7 Tdo 902/2007
Datum rozhodnutí: 08.08.2007
Dotčené předpisy:




7 Tdo 902/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 8. srpna 2007 o dovolání obviněného L. Č. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 To 30/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 151/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 4. 12. 2006, sp. zn. 1 T 151/2006, byl obviněný L. Č. uznán vinným trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., který spáchal tím, že v obci P., okr. P., v místě společného bydliště v rodinném domě od září 2005 zle nakládal se svojí matkou M. Č. tím, že ji za slovního vulgárního osočování fyzicky napadal a vyhrožoval zabitím, zejména pak 15. 11. 2005 v době okolo 9.00 hod. ji kopal do levé nohy, poté ji chytil za vlasy a hlavou jí opakovaně tloukl o kuchyňskou linku, čímž jí způsobil zhmoždění hlavy a levého kolenního kloubu, tedy zranění, pro která musela vyhledat lékařské ošetření, a dne 26. 12. 2005 v době okolo 15.30 hod. M. Č. škrtil gumovým těsněním z čelního skla automobilu, přičemž svého jednání zanechal teprve pod dojmem vyrušení jinou osobou, když útoky v obou případech u poškozené vyvolaly obavu o život natolik, že byla nucena utéct z domu a v prvém případě zavolat Policii České republiky, což vše vnímala jako těžké příkoří. Za tento trestný čin byl obviněný L. Č. odsouzen podle § 215a odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podle § 60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let za současného vyslovení dohledu.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný L. Č. odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 To 30/2007, odvolání obviněného zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 To 30/2007, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že se skutek nestal, a proto jej nelze posoudit jako trestný čin. V této souvislosti odkázal na odůvodnění svého odvolání, ve kterém popsal jiný skutkový stav, podle kterého poškozenou M. Č. soustavně napadala její mentálně postižená dcera M. Č. a navrhl svědky, kteří měli jeho obhajobu potvrdit. Dále namítl, že mu nebyl prokázán úmysl spáchat trestný čin domácího násilí [obviněný měl zřejmě na mysli trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., kterým byl v této věci uznán vinným]. Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 To 30/2007, a rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 4. 12. 2006, sp. zn. 1 T 151/2006, a aby podle § 265l tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Prostějově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný sice podal dovolání s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ve skutečnosti směřoval své námitky výlučně proti hodnocení provedených důkazů a napadl tak soudem učiněná skutková zjištění. Dodala, že skutkovými zjištěními učiněnými v řádně vedeném trestním řízení za dodržení zásad formální logiky je dovolací soud vázán, a proto nemůže být nesprávné skutkové zjištění důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a souhlasila s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadl soudy učiněná skutková zjištění týkající se spáchaného skutku. Za námitky skutkového charakteru je nutno považovat výhrady obviněného týkající se úplnosti provedeného dokazování a hodnocení provedených důkazů ze strany soudů co do jejich věrohodnosti či průkaznosti, které obviněný vznášel jednak v obecné rovině a jednak konkrétně proti hodnocení svědecké výpovědi M. Č. mladší a F. Č. v odůvodnění odvolání, na které v dovolání odkazoval. Nejvyšší soud připomíná, že obviněný tyto námitky uplatnil i v předchozích stadiích trestního stíhání, přičemž soudy obou stupňů se jimi podrobně zabývaly a v odůvodněních svých rozhodnutí vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a jakými úvahami se řídily, když posuzovaly prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu (viz. č. l. 146 - 149 a 159 spisu). Pokud obviněný L. Č. namítá absenci subjektivní stránky trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., činí tak zcela nekonkrétně a opět primárně na základě polemiky se skutkovými zjištěními.

Obviněný tak ve svém dovolání nenamítá nesoulad mezi skutkovým zjištěním a zákonnými znaky trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle § 215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., ale pouze se domáhá, aby na základě jiného skutkového zjištění byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Dovolací soud je však vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti tomuto skutkovému zjištění (tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkového závěru soudy) nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání, pokud k nim soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení za dodržení zásad formální logiky, jak tomu bylo v napadeném řízení, v kterém soudy provedly všechny potřebné a nezbytné důkazy pro posouzení věci, které vyhodnotily a odůvodnily v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí totiž skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř. Pouze formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů zde nestačí a vede k odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. (viz. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002.

Nejvyšší soud shledal, že uplatněné námitky obviněného nenaplňují důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v § 265b tr. ř. Proto dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. srpna 2007

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek