7 Tdo 907/2007
Datum rozhodnutí: 08.08.2007
Dotčené předpisy:




7 Tdo 907/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 8. 8. 2007 o dovolání obviněného M. K., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. 12 To 488/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 1 T 54/2006

t a k t o:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný M. K. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. 12 To 488/2006, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 30. 11. 2006, sp. zn. 1 T 54/2006. Rozsudek Krajského soudu v Praze napadl v tom směru, že jím byl v rozsudku Okresního soudu v Příbrami ponechán beze změny výrok o vině trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., který obviněný spáchal jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K dovolání připojil dopis své matky ze dne 13. 5. 2007, který mu zaslala do věznice. Vyjádřil názor, že jde o důkaz, který soudy v době rozhodování neměly k dispozici a který svědčí o tom, že se trestného činu loupeže nedopustil. S ohledem na obsah dopisu a na problémy, které v minulosti s matkou měl, označil její výpověď učiněnou v rámci trestního řízení za nevěrohodnou. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil odsuzující část napadeného rozsudku a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení (viz dikci nebo jiném nesprávném hmotně právním ). Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva (trestního zákona) na skutkový stav, který zjistil soud. Jinak vzato, jde o podřazení skutkového stavu, který zjistil soud, pod ustanovení trestního zákona jako hmotně právního předpisu. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. To znamená, že je možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Nelze ovšem uplatňovat s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jejichž cílem je dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a prosadit jinou verzi skutkového stavu, než z které na podkladě svých zjištění vycházel soud. Mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou námitky směřující proti skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je vázán na taxativně stanovené zákonné důvody a který je z tohoto hlediska koncipován tak, že nepřipouští, aby jeho cestou byl napadán skutkový základ rozhodnutí.

V posuzovaném případě byl jako trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. (nehledě na zvlášť nebezpečnou recidivu podle § 41 odst. 1 tr. zák.) posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Příbrami, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil i Krajský soud v Praze, spočíval v podstatě v tom, že obviněný M. K. pohrůžkou zabitím přinutil svou matku J. B. k tomu, aby z bankomatu vybrala hotovost ve výši 5 000 Kč a aby mu tuto částku dala.

Obviněný v dovolání neuplatnil žádné námitky v tom směru, že by takto zjištěný skutkový stav neodpovídal znakům trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. Pouze takto pojaté námitky by korespondovaly se zákonným dovolacím důvodem podle

§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný založil dovolání na tvrzení, že se žádného jednání, jímž by matku přinutil k vydání peněz, nedopustil, a v podstatě tak opakoval svou obhajobu z původního řízení, kterou soudy považovaly za vyvrácenou především na podkladě svědecké výpovědi poškozené, tj. matky obviněného. Námitkami zpochybňujícími věrohodnost této výpovědi a správnost skutkových zjištění, která soudy na jejím podkladě učinily, se obviněný ocitl mimo rámec uvedeného dovolacího důvodu. Pod tento dovolací důvod nespadá ani ta část dovolání, v níž obviněný jako na nový důkaz, který neměly soudy v původním řízení k dispozici, poukázal na dopis své matky adresovaný k jeho rukám do výkonu trestu odvětí svobody.

Obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.

g) tr. ř., avšak uplatnil námitky, které ho svým obsahem nenaplňovaly, neodpovídaly mu a nebyly pod něj podřaditelné. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 pím. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek

a předcházející řízení podle § 265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.

Nad rámec samotného rozhodnutí o dovolání pokládá Nejvyšší soud za vhodné upozornit, že vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině, je to důvodem obnovy řízení podle § 278 odst. 1 tr. ř. Návrh na povolení obnovy řízení může podat mimo jiné sám obviněný (§ 280 odst. 3 tr. ř.). Soudem příslušným k rozhodnutí o obnově je soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§ 281 odst. 2 tr. ř.). Je věcí obviněného, zde se rozhodne návrh na povolení obnovy řízení podat, avšak pak ho musí podat u Okresního soudu v Příbrami jako soudu věcně a místně příslušného k rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. srpna 2007

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec