7 Tdo 898/2013
Datum rozhodnutí: 11.09.2013
Dotčené předpisy: § 143 odst. 1,2 tr. zákoník



7 Tdo 898/2013-29

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. 9. 2013 o dovolání obviněného P. R. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 3. 2013, sp. zn. 6 To 88/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 24 T 152/2012 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. R. odmítá .

Odůvodnění
Obviněný P. R. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 3. 2013, sp. zn. 6 To 88/2013, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání a o odvolání státního zástupce proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 17. 1. 2013, sp. zn. 24 T 152/2012. Z obsahu dovolání je patrno, že obviněný napadl rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem v celém rozsahu. S odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný projevil nesouhlas se skutkovými zjištěními, která se stala podkladem odsuzujícího výroku o vině, a s tím, že soudy nevyhověly jeho návrhům na doplnění důkazů. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. Jde o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Konkrétní uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí je možné namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo dovolací důvod jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů. Znovu je třeba připomenout povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.

Obviněný byl odsouzen pro přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku a pro pokus přečinu neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 151 tr. zákoníku. Takto byly posouzeny skutky, které podle zjištění Okresního soudu v Litoměřicích, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Krajský soud v Ústí nad Labem, spočívaly v podstatě v tom, že dne 14. 9. 2010 kolem 06,00 hodin jako řidič nákladního vozidla zn. Mercedes Benz Atego na dálnici D 8 ve směru z P. na T. v úseku kilometru 36,5 v katastru obce D. , okr. L. ,
- obviněný při objíždění odstaveného nákladního vozidla zn. MAN s návěsem, stojícího na krajnici podél pravého jízdního pruhu, se řádně nevěnoval řízení a situaci v provozu, nedodržel bezpečný boční odstup a narazil pravou přední částí vozidla, které řídil, do poškozeného L. N. , který se pohyboval v bezprostřední blízkosti odstaveného vozidla, byl nárazem odhozen do prostoru mezi první a druhou nápravou odstaveného vozidla, utrpěl při tom polytrauma a na místě zemřel (bod 1 rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem),
- následně obviněný zastavil řízené vozidlo, vystoupil, upravil zpětné zrcátko, které se při nárazu do poškozeného sklopilo, a z místa dopravní nehody odjel, aniž by se jakkoli snažil poškozenému pomoci, ačkoli mu v tom nebránila žádná překážka (bod 2 rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích).

V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom směru, že by uvedená skutková zjištění neznamenala naplnění znaků přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku a pokusu přečinu neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 151 tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněný zaměřil své námitky v celém rozsahu výlučně jen proti skutkovým zjištěním soudů a proti jejich postupu při hodnocení důkazů, zejména proti tomu, že rozsah provedeného dokazování považovaly za dostatečný a nevyhověly jeho návrhům na provedení dalších důkazů. Tímto pojetím uplatněných námitek se obviněný ocitl mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Lze konstatovat, že obviněný sice formálně deklaroval zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které s ním z hlediska svého obsahu nijak nekorespondovaly a nebyly pod něj podřaditelné.

Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je třeba dát průchod ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění nižších soudů má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.

Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.

Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Litoměřicích, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil také Krajský soud v Ústí nad Labem, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů evidentně mají odpovídající obsahový základ v provedených důkazech. Podstatou námitek obviněného bylo to, že soudy měly postupem podle § 110 tr. ř. doplnit důkazy posudkem ústavu vzhledem k tomu, že vyvstaly rozpory mezi znaleckými posudky, které zpracovali nezávisle na sobě dva znalci. Jednalo se o rozpory mezi posudkem znalce Ing. Richarda Čepka, který byl přibrán podle § 105 odst. 1 tr. ř., a posudkem znalce Ing. Jiřího Hanzlíka, který předložila obhajoba podle § 89 odst. 2 tr. ř. Rozpory se týkaly zejména přesné identifikace toho místa na pozemní komunikaci, v němž vozidlo řízené obviněným narazilo do těla poškozeného, a to z hlediska bočního odstupu tohoto místa od odstaveného vozidla směrem ke středu vozovky. Okresní soud v Litoměřicích proti skutečnému obsahu obou znaleckých posudků konstatoval, že nejsou výrazněji v rozporu , přičemž učinil skutková zjištění obsahově odpovídající znaleckému posudku Ing. Richarda Čepka. Krajský soud v Ústí nad Labem korigoval citované konstatování Okresního soudu v Litoměřicích, zaznamenal podstatné odlišnosti mezi oběma znaleckými posudky a sám překlenul rozpory mezi nimi tím, že ve veřejném zasedání konfrontoval oba znalce a v napadeném rozsudku vysvětlil, proč považuje znalecký posudek Ing. Richarda Čepka za správný a znalecký posudek Ing. Jiřího Hanzlíka za nepřijatelný. Krajský soud v Ústí nad Labem logicky vyložil důvody svých závěrů tím, že znalecký posudek Ing. Richarda Čepka plně koresponduje s okolnostmi, které byly objektivně zjištěny nebo vyplývají z jiných důkazů, zatímco znalecký posudek Ing. Jiřího Hanzlíka v nich nemá odpovídající oporu. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že oba soudy a zejména pak Krajský soud v Ústí nad Labem v napadeném rozsudku jako konečném rozhodnutí hodnotily důkazy způsobem, při kterém se nedopustily žádné deformace důkazů ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. V tomto rámci Krajský soud v Ústí nad Labem náležitě vysvětlil nadbytečnost dalšího dokazování podle návrhů obviněného. Nejvyšší soud pokládá za nutné pouze dodat, že důvodem pro opatření posudku ústavu podle § 110 odst. 1 tr. ř. není samotná okolnost, že mezi dosavadními znaleckými posudky jsou rozpory, zvláště když tyto rozpory jsou odstranitelné jinak, v daném případě konfrontací obou rozcházejících se znalců a důsledným hodnocením obsahu jejich posudků se zřetelem k ostatním důkazům a objektivně zjištěným okolnostem.

To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že nepovažuje provedené dokazování za dostatečné, není dovolacím důvodem.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.

Poučení : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. září 2013


Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec