7 Tdo 90/2009
Datum rozhodnutí: 04.03.2009
Dotčené předpisy:




7 Tdo 90/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 4. března 2009 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného N. B. B., které podal proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 6. 2008, sp. zn. 4 To 659/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 1 T 102/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 21. 8. 2007, sp. zn. 1 T 102/2006 byl obviněný uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 8. 1. 2005 v B., okr. M., na obecním úřadu při vyřizování žádosti o uzavření manželství, předložil padělané potvrzení o oprávněnosti pobytu cizince na území České republiky, údajně vydané Policií České republiky, Oblastní ředitelství, Služby cizinecké a pohraniční policie Ostrava oddělení cizinecké policie Karviná, detašované pracoviště Havířov ze dne 7. 1. 2005, č. j. SCPP-2-34/OV-I-1-2005. Za to byl podle § 176 odst. 1, § 45 odst. 1, 2, 3 a § 45a odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin.

Proti citovanému rozsudku podal v celém jeho rozsahu obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 6. 2008, sp. zn. 4 To 659/2007, zamítnuto podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný řádně a včas podaným dovoláním, ve kterém uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku obviněný předně spatřuje v tom, že nebyla naplněna materiální stránka trestného činu podle § 176 odst. 1 tr. zák., neboť neexistoval žádný logický důvod, pro který by předložil padělané potvrzení. Nezpochybňuje, že předmětná listina je veřejnou listinou a že byla padělaná, ale neměl důvod padělat předmětnou listinu (potvrzení o oprávněnosti pobytu cizince na území ČR), protože mu svědčilo právo, aby mu za poplatek 15 Kč byla tato listina vyhotovena ze strany příslušného správního orgánu, který má povinnost toto potvrzení vydat, protože v době uzavření sňatku pobýval na území ČR oprávněně. Měl zde tedy legální pobytový statut a na vydání potvrzení měl podle jeho názoru evidentní právní nárok. Proto pro něj nemělo význam padělat potvrzení o pobytu a vystavovat se tak nebezpečí trestního postihu, a také nebezpečí zjištění této skutečnosti před orgánem matriky, a chybí tak jakýkoliv motiv jeho jednání. Předložení padělaného dokladu mu nemohlo být ani ku prospěchu, neboť ho nijak nezvýhodňovalo, a způsob jeho opatření musel být mnohem složitější, než zákonná cesta. Naopak by takový postup mohl být ku prospěchu třetí osoby, která opatří padělek a za takovouto službu si účtuje několikanásobně vyšší částky, než za které by obdržel skutečné potvrzení od příslušných orgánů ČR. Považuje proto za nelogické, že by vědomě riskoval možné trestní stíhání, nemožnost uzavřít sňatek nebo jeho neplatnost, výměnou za uspořených 15 Kč za legálně opatřené potvrzení o oprávněnosti pobytu. Žádný z dotčených orgánů nebyl uveden v omyl a padělaná listina předložena správnímu orgánu nemohla naplnit požadovaný stupeň společenské nebezpečnosti alespoň v nikoliv nepatrném rozsahu.

Obviněný poukázal také na obsah výpovědi matrikářky, podle které velmi často u sňatku cizince a občana ČR asistují osoby, které za manžele předkládají veškeré dokumenty a zajišťují administrativní zázemí. To podle obviněného podporuje jeho obhajobu, že on nebyl osobou, která potvrzení předložila, a o jeho existenci nevěděl. V závěru dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil, a sám podle § 265m odst. 1 tr. ř. ve věci rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř., neboť daný skutek není trestným činem.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, argumentace v dovolání je opakováním obhajoby z řízení před soudy, které se s ní vypořádaly. V případě předložení řádného potvrzení o povolení pobytu by se v něm nutně objevil údaj o nutnosti vycestovat z území republiky, a to by vyvolalo pochybnosti o vážnosti úmyslu uzavřít sňatek. Padělaným potvrzením bylo také obcházeno zákonné opatření cizinecké policie o povinnosti obviněného opustit území republiky, a nelze proto uvažovat o nicotné společenské nebezpečnosti. Státní zástupce proto navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně opodstatněné.

Jak vyplývá z obsahu dovolání obviněného, nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje obviněný v tom, že jednání popsané v rozsudku soudu I. stupně není trestným činem. Konkrétně pak jako důvod nesprávného právního posouzení obviněný namítá absenci materiální podmínky trestnosti, tj. že stupeň společenské nebezpečnosti daného jednání není vyšší než nepatrný.

Nejvyšší soud jako soud dovolací není obecnou třetí instancí určenou ke komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí, ale je na podkladě zákonného zmocnění oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí jen z důvodů taxativně uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Mezi tyto důvody ale nepatří samotný přezkum správnosti skutkových zjištění soudů v původním řízení, a proto se Nejvyšší soud nezabýval námitkou obviněného o porušení ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. upravujícího hodnocení důkazů, když touto námitkou obviněný zpochybňuje skutkový závěr soudu I. stupně, že to byl on kdo předložil padělané potvrzení o oprávněnosti pobytu cizince na území ČR. Obviněný se tak v podstatě domáhá touto námitkou jiného hodnocení důkazů a jiného skutkového zjištění, že padělané potvrzení on nepředložil, o jeho existenci nevěděl a hypoteticky naznačuje možnou účast dalších neznámých osob, které mohly mít z takového jednání prospěch. Dovolací soud tedy posuzoval toliko otázku existence materiální podmínky trestnosti ve vztahu ke skutku uvedenému ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně.

Podle § 3 odst. 4 tr. zák. je stupeň nebezpečnosti činu pro společnost určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnosti za kterých byl čin spáchán osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou.

Pohnutka jednání pachatele, na jejiž údajné absenci obviněný v podstatě založil své dovolací námitky, je tak pouze jedním z celé řady kriterii rozhodných pro posuzování nebezpečnosti činu pro společnost. Tato kriteria jsou přitom v citovaném ustanovení § 3 odst. 4 tr. zák. uvedena pouze příkladmo, a tak můžou mezi ně patřit i další rozhodné okolnosti případu. Při zjišťování konkrétního stupně společenské nebezpečnosti činu je přitom nutno vycházet ze skutečnosti, že již samotným stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň společenské nebezpečnosti zpravidla vždy vyšší než nepatrný (resp. malý). Aby materiální podmínka trestnosti činu nebyla dána, muselo by se tedy jednat o takový způsob naplnění formálních znaků dané skutkové podstaty, který neodpovídá ani nejlehčím běžně se vyskytujícím případům daného trestného činu. V literatuře se uvádí např. situace, kdy pachatel pouze opravil vadný údaj na veřejné listině, čímž ji sice formálně padělal, ale takovéto jednání nemá odpovídající stupeň společenské nebezpečnosti.

V daném případě obviněný při vyřizování žádosti o uzavření manželství předložil padělané potvrzení o oprávněnosti pobytu cizince na území ČR, přičemž povahu tohoto potvrzení jako veřejné listiny, a že se jednalo o padělek, obviněný ani nezpochybňuje. Obviněný rovněž nezpochybnil svoji vědomost o tom, že mu bylo uloženo správní vyhoštění z území ČR, přičemž z výjezdního příkazu je zřejmé, že platilo od 29. 11. 2004 s délkou pobytu do 27. 1. 2005. Již odvolací soud správně konstatoval, že byl obviněnému povolen v dané době pobyt na území ČR, ale pouze za účelem vycestování z území.

Podle § 50 odst. 4 zák. č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území ČR (ve znění do 23. 11. 2005), výjezdní příkaz opravňuje cizince k přechodnému pobytu na území, po dobu která je nezbytná k provedení neodkladných úkonů a k vycestování z území.

Podle § 79 písm. b) cit. zákona platnost povolení k pobytu zaniká mj. tehdy, je-li vykonatelné rozhodnutí o správním vyhoštění.

Podle § 118 odst. 1 cit. zákona, správním vyhoštěním se rozumí ukončení pobytu cizince na území, které je spojeno se stanovením doby vycestování z území a doby po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území.

Namítá-li proto obviněný, že na území ČR pobýval oprávněně, nelze mu přisvědčit, protože správním vyhoštěním byl jeho legální pobyt, jehož různé formy výše uvedený zákon upravuje, ukončen. V důsledku ukončení jeho pobytu na území ČR by proto nemohl získat k uzavření sňatku potřebné potvrzení o oprávněnosti pobytu na území ČR, ale pouze potvrzení, z něhož by vyplývalo, že mu byl správním vyhoštěním pobyt ukončen a je povinen vycestovat z území ČR nejpozději do 27. 1. 2005. Potvrzení o oprávněnosti pobytu na území ČR, je přitom podmínkou pro získání povolení uzavřít manželství.

Motiv jednání obviněného, který on sám podle svého tvrzení v dovolání postrádá, tak jednoznačně spočívá v jeho snaze obejít předpisy o pobytu cizinců na území ČR, zmařit účinky správního vyhoštění, nadále si zachovat možnost pobytu na území ČR a to uzavřením manželství s občankou ČR, jehož podmínkou ale bylo potvrzení o oprávněnosti pobytu na území ČR. Potvrzuje to i rychlý průběh událostí, kdy 8. 1. 2005, kdy na obecním úřadě v Bečově při vyřizování žádosti o uzavření manželství předložil padělané potvrzení o oprávněnosti pobytu cizince na území ČR, téhož dne manželství bylo uzavřeno, dne 17. 1. 2005, tj. před skončením lhůty k vycestování z území ČR podal žádost o povolení trvalého pobytu za účelem sloučení rodiny s manželkou (občankou ČR), kterou sice vzal 4. 3. 2005 zpět, ale následně za účelem sloučení s manželkou J. K. dne 14. 12. 2005 podal u Cizinecké policie v Brně opětovně žádost o povolení k trvalému pobytu, které bylo vyhověno dne 10. 7. 2006. Samotné manželství obviněného uzavřené s J. K. pak vzhledem ke všem okolnostem případu nese výrazné znaky formálního a účelového svazku, který nelze označit ve smyslu zák. č. 94/1963 Sb. o rodině, za trvalé společenství muže a ženy založené zákonem stanoveným způsobem, v němž spolu manželé žijí, jsou si věrni, pomáhají si, společně pečují o děti a vytvářejí zdravé rodinné prostředí. Řešení otázky platnosti tohoto manželství však náleží soudu v řízení ve věcech občanskoprávních.

Podstatné pro posouzení existence materiální podmínky trestnosti jednání obviněné je, že při vyřizování žádosti o uzavření manželství předložil padělané potvrzení o oprávněnosti pobytu cizince na území ČR, a užil tak padělané veřejné listiny jako pravé. Jedná se o běžný případ spáchání trestného činu podle § 176 odst. 1 tr. zák. a ve věci nelze shledat žádné zvláštní okolnosti, které by společenskou nebezpečnost jednání obviněného snižovaly. Zejména je nelze spatřovat v pobytu obviněného na území ČR v dané době, když se jednalo pouze o přísně účelový přechodný pobyt na základě výjezdního příkazu, protože platnost povolení k pobytu obviněného zanikla vykonatelností rozhodnutí o správním vyhoštění. Vzhledem k tomu jak také konstatoval státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání a s nímž se Nejvyšší soud plně ztotožnil, že padělání veřejné listiny bylo prostředkem k obcházení zákonného opatření orgánů cizinecké policie, jímž bylo obviněnému uloženo opustit území republiky, je pak zcela vyloučeno, aby byl stupeň společenské nebezpečnosti jeho jednání pouze nepatrný, jak je namítáno v dovolání.

Dovolání obviněného bylo proto odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. března 2009

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš