7 Tdo 902/2015
Datum rozhodnutí: 12.08.2015
Dotčené předpisy: § 147 odst. 1 tr. zákoník, § 345 odst. 2 tr. zákoník



7 Tdo 902/2015-23

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 12. srpna 2015 v Brně dovolání obviněného Ing. F. P. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 10 To 31/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha západ pod sp. zn. 17 T 41/2014, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. F. P. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Praha západ rozsudkem ze dne 11. 11. 2014, sp. zn. 17 T 41/2014, uznal obviněného Ing. F. P. (dále zpravidla jen obviněný ) vinným pod bodem 1) rozsudku přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku a pod bodem 2) rozsudku zločinem křivého obvinění podle § 345 odst. 2, 3 písm. d) tr. zákoníku. Podle § 345 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku jej odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu čtyř let. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání dvou let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody.

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 10 To 31/2015, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Josefa Biňovce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že soudy obou stupňů se vůbec nezabývaly otázkou, zda svojí výpovědí měl v úmyslu přivodit následek uvedený v § 345 odst. 2, 3 tr. zákoníku, tedy obvinit někoho jiného z trestného činu a zakrýt či zlehčit tak svůj vlastní trestný čin. Vytkl, že jeho úmysl mu nebyl prokázán. Uvedl, že při hlášení nehody policejnímu orgánu i při všech dalších výpovědích pouze seznámil orgány činné v trestním řízení s tím, jak se celá událost stala a jak ji vnímal, přičemž se podle svého přesvědčení domníval, že se nedopustil žádného trestného činu. Dále namítl, že v trestní věci existují rozpory ve výpovědích některých svědků a ve znaleckých posudcích, a proto jej soudy obou stupňů měly v souladu se zásadou in dubio pro reo zprostit obžaloby, neboť jeho vina nebyla bez důvodných pochybností prokázána. Dále poukázal na to, že předložil odvolacímu soudu odborné stanovisko Ústavu súdného inžinierstva Žilinskej university zpracované doc. Ing. Pavlom Kohútom, PhD., ze kterého vyplývá, že se znalci v předchozích znaleckých posudcích nevypořádali se všemi stopami nalezenými na místě dopravní nehody a přehlédli jednu konkrétní stopu, která potvrzuje jeho verzi průběhu nehodového děje, přičemž odvolací soud se řádně s tímto důkazem nevypořádal. Obviněný namítl, že došlo k porušení článku 36 Listiny základních práv a svobod, bylo porušeno jeho právo na spravedlivý soudní proces a princip presumpce neviny.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 10 To 31/2015, a aby podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem tak, že jej zprostí obžaloby, nebo aby podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že dovolání je po obsahové stránce prakticky totožné s jeho odvoláním a jeho obhajobou z předcházejících fází trestního řízení. Obviněný uplatnil především námitky skutkového charakteru, které nelze podřadit pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani žádný jiný důvod dovolání uvedený v § 265b tr. ř. Dále uvedl, že pokud obviněný namítl nenaplnění subjektivní stránky zločinu křivého obvinění podle § 345 odst. 2, 3 písm. d) tr. zákoníku, jde z formálního hlediska o odkaz na hmotně právní pojem, ten však obviněný nepodložil skutečnostmi z oblasti hmotného práva, neboť pouze poukázal na vlastní verzi průběhu nehodového děje.

Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zjistil, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy. V dovolání proti odsuzujícímu rozsudku lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.

Nejvyšší soud předně zjistil, že většinu námitek deklarovaných v dovolání obviněný uplatnil již v předcházejících stádiích trestního řízení v rámci své obhajoby, a tyto námitky byly i součástí odvolací argumentace proti rozsudku soudu prvního stupně. Jde proto pouze o opakování obhajoby, se kterou se již vypořádaly soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se již soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 17, č. T 408).

Obviněný vznesl v dovolání převážně skutkové námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. To platí i o odborném stanovisku Ústavu súdného inžinierstva v Žilině, o němž obviněný tvrdí, že potvrzuje jeho verzi skutkového děje. Obviněný tak sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.

Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).

Obviněný právně relevantně namítl, že nebyla naplněna subjektivní stránka zločinu křivého obvinění podle § 345 odst. 2, 3 písm. d) tr. zákoníku.

Podle § 345 odst. 2 tr. zákoníku kdo jiného lživě obviní z trestného činu v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta.

Podle § 345 odst. 3 písm. d) tr. zákoníku pachatel bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až osm let, spáchá-li čin uvedený v § 345 odst. 1 tr. zákoníku nebo § 345 odst. 2 tr. zákoníku v úmyslu zakrýt nebo zlehčit svůj vlastní trestný čin.

Nejvyšší soud nepřisvědčil této námitce obviněného. Poukazuje na to, že v případě zločinu křivého obvinění podle § 345 odst. 2, 3 písm. d) tr. zákoníku lživě obvinit znamená nepravdivě tvrdit, že jiný se dopustil jednání, které naplňuje skutkovou podstatu trestného činu, tj. vědomě objektivně nepravdivě informovat o skutkových okolnostech, tedy o tom, kdy, kde a jak měl být trestný čin spáchán a kdo je pachatelem. Z hlediska naplnění formálních znaků této skutkové podstaty je nevýznamný záměr, resp. motiv jednání pachatele a rovněž způsob provedení činu. Lživé obvinění ve smyslu § 345 odst. 2 tr. zákoníku spočívá v jednání pachatele, které může být podnětem k trestnímu stíhání konkrétní nevinné osoby. Zpravidla půjde o oznámení učiněné některému orgánu činnému v trestním řízení. Forma tohoto oznámení není rozhodná. Oznámení může být učiněno i zprostředkovaně sdělením jiným orgánům nebo osobám, jestliže tak pachatel jedná se záměrem, aby se touto cestou dostalo do rukou orgánů trestního řízení a stalo se podnětem k trestnímu stíhání lživě obviněné osoby. Znaky tohoto trestného činu naplňuje i lživé obvinění učiněné již uplatňováním vlastní obhajoby v trestním řízení. Z hlediska posouzení činu není rovněž podstatné, že pachatel své sdělení, kterým jiného lživě obvinil z trestného činu, učinil na dotaz orgánu trestního řízení, který prováděl šetření v konkrétní věci. Z hlediska naplnění znaků této skutkové podstaty je také bez významu, zda osobě lživě obviněné bylo sděleno obvinění, nebo dokonce došlo k jejímu odsouzení, nebo věc byla orgánem trestního řízení odložena, protože křivému obvinění neuvěřil. Stačí, že pachatel jiného lživě obvinil v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2012, s. 3237 3239).

Nejvyšší soud vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného v průběhu trestního stíhání, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že obviněný spáchal pod bodem I) rozsudku soudu prvního stupně přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku tím, že dne 9. 5. 2012, kolem 7:30 hod. na silnici II. třídy č. ....., v katastru obce S., okr. P. z., ve směru jízdy S. P., řídil osobní vozidlo tovární značky Volvo S60, registrační značky ......, přičemž nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem a vzniklé dopravní situaci, nevěnoval pozornost řízení a neřídil vozidlo takovou rychlostí, aby s ním byl schopen zastavit na vzdálenost, na kterou má rozhled, a přední částí svého vozidla narazil do poškozeného L. B. jedoucího před ním v pravém jízdním pruhu na jízdním kole značky Author Philadelphia, výrobní číslo ........ Poškozený v důsledku tohoto střetu a pádu na komunikaci utrpěl zlomeninu dolního konce vřetenní kosti vpravo, otřes mozku, tržně zhmožděnou ránu obličeje a mnohočetné oděrky, kvůli kterým byl omezen v obvyklém způsobu života po dobu delší než šest týdnů, přičemž po tomto střetu narazilo do zadní části stojícího vozidla obviněného přední částí osobní vozidlo tovární značky Seat Alhambra, registrační značky ........, řízené svědkyní M. T..

Z výsledků provedeného dokazování dále vyplývá, že obviněný spáchal pod bodem II) rozsudku soudu prvního stupně zločin křivého obvinění podle § 345 odst. 2, 3 písm. d) tr. zákoníku tím, že dne 9. 5. 2012 kolem 8:05 hod. na silnici II. třídy č. ..., v katastru obce S., okr. P. z., při vyšetřování dopravní nehody Policií České republiky, Dopravním inspektorátem Skupiny dopravních nehod, Územní odbor Praha venkov-západ, se sídlem Zborovská 13, Praha 5, pod sp. zn. KRPS-204-3/DNPZ-2012-3ZF-TČ, vědomě nepravdivě informoval policejní orgán o průběhu dopravní nehody tak, že dne 9. 5. 2012 kolem 7:30 hod. řídil osobní vozidlo tovární značky Volvo S60, registrační značky: ......, po silnici II. třídy č. ... v katastru obce S., okr. P. z., ve směru jízdy S. P., kde zastavil své vozidlo v pravém jízdním pruhu za poškozeným L. B. jedoucím před ním na jízdním kole, neboť tohoto nebylo možné bezpečně objet vlevo, a následně do zadní části jeho vozidla narazilo přední částí osobní vozidlo tovární značky Seat Alhambra, registrační značky: ....., řízené svědkyní M. T., přičemž po tomto střetu bylo vozidlo obviněného odhozeno vpřed a přední částí narazilo do zadní části jízdního kola poškozeného L. B., který v důsledku tohoto střetu a pádu z kola na zem utrpěl zlomeninu dolního konce vřetenní kosti vpravo, otřes mozku, tržně zhmožděnou ránu obličeje a mnohočetné oděrky s omezením v obvyklém způsobu života přesahujícím trvání šesti týdnů. Obviněný o průběhu této dopravní nehody nepravdivě vypovídal také jako svědek v hlavním líčení konaném dne 27. 11. 2012 před Okresním soudem Praha západ v trestní věci sp. zn. 17 T 175/2012, v níž byla M. T. jako obviněná trestně stíhána pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, který měla spáchat při dopravní nehodě dne 9. 5. 2012 kolem 7:30 hod. v katastru obce S., okr. P. z..

Z takto vymezeného skutku je zřejmé, že obviněný svým jednáním naplnil subjektivní stránku zločinu křivého obvinění podle § 345 odst. 2, 3 písm. d) tr. zákoníku, neboť při hlášení nehody policejnímu orgánu, stejně jako v rámci přípravného řízení a později i v hlavním líčení u Okresního soudu Praha západ pod sp. zn. 17 T 175/2012, setrval na své výpovědi ohledně zavinění dopravní nehody, ačkoliv si byl vědom toho, že nehodový děj se podle skutkových zjištění soudu odehrál způsobem popsaným pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu, tedy že přímo obviněný narazil svým osobním vozidlem do poškozeného L. B. jedoucího před ním v pravém jízdním pruhu na jízdním kole, nikoliv tak, že do jeho osobního vozidla narazila zezadu svým osobním vozidlem svědkyně M. T., následkem čehož mělo být vozidlo obviněného posunuto vpřed a přední částí narazit do zadní části jízdního kola poškozeného L. B.. Nejvyšší soud v souvislosti s naplněním subjektivní stránky zločinu křivého obvinění podle § 345 odst. 2, 3 písm. d) tr. zákoníku zdůrazňuje, že obviněný Ing. F. P. opakovaně nepravdivě vypovídal ohledně průběhu dopravní nehody. Obviněný totiž nejprve podal nepravdivé vysvětlení ohledně průběhu způsobené dopravní nehody policejnímu orgánu, následkem čehož došlo k trestnímu stíhání svědkyně M. T.. Obviněný poté opět nepravdivě vypovídal jako svědek v rámci hlavního líčení konaného dne 27. 11. 2012 před Okresním soudem Praha západ ve věci sp. zn. 17 T 175/2012, ve kterém byla projednávána trestní věc obviněné M. T. pro podezření ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Z jednání obviněného je tedy zřejmé, že jednal v úmyslu svést vinu na jinou osobu, lživě obvinil svědkyni M. T. z trestného činu v úmyslu přivodit její trestní stíhání, a spáchal takový čin v úmyslu zakrýt svůj vlastní trestný čin. Právní kvalifikace skutku je proto správná a námitky obviněného jsou zjevně neopodstatněné.

Nejvyšší soud k námitce obviněného o porušení zásady in dubio pro reo podotýká, že zásada in dubio pro reo je zásadou procesní, nikoli zásadou práva hmotného, a proto nenaplňuje důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který slouží výlučně k nápravě vad spočívajících v nesprávném hmotně právním posouzení.

Nejvyšší soud závěrem poukazuje na to, že z trestního spisu Okresního soudu Praha západ, sp. zn. 17 T 41/2014 je zřejmé, že v této trestní věci nedošlo ani k porušení článku 36 Listiny základních práv a svobod ani k porušení zásady presumpce neviny, jak obviněný namítl ve svém dovolání.

Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že dovolání obviněného Ing. F. P. je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání obviněného rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný.

V Brně dne 12. srpna 2015

JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu