7 Tdo 9/2007
Datum rozhodnutí: 06.02.2007
Dotčené předpisy:




7 Tdo 9/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky v Brně rozhodl dne 6. února 2007 v neveřejném zasedání o dovolání obviněné M. S., které podala proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě pobočka v Olomouci ze dne 28. 8. 2006, sp. zn. 55 To 25/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 2 T 82/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 2 T 82/2004, byla obviněná uznána vinnou trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. Za to byla odsouzena podle § 250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, pro jehož výkon byla zařazena podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. do věznice s dozorem. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto také o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody.

Krajský soud v Ostravě pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 28. 8. 2006, sp. zn. 55 To 25/2006, z podnětu odvolání obviněné zrušil podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu I. stupně toliko zčásti ve výroku o náhradě škody a v rozsahu tohoto zrušení ve věci nově rozhodl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala obviněná řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítá, že v jejím jednání nelze spatřovat spáchání jakékoli trestné činnosti, když podle jejího názoru nebylo prokázáno, že by neměla v úmyslu platit své dluhy a snažila se plnit své povinnosti co nejdříve. V době odběru zboží, že v žádném případě nemohla předpokládat svojí budoucí platební neschopnost, která vznikla v souvislosti s tím, že se stala obětí podvodu, když jí bylo R. Ž. a R. S. přislíbeno zajištění úvěru, ale k vyřízení úvěru nedošlo. Jí samotné, že tak vznikla škoda ve výši 90.000,- Kč, o čemž svědčí odsouzení jmenovaných za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., a to rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 5. 6. 2006, sp. zn. 8 T 88/2006. Tato skutečnost, že ale nebyla soudy obou stupňů zohledněna, stejně jako skutečnost, že jí ze strany Odborového hnutí K. byly poskytnuty značně zkreslené údaje o možnosti zisku v pronajatých prostorách, což vedlo k špatnému odhadu předpokládaného zisku.

I v případě, že by její jednání bylo trestným činem, namítá, že způsobená škoda nedosahuje výše uvedené v rozsudku, přičemž odkázala na své odvolání. Celou věc, že je proto nutno překvalifikovat. Ohledně pokusu vylákat ze společnosti D. T., s. r. o., zboží v hodnotě 100.000,- Kč pak namítá, že rovněž v žádném případě nejde o žádnou trestnou činnost, když se nikdy nepokoušela obejít obchodního zástupce této společnosti, vždy chtěla uhradit své závazky vůči ní a byla přesvědčena, že se jí podaří získat prostředky na úhradu svých závazků. V jejím případě, že by se mohlo jednat maximálně o trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a tomu by měl odpovídat i trest, i když je přesvědčena, že se žádného trestného činu nedopustila. Navrhla proto, aby byla po zrušení napadeného rozsudku zproštěna obžaloby.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání uvedl, že námitky obviněné ohledně absence subjektivní stránky lze podřadit pod uplatněný důvod dovolání. Pokud ale poukazuje na získání nějakého úvěru, o němž podle soudu sama neposkytla žádných informací, pak její údaje jen dokreslují existenci podvodného úmyslu na její straně, když se neobrátila na peněžní ústav ale na zprostředkovatele. Tento její postup dokládá vědomí problematičnosti získání úvěru regulérním způsobem. S poukazem na zjištění soudu, že již od vzniku závazků věděla, že je nebude moci uhradit a navíc byla již zadlužena v částce 366.400,- Kč, považuje státní zástupce za prokázaný minimálně nepřímý úmyslu podle § 4 písm. b) tr. zák. Závěr ohledně objednávky faxem, aby se tak vyhnula kontaktu s K. K., pak považuje za závěr skutkový, který nelze dovoláním zpochybňovat. Skutečná a zamýšlená škoda, že ve svém souhrnu činila 542.000,- Kč a překročila tak, byť nepříliš výrazně, dolní hranici značné škody jako formálního znaku kvalifikované skutkové podstaty § 250 odst. 3 písm. b) tr. zák. Státní zástupce proto navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Uvedeným podmínkám tak neodpovídá námitka obviněné, že se nepokoušela obejít obchodního zástupce D. T., s. r. o., protože toto je v rozporu se skutkovým zjištěním soudu I. stupně, že tímto způsobem jednala, aby získala od této obchodní společnosti další zboží, když K. K. věděl o jejich předchozích neuhrazených dodávkách zboží. Touto námitkou se proto Nejvyšší soud nezabýval, stejně tak jako námitkou, že výše škody nedosahuje částky uvedené v rozsudku. Pokud obviněná v souvislosti s tím poukazuje na své odvolání, nutno uvést, že Nejvyšší soud podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumává dovoláním napadené rozhodnutí pouze z důvodů uvedených v dovolání a nikoli z důvodů různých jiných podání, která obviněná činila v průběhu řízení před soudy nižších stupňů. Odvolací soud se konečně touto otázkou zabýval a nepřisvědčil ji.

Jako námitkou odpovídající uplatněnému důvodu dovolání se proto Nejvyšší soud zabýval pouze tvrzením obviněné, že její jednání není žádným trestným činem, když nebylo prokázáno, že neměla v úmyslu platit své dluhy a snažila se o to co nejdříve. Tato námitka zpochybňující existenci podvodného úmyslu obviněné je ale zjevně neopodstatněná, protože existence tohoto úmyslu jednoznačně vyplývá ze skutkových okolností zjištěných soudem I. stupně a uvedených ve výroku o vině.

Soud I. stupně v tomto směru zjistil, že obviněná měla již ze své předchozí trestné činnosti pro obdobnou trestnou činnost, za niž byla odsouzena, dluh ve výši 366.400,- Kč a přes tento dluh a krátce po svém odsouzení uzavřela smlouvu o provozování rekreačního střediska, aniž měla zjištěnou výdělečnost tohoto podnikání. Dále soud I. stupně zdůraznil, že obviněná neměla žádné finanční prostředky a spoléhala snad na nejistou událost poskytnutí nějakého úvěru, který není blíže objasněn a samotná obviněná neposkytla k tomu žádné informace. Odvolací soud pak uvedl, že obviněná vůči poškozeným vystupovala jako osoba v dobré finanční situaci a neinformovala je o svých skutečných poměrech.

Obviněná se přitom trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. dopustila tím, že (stručně uvedeno) vedle nezaplaceného nájemného za rekreační středisko od února do května 2003 a další služby s tím spojené (telefon, vodné, zemní plyn), odebrala na základě smluv od dodavatelů ve čtyřech případech různé zboží, které v době splatnosti ani později neuhradila. V jednom případě se pak pokusila od společnosti D. T., s. r. o., vylákat různé zboží prostřednictvím faxové objednávky v hodnotě 100.000,- Kč, aby nemusela jednat se zástupcem této společnosti K. K., jenž věděl o předchozích dodávkách zboží obviněnou neuhrazených v celkové výši 103.108,- Kč, ale na zásah jmenovaného ji již zboží nebylo dodáno. Naposledy si pak od Mgr. V. P. v polovině roku 2003 vypůjčila nejméně 90.000, Kč s tím, že je potřebuje na uhrazení akontace finanční půjčky, zavázala se tuto půjčku vrátit v hotovosti do tří měsíců, což však rovněž, ani do rozhodnutí soudu neučinila. Výše uvedeného jednání se přitom podle zjištění soudu I. stupně dopustila přesto, že neměla prostředky k úhradě závazků a věděla, že je nebude moci uhradit od jejich vzniku, když vedle toho, z dřívější trestné činnosti, dlužila dalším poškozeným částku 366.400,- Kč.

Z uvedených skutkových zjištění soudu I. stupně podvodný úmysl jednoznačně vyplývá, když bylo prokázáno, že obviněná již v době sjednávání smluv jednala s vědomím, že své finanční závazky ve smluvené lhůtě není schopna splnit a jejich splnění vůbec, zcela nereálně zakládala na značně nejistém zlepšení své finanční situace. Poukazuje-li na příslib úvěru od R. S. a R. Ž., k němuž samotná obviněná neposkytla žádné informace, nemá tato skutečnost na existenci úmyslného zavinění vliv. Jak správně uvedl státní zástupce ve vyjádření k jejímu dovolání, obviněná si byla vědoma problematičnosti získání úvěru, resp. nemožnosti jeho získání regulérním způsobem. Pokud se pak s takovouto žádostí obrátila na jmenované osoby, nemohla z pouhého jejich příslibu reálně očekávat, že jí úvěr zajistí a musela být srozuměna i s tím, že tento úvěr nedostane a své finanční závazky pak nesplní. Vzhledem k zadluženosti obviněné již z předchozího období a značně pochybných okolností, za kterých se snažila získat úvěr, zvláště pak za situace, kdy sama byla za podvodné jednání pod záminkou zajištění úvěru odsouzena, se tak nejedná o případ, kdy by v době převzetí závazků byla schopna je splnit a až dodatečně, aniž to mohla předvídat, nastaly by překážky, pro které tyto závazky nebyla schopna splnit.

Obviněná tak nepochybně jednala v nepřímém úmyslu podle § 4 písm. b) tr. zák. a uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyl námitkami obviněné naplněn. Proto bylo dovolání obviněné odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, když existence úmyslné formy zavinění je zcela zřejmá ze skutkových zjištění soudu I. stupně, jak jsou uvedený ve výroku o vině rozsudku. S ohledem také na předchozí odsouzení, přitom její jednání jako speciální recidivistky, má již výrazné prvky dokonce úmyslu přímého.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. února 2007

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš