7 Tdo 891/2006
Datum rozhodnutí: 08.08.2006
Dotčené předpisy:




7 Tdo 891/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. srpna 2006 o dovolání obviněného J. V. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 11. 2005, sp. zn. 11 To 293/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 3 T 136/2004 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. V. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

I.

Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze 8. 11. 2004, sp. zn. 3 T 136/2004, byl obviněný J. V. uznán vinným jednak trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák., jednak trestným činem neposkytnutí pomoci podle § 208 tr. zák.

Podle skutkových zjištění okresního soudu se jich dopustil tím, že

1) dne 7. března 2004 v 00:30 hodin na místní komunikaci v B. ulici ve Š. M., okres T., a na soukromém pozemku tamtéž majitelů J. B. a M. H., na upravené vrstvě ujetého sněhu bez příslušného řidičského oprávnění a při nerespektování dopravní značky B11 zákaz vjezdu všech motorových vozidel s dodatkovou tabulkou povolující vjezd pouze s povolením správy K., když uvedené místo se nachází ve 3. zóně K., řídil sněžný skútr značky Bombardier Ski Doo, při jízdě rychlostí nejméně 30 km v hodině nedodržel dostatečný bezpečný boční odstup od chodce J. B. stojícího u pravého okraje upravené plochy, skútrem do něj narazil a srazil ho na zem, čímž mu způsobil tříštivou nitrokloubní zlomeninu horního konce holenní kosti vpravo s posunem, pro toto zranění byl poškozený nejprve hospitalizován na chirurgickém oddělení Českoněmecké horské nemocnice K. ve V. od 7. 3. do 17. 3. 2004, kde byl nucen podrobit se operaci, a poté dále léčen po dobu nejméně 12 15 týdnů, kdy 2 týdny trpěl bolestmi a 3 měsíce byl nucen pohybovat se o berlích, přičemž je předpoklad zanechání trvalých následků v podobě postraumatické artrózy, kdy po 10 - 15 letech bude nutná náhrada kolenního kloubu,

2) poté, co obviněný J. V. jako řidič sněžného skútru zn. Bombardier Ski Doo, dne 7. března 2004 v 00:30 hod. ve Š. M., okres T., zapříčinil střet s J. B., který v důsledku toho utrpěl tříštivou nitrokloubní zlomeninu horního konce holenní kosti vpravo s posunem, pro toto zranění, byl poškozený léčen tak, jak je specifikováno pod bodem 1), z místa dopravní nehody ujel, aniž by zraněnému J. B., který zůstal ležet na zemi, poskytl či zajistil potřebnou pomoc.

Obviněnému J. V. byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků. Dále byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou roků. Bylo rovněž rozhodnuto o uplatněném nároku na náhradu škody.

Odvolání obviněného Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 14. 11. 2005, sp. zn. 11 To 293/2005, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

II.

Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V úvodu odůvodnění dovolání obviněný uvádí, že stěžejní pochybení soudů spatřuje v tom, že se podle jeho názoru nevypořádaly s rozpory ve výpovědích poškozeného a s rozpory znaleckého posudku z oboru dopravy. Rozpory spatřuje obviněný v popisu místa střetu skútru a poškozeného a způsobu, jakým k němu došlo. Podle dovolatele je pro posouzení jeho případné viny stěžejní, zda ke střetu došlo na běžecké trati široké 6 metrů nebo na účelové komunikaci široké 4 metry. Dovolatel znovu reprodukuje výpověď poškozeného, podrobuje ji vlastnímu hodnocení, z něhož dovozuje, že poškozený vědomě vstoupil do dráhy skútru řízeného obviněným. Vytvořil tak náhlou překážku, před kterou již obviněný neměl možnost zastavit, ani se jí vyhnout.

Podle dovolatele však okresní soud při hodnocení výpovědi poškozeného, jakož i dalších výpovědí pochybil, když je přes zjevné rozpory hodnotil jako objektivní a věrohodné. Na toto pochybení podle přesvědčení obviněného navázal i odvolací soud, když závěry okresního soudu označil za správné a ztotožnil se s nimi, aniž by přihlédl k výpovědi obviněného a svědků, které svědčily v jeho prospěch. Odůvodnění napadených rozhodnutí podle názoru obviněného neodpovídalo požadavkům ustanovení § 125 a § 134 odst. 2 tr. ř., nutnost jejichž respektování zdůraznil i Ústavní soud .

V petitu dovolání pak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení krajského soudu i rozsudek okresního soudu a věc vrátil Okresnímu soudu v Trutnově k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila.

Ve vyjádření uvedla, že dovolatel se v rámci dovolací argumentace omezil pouze na prosazení vlastního způsobu hodnocení provedeného dokazování, a tím i vlastní verze rozhodných skutkových zjištění. Má za to, že tímto způsobem zcela vybočil z mezí dovolacího řízení a svůj mimořádný opravný prostředek učinil nezpůsobilý k jeho věcnému přezkoumání, a to nejen z hlediska uplatněného dovolacího důvodu, ale i z pohledu dalších dovolacích důvodů taxativně vypočtených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Je přesvědčena, že v daném případě nepřichází do úvahy ani výjimečný zásah do skutkového stavu věci, neboť není dán extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a přijatými právnímu závěry.

Nadto uvedla, že výsledná skutková zjištění potvrzují jak lokalizaci dovolatelova vozidla při jeho střetu s poškozeným, tak i rozsah a závažnost následku na jeho zdraví, způsobeného porušením povinností, uložených dovolatelovi jako účastníku silničního provozu zákonem č. 362/2000 Sb., který navíc z místa činu ujel, aniž by k zemi sraženému poškozenému zajistil poskytnutí potřebné pomoci. Neshledává proto žádný důvod k přehodnocení posuzovaného stavu věci.

Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. V. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než který je uveden v § 265b tr. ř.

III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.

Poté se zaměřil na to, zda dovolatelem uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Na tomto místě Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v případě dovolacího důvodu podle

§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.

Nejvyšší soud však konstatoval, že obviněný J. V. ve svém dovolání žádné námitky proti právnímu posouzení skutku, tak jak byl soudy zjištěn, neuvedl. Jím uplatněné námitky oponovaly výhradně tomu, jak okresní a krajský soud provedené důkazy hodnotily, jakou důkazní hodnotu každému z důkazů přikládaly a jaké skutkové závěry z nich postupem podle § 2 odst. 6 tr. ř. vyvodily.

Obviněný se, pokud jde o konkrétně uplatněné námitky, soustředil především na polemiku s hodnocením výpovědí poškozeného, svědků a s interpretací závěrů znaleckého posudku z oboru doprava. Dožadoval se přehodnocení zmíněných důkazů ve svůj prospěch, a to případně i za cenu doplnění dokazování výslechy jím navrhovaných svědků. Podle jeho subjektivního hodnocení svědčily provedené důkazy pro odlišné skutkové závěry ohledně lokalizace i průběhu nehodového děje, a v návaznosti na to i ohledně podílu a míry zavinění poškozeného i obviněného na střetu.

Nejvyšší soud však ve světle těchto konkrétních námitek obviněného J. V. byl nucen konstatovat, že obviněný sice své dovolání opřel o formální deklaraci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., napadajícího právní posouzení skutku, ale svými konkrétními námitkami je nijak nezpochybnil. Domáhal se změny skutkových zjištění učiněných soudy, přičemž teprve sekundárně v závislosti na takto dosažené změně skutkových zjištění by pak mělo podle něj dojít i k blíže nespecifikované změně právního posouzení skutku. Takovými námitkami však obviněný deklarovaný důvod zjevně nenaplnil (shodně viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03, resp. č. 36/2004, str. 289, Sb. rozh. trest.).

Nejvyšší soud ve shodě se shora citovanými rozhodnutími Ústavního soudu a svou konstantní judikaturou opakuje, že Nejvyšší soud jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, určenou ke komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí. Dovolací soud je na podkladě zákonného zmocnění oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení § 265b tr. ř., mezi kterými samotný přezkum skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. druhého stupně, nefiguruje.

U vědomí výhrad Ústavního soudu proti příliš restriktivnímu výkladu mezí dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom Nejvyšší soud v posuzovaném případě zkoumal, zda zde nedošlo k extrémnímu nesouladu mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudů. Nezjistil ale žádný důvod pro závěr o existenci zmíněného nesouladu. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé. Své závěry o vině obviněného soudy obou stupňů přesvědčivě odůvodnily.

IV.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného J. V. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. srpna 2006

Předseda senátu:

JUDr. Robert Fremr