7 Tdo 884/2003
Datum rozhodnutí: 04.09.2003
Dotčené předpisy:




7 Tdo 884/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 4. 9. 2003 o dovolání obviněného T. P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2003, č. j. 5 To 64/2003-274, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 1 T 71/2000, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2003, č. j. 5 To 64/2003-274, byl k odvolání obvodního státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 8. 1. 2003, č. j. 1 T 71/2000?253, ve zprošťujícím výroku a podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena soudu I. stupně, aby ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl. Tímto usnesením bylo rovněž podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto odvolání obviněného. V části, v níž zůstal napadený rozsudek odvolacím soudem nedotčen, byl obviněný rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 8. 1. 2003, č. j. 1 T 71/2000-253, uznán vinným trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. Za trestnou činnost kvalifikovanou podle shora uvedených ustanovení byl obviněnému podle § 202 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 9 (devíti) měsíců, pro jehož výkon byl obviněný podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody.

Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný dovolání, a to z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a současně z důvodu vymezeného ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný vyslovil názor, že odvolací soud některé výpovědi svědků nesprávné vyhodnotil, k jiným vůbec nepřihlížel. Odvolacímu soudu dále vytkl, že neprovedl výslech svědka, jehož provedení u veřejného zasedání navrhoval. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný uplatnil s tím, že "odvolacím soudem bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí". V této souvislosti obviněný uvedl, že soud druhého stupně měl přezkoumat po věcné stránce rozhodnutí soudu prvního stupně, přičemž prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu se domáhá toho, aby "mu bylo umožněno přezkoumání věci". Dovolacímu soudu obviněný navrhl, aby zrušil rozhodnutí "odvolacího soudu ze dne 6. 3. 2003 a předchozí rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 v té části, která byla napadena odvoláním obviněného a aby věc byla vrácena zpět k dalšímu řízení".

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Uvedl, že popis skutku a jeho odůvodnění obsahují všechny zákonné znaky skutkových podstat trestných činů výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., a napadené rozhodnutí tudíž netrpí žádnou vadou, kterou by bylo nutno odstranit cestou dovolání. Ačkoliv obviněný formálně uplatnil prostřednictvím dovolacího důvodu specifikovaného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., konkrétní námitky proti právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení nesměřují, ale je jimi namítána nesprávnost hodnocení důkazů, přičemž napadají výlučně správnost samotného zjištěného skutkového stavu. Takové námitky však uplatněný dovolací důvod nenaplňují, proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Státní zástupce současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a shledal, že dovolání je ve smyslu § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné. Dovolací soud dále zjistil, že dovolání bylo v souladu s ustanovením § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. podáno osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce, tj. podle § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání ve skutečnosti z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat tehdy, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Toto znění citovaného ustanovení je třeba vykládat ve vztahu ke zjištěnému skutku tak, že o nesprávné právní posouzení může jít jednak v případě, kdy popsaný skutek neodpovídá právní kvalifikaci toho kterého trestného činu, v úvahu však přichází kvalifikace trestného činu podle jiného ustanovení trestního zákona, anebo v případě, kdy skutek je kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde. Z uvedeného plyne, že prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze vytýkat pouze vady právní; nikoliv však již vady skutkové. V rámci dovolacího řízení jako řízení o mimořádném opravném prostředku totiž nelze přezkoumávat skutková zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, doplňovat dokazování či provádět hodnocení důkazů. Skutková zjištění jsou v řízení o dovolání hodnocena pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak bude popis skutku obsažený ve skutkové větě výroku o vině.

Lze tedy shrnout, že v uvedených souvislostech není možno s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se dovolávat u Nejvyššího soudu postupu podle § 2 odst. 5 tr. ř., totiž hodnocení správnosti a úplnosti skutkového stavu věci, ani přezkoumání úplnosti provedeného dokazování a správnosti hodnocení jednotlivých důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., neboť tento dovolací důvod takto koncipován není.

V posuzovaném případě obviněný uplatnil v celém rozsahu pouze takové námitky, které směřují výlučně proti postupu soudu při dokazování nebo proti tomu, jak soud prvního stupně a posléze i odvolací soud vyhodnotily provedené důkazy. Tyto námitky však s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nekorespondují. Je zjevné, že dovolatel v podaném dovolání neuvedl nic, co by nasvědčovalo tomu, že právní kvalifikace skutku je nesprávná, nebo že existují pochybnosti o tom, zda popsaný skutek je trestným činem. V tomto ohledu tedy citovaný dovolací důvod nebyl naplněn.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze uplatnit, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k). Dovolatel odkazuje na citovaný dovolací důvod pouze v té části, v níž nebyly splněny procesní podmínky pro zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku.

V mezích tohoto zákonného dovolacího důvodu (v části, v níž obviněný dovolání uplatnil) se lze dovolávat nápravy, jestliže rozhodnutím o řádném opravném prostředku byl obviněnému odepřen přístup k soudu druhého stupně, protože tento soud řádný opravný prostředek zamítl či odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí meritorně přezkoumal. Tento dovolací důvod však na konkrétní případ nedopadá. V daném případě je podstatné, že odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně z podnětu odvolání obviněného meritorně přezkoumal z hledisek vymezených v ustanovení § 254 tr. ř. a není přitom rozhodující, že neakceptoval námitky obviněného v odvolání uvedené. Lze tedy uzavřít, že v tomto směru právo obviněného nebylo rozhodnutím odvolacího soudu nikterak dotčeno. Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za vhodné dodat, že úspěšně se citovaného dovolacího důvodu lze domáhat tehdy, jestliže by odvolací soud zamítl nebo odmítl odvolání podle § 253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř., ačkoli by žádný zákonný důvod pro odmítnutí nebo zamítnutí dán nebyl.

S ohledem na skutečnosti shora uvedené byly podle Nejvyššího soudu obviněným v dovolání uplatněny jiné dovolací důvody, než které má na mysli ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) a g) tr. ř., a proto bylo nutno dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. září 2003

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann