Navíc dovolatel ani v tomto směru nezformuloval dostatečně jasnou a konkrétní námitku zpochybňující existenci příčinné souvislosti mezi jednáním pachatele a způsobeným následkem nebo některého jiného znaku skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. V kontextu s dalšími námitkami, podle kterých se dovolatel skutku pod bodem 1) výroku o vině vůbec nedopustil, proto nelze ani tuto námitku za námitku obsahově podřaditelnou pod ust. § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. považovat.

V závěru vyjádření k dovolání obviněného státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Z obsahu dovolání obviněného je ale zřejmé, že jej založil výhradně na námitkách zpochybňujících správnost skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně. Domáhá se tak své verze skutkového děje, že to nebyl on kdo způsobil zranění J. H. a také s R. B. vůbec nepřišel do fyzického kontaktu, když tuto jeho verzi by měly potvrzovat svědkyně Ž. a B. Š. Popírá tak, že by on údery pěstí do obličeje způsobil zranění poškozenému J. H. a že také pod pohrůžkou zabití požadoval od R. B. půjčení 5.000,- Kč a následně, po odmítnutí tohoto požadavku, jí strhl z krku dva zlaté řetízky, jak bylo zjištěno soudem prvního stupně v průběhu hlavního líčení. Obviněný tak námitku o nesprávném právním posouzení skutku zakládá nikoliv na soudem zjištěném skutku, ale na své verzi skutkového děje, ke kterému podle jeho názoru měl soud dojít, pokud by řádně zhodnotil všechny v dovolání namítané okolnosti. Takovéto skutkové námitky ale nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu a případně také naplnit důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Dovolání obviněného bylo proto odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud učinil shora uvedené rozhodnutí v neveřejném zasedání /§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř./.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. srpna 2005

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš