7 Tdo 877/2005
Datum rozhodnutí: 20.07.2005
Dotčené předpisy:




7 Tdo 877/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. 7. 2005 dovolání obviněného R. B., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 10. 2003, sp. zn. 3 To 179/2002, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 107/2001 a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. B. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

I.

Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 9. 2002, sp. zn. 1 T 107/2001, byl obviněný R. B. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák.

Podle skutkových zjištění krajského soudu se jej dopustil tím, že ve zdaňovacím období roků 1995, 1996 v N., okres P., jako jednatel firmy B., s. r. o., podal u Finančního úřadu v S. přiznání k DPH, kde předložil fiktivní fakturu ze dne 14. 4. 1995 od dodavatele firmy F. F. M. Ř., P., za zprostředkování úvěru ve výši 70.000.000,- Kč za smluvní provizi 4.000.000,- Kč + 22 % DPH, tj. 880.000,- Kč, celkem k úhradě 4.880.000,- Kč, ačkoliv věděl, že se služba neuskutečnila a figuroval v řetězci daňových subjektů jako konečný článek řetězce, dále fakturu ze dne 14. 4. 1995 od stejného dodavatele za vypracování podnikatelského záměru ve výši 50.000,- Kč + 22 % DPH, tj. 11.000,- Kč, celkem k úhradě 61.000,- Kč, fakturu ze dne 18. 4. 1995 od stejného dodavatele za zprostředkování možnosti uzavření smlouvy na odbyt 30.000 m3 zpracovaného dřeva ve výši 450.000,- Kč + 22 % DPH, tj. 99.000,- Kč, celkem k úhradě 549.000,- Kč, fakturu ze dne 6. 12. 1996 od dodavatele S., s. r. o. M. Ř., P., za zprostředkování kontraktů za rok 1996 účtuje provizi ve výši 388.000,-Kč + 22 % DPH, tj. 85.365,- Kč, k úhradě celkem 473.365,- Kč, fakturu ze dne 10. 12. 1996 od stejného dodavatele za totožné služby jako dne 6. 12. 1996 účtuje firma S. provizi 970.000,- Kč + 22 % DPH, tj. 213.400,- Kč, k úhradě celkem 1.183.400,- Kč, a tak nadměrný odpočet DPH za neuskutečněné obchody a služby celkem poškodil český stát zastoupený Finančním úřadem v S. o částku 1.288.760,- Kč.

Obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu tří roků.

K odvolání obviněných Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 10. 2003, sp. zn. 3 To 179/2002, ve vztahu k obviněnému R. B. zamítl podle § 256 tr. ř. jeho odvolání jako nedůvodné.

II.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadané rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V odůvodnění dovolání obviněný konstatoval, že Vrchní soud v Praze nepochopil, že mu nejde o zpochybňování věrohodnosti všech důkazů, nýbrž o hodnocení jejich vypovídací schopnosti a o to, aby byly věrohodně posouzeny. Dovolatel uvedl, že v době jednání o poskytnutí úvěru 70 milionů korun s IPB, a. s., provedl Finanční úřad v S. kontrolu finančního hospodaření, po které vydal doklad, že je vše v pořádku. Obviněný zdůraznil, že zhruba po roce byla provedena druhá kontrola stejných dokladů, které byly předmětem první kontroly, přičemž bylo konstatováno, že zde jsou služby a zboží, které nebyly provedeny a doklady tedy nebyly uznány. Obviněný namítá, že opakované provedení daňové kontroly bylo nepřípustné a proukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 20. 11. 2002, sp. zn. US 512/02, který podrobně komentuje. Dále je obviněným napadána věrohodnost výpovědi spoluobviněného Ing. M. Ř.. Obviněný oponuje této výpovědi a tvrdí, že měl spolu se svým otcem seriózní záměr založit rodinný podnik na zpracování dřeva, s jehož realizací jim spoluobviněný Ing. M. Ř. pomáhal. Dovolatel popisuje podmínky zpracovávání podnikatelského záměru firmy B., s. r. o., a opakuje svou obhajobu, že transakce uvedené ve výroku rozsudku krajského soudu nebyly fiktivní, nýbrž že se opravdu uskutečnily. V této souvislosti připomíná, že je osobou bezúhonnou a z podnikání mu zbyly závazky, které poctivě splácí. Podle obviněného podkladem pro jeho odsouzení bylo jen tvrzení obviněného Ing. M. Ř. a výsledky druhé kontroly provedené Finančním úřadem v S., která byla podle něj nezákonná a protiústavní.

Závěrem navrhl, aby jej Nejvyšší soud zprostil obžaloby, popř. zrušil rozsudek (bez bližší konkretizace) a nařídil nové jednání ve věci.



Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila. Podle jejího názoru rozvedeného v tomto vyjádření dovolatel neuvádí jedinou námitku, která by se týkala nesprávného právního posouzení. Nejvyšší státní zástupkyně má za to, že jeho námitky se vztahují výlučně k hodnocení důkazů soudy. Je přesvědčena, že nález Ústavního soudu citovaný obviněným na posuzovanou trestní věc absolutně nedopadá, neboť řeší otázku nepřípustnosti pokračování v daňové kontrole po zrušení rozhodnutí správce daně ve správním soudnictví.

Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.

Poté se zaměřil na to, zda obviněným uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v případě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. žádného trestného činu, neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování (shodně viz nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/12, III. ÚS 282/03, resp. č. 36/2004, str. 299, Sb. rozh. trest.).

Obviněný R. B. však ve svém dovolání žádné námitky proti právnímu posouzení skutku, tak jak byl soudy zjištěn, neuvedl. Jím uplatněné námitky oponovaly výhradně tomu, jak krajský a vrchní soud hodnotily provedené důkazy a jaké skutkové závěry z nich postupem podle § 2 odst. 6 tr. ř. vyvodily. Obviněný zejména zpochybňoval věrohodnost výpovědi spoluobviněného Ing. M. Ř., z níž především soudy při formování svých skutkových zjištění vycházely. Obviněný v podstatě opakoval svou obhajobu uplatněnou před krajským a vrchním soudem, když tvrdil, že transakce, které byly podkladem pro uplatnění nadměrného odpočtu DPH, nebyly fiktivní, nýbrž měly reálný podklad. Šlo tedy v tomto případě o námitku ryze skutkovou.

Pokud pak obviněný poukazoval na nález Ústavního soudu ze dne 20. 11. 2002, sp. zn. I. ÚS 512/02, tento neměl žádnou souvislost s právním posouzením zjištěného skutku jako trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., neboť řeší problematiku postupu, resp. oprávněnosti správce daně poté, co soud ve správním soudnictví zruší rozhodnutí správce daně prvního a druhého stupně, pokračovat v daňové kontrole, která již byla ukončena. Navíc v této souvislosti Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v trestním řízení je otázka viny obviněného daňovým trestným činem řešena nezávisle na případných závěrech správce daně učiněných v rámci řízení daňového (k tomu viz č. 20/2002-III Sb. rozh. trest.), neboť dokazování se zde řídí odlišnými principy. Výsledky daňové kontroly byly v posuzovaném případě toliko impulsem, jež vedl k zahájení trestního řízení proti obviněnému R. B.



Nejvyšší soud proto konstatoval, že obviněný sice ve svém dovolání formálně deklaroval dovolací důvod napadající právní posouzení zjištěného skutku, ale svými konkrétními námitkami se domáhal změny skutkových zjištění. Teprve na podkladě změny skutkových zjištění by podle něj mělo dojít i k případné, blíže neupřesněné změně právního posouzení. Takovými námitkami však obviněný deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil.

IV.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného R. B. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.



V Brně dne 20. července 2005



Předseda senátu:

JUDr. Robert Fremr