7 Tdo 890/2011
Datum rozhodnutí: 03.08.2011
Dotčené předpisy: § 248 odst. 1, 2 tr. zák.



7 Tdo 890/2011-34

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 3. 8. 2011 o dovolání obviněného T. P. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 12 To 58/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 2 T 119/2008 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. P. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. 2 T 119/2008, byl obviněný T. P. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a odsouzen podle § 248 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na osm měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na jeden a půl roku. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.

O odvolání obviněného bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 12 To 58/2011. Podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Náchodě zrušen a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle § 248 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na osm měsíců s tím, že výkon trestu byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen a zkušební doba byla podle § 59 odst. 1 tr. zák. stanovena na jeden rok a šest měsíců. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. bylo nově rozhodnuto také o náhradě škody. Části obžaloby byl obviněný podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěn.

Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové. Odsuzující část tohoto rozsudku napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V mezích tohoto dovolacího důvodu vytkl, že skutek, kterým byl uznán vinným, nenaplňuje znaky trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. Jinak uplatnil námitky, jimiž projevil nesouhlas se skutkovými zjištěními, která se stala podkladem výroku o vině, a s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustil ten, kdo si přisvojil cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli malou. Podle § 89 odst. 11 tr. zák. se škodou nikoli malou rozumí škoda dosahující částky nejméně 25.000,- Kč.

Jako trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. posoudil Krajský soud v Hradci Králové skutek, který podle jeho zjištění a předtím až na drobnou změnu týkající se rozsahu jednání obviněného a výše způsobené škody i podle zjištění Okresního soudu v Náchodě spočíval v podstatě v tom, že obviněný od ledna 2006 do února 2007 jako zaměstnanec obchodní společnosti PENTA TRADING CZ, s. r. o., se sídlem v Novém Městě nad Metují, Nádražní 218, s pracovní náplní obchodního zástupce oprávněného převzít finanční částku za dodané zboží, kterou byl povinen do jednoho týdne od převzetí odvést obchodní společnosti PENTA TRADING CZ, s. r. o., v 18 případech specifikovaných ve výroku o vině přijaté částky neodvedl, ponechal si je a užil je pro svou potřebu, čímž obchodní společnosti PENTA TRADING CZ, s. r. o., způsobil škodu v celkové výši 165.398,- Kč. Změna oproti rozsudku Okresního soudu v Náchodě záležela v tom, že podle zjištění Okresního soudu v Náchodě šlo o 19 případů s celkovou škodou ve výši 166.267,- Kč.

Uvedený skutek evidentně odpovídá zákonným znakům trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. Peněžní prostředky, které obviněný v rámci svého zaměstnání přijímal od obchodních partnerů svého zaměstnavatele a které byl povinen svému zaměstnavateli odvést, byly z hlediska obviněného cizí svěřenou věcí. Zjištění, že obviněný v 18 případech specifikovaných ve výroku o vině tyto prostředky neodvedl zaměstnavateli a ponechal si je pro vlastní potřebu, odůvodňuje závěr, že si je přisvojil. Celková částka těchto prostředků ve výši 165.398,- Kč představuje výši způsobené škody a odpovídá škodě nikoli malé. Škoda v této výši mnohonásobně převyšuje dolní hranici škody nikoli malé, což ve spojení se způsobem provedení činu opodstatňuje úsudek, že způsobení této škody podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti činu pro společnost. Byla tedy splněna i materiální podmínka stanovená v § 88 odst. 1 tr. zák. pro to, aby skutek byl posouzen s přihlédnutím k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, tj. podle § 248 odst. 2 tr. zák.

Z toho vyplývá, že napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Ve shodě s tím, jak je konstruován uvedený dovolací důvod, Nejvyšší soud připomíná, že se otázkou správnosti právního posouzení skutku zabýval ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily oba soudy, a že nepřihlížel k té části dovolání, v níž obviněný uplatňoval námitky směřující proti skutkovým zjištěním soudů a proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy. Právním posouzením skutku se podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou tohoto posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy. Významné je, že jde o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje dovolatel. V dovolání podaném proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek slouží k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí a není určeno k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.

Do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, a to s ohledem na respektování zásad, které vyplývají z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces. Důvodem takového zásahu může být jen extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.

Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Náchodě, z nichž v napadeném rozsudku po drobnější redukci rozsahu jednání obviněného a výše škody vycházel také Krajský soud v Hradci Králové, na straně jedné provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají jasné obsahové zakotvení v důkazech, kterými byl objasněn mechanismus jednotlivých obchodů, v jejichž rámci obviněný přijal platby určené pro svého zaměstnavatele, a také výsledek těchto obchodů vyznačující se absencí odvodu přijatých částek, včetně absence dokladů, jimiž by byly tyto odvody potvrzeny. Soudy si byly vědomy obhajoby obviněného založené na tvrzení, že přijaté částky odevzdal jednatelům zaměstnavatelské obchodní společnosti, a již proto velmi obezřetně hodnotily důkazy, které byly svým obsahem v poměru k této obhajobě protichůdné. Protichůdnost obhajoby obviněného a důkazů, z nichž vyplývalo, že obviněný přijaté platby neodvedl zaměstnavateli, soudy překlenuly logickými a přesvědčivě zdůvodněnými úvahami, v nichž zcela přijatelně vysvětlily, proč považují obhajobu obviněného za nevěrohodnou a vyvrácenou. Soudy hodnotily důkazy důsledně v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. To, že obviněný nesouhlasí s tím, jak soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. srpna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec