7 Tdo 867/2007
Datum rozhodnutí: 29.08.2007
Dotčené předpisy:




7 Tdo 867/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 29. srpna 2007 v Brně v neveřejném zasedání o dovoláních obviněných M. U., a S. P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2006, sp. zn. 3 To 648/2006, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 70 T 185/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. U. o d m í t á.

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2006, sp. zn. 3 To 648/2006, a rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 70 T 185/2005, ohledně obviněného S. P., z r u š u j í .

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se současně z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Ostravě p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 70 T 185/2005, byli obvinění M. U. a S. P. uznáni vinnými trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, odst. 3 tr. zák. Obviněný U. byl odsouzen podle § 250a odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, podle 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců. Podle § 53 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 20.000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. mu pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil náhradní trest odnětí svobody ve výměře dvou měsíců. Obviněný P. byl odsouzen podle § 250a odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců.

Obvinění spáchali trestný čin tím, že přesto, že obviněný M. U. se svým osobním motorovým vozidlem tovární značky Renault Mégane, havaroval již dne 29. 10. 2004 v dopoledních hodinách na blíže nezjištěném místě, v důsledku čehož došlo k poškození vozidla, na které měl obviněný M. U. sjednáno toliko pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla u Č. p. p., a. s., a tuto pojistnou smlouvu stornoval k 10. 11. 2004 z důvodu změny vlastníka, poté, co dne 30. 10. 2004, po předchozí vzájemné dohodě, v úmyslu získat neoprávněné plnění z havarijního pojištění vozidla, uzavřel obviněný M. U. prostřednictvím obviněného S. P., jemuž za tímto účelem předal plnou moc a technický průkaz vozidla, s pojišťovacím agentem K. p., a. s., P. K., pojistnou smlouvu tandem ohledně pojištění odpovědnosti a havarijního pojištění vozidla obviněného M. U. zn. Renault Mégane, aniž pojišťovací agent v rozporu se svými smluvně převzatými povinnostmi, z důvodu přátelského vztahu k obviněnému S. P., vozidlo fyzicky zkontroloval z hlediska jeho aktuálního technického stavu, obviněný M. U. dne 9. 12. 2004 vyplnil a odeslal K. p., a. s., oznámení o vzniku škody vozidla, k níž mělo dojít dne 18. 11. 2004 ve 23:50 hodin, aniž bylo vozidlo před nehodou poškozeno, na základě čehož bylo obviněnému M. U. vyplaceno pojistné plnění ve výši 70.132,- Kč, ke škodě K. p., a. s.



Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podali oba obvinění odvolání proti výroku o vině i trestu. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 18. 9. 2006, sp. zn. 3 To 648/2006, jejich odvolání zamítl jako nedůvodná.

Proti tomuto rozhodnutí podali oba obvinění řádně a včas dovolání a uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněný M. U. v úvodu svého dovolání namítal, že uvedený trestný čin nespáchal a trval na své nevině. Uvedl, že skutková věta neodpovídá větě právní, resp. že skutková věta neodráží slovní vyjádření posuzovaného skutku tak, aby obsahovala všechny relevantní okolnosti z hlediska použité právní kvalifikace. Ve výrokové části napadeného rozsudku není podle něj zřejmé, jakým způsobem se měl na vytýkaném jednání podílet a zejména jakého konkrétního jednání se měl dopustit, tak aby založilo trestně právní odpovědnost podle § 250a odst. 1, odst. 3 tr. zák. Vyjádření soudu prvního stupně uvedli nepravdivé údaje není podle něj dostatečně konkrétní, tak aby bylo jasné, v čem spočíval tvrzený nepravdivý údaj a zda bylo tvrzení o uvedení nepravdivého údaje v průběhu hlavního líčení prokázáno. Uvedl, že trestní oznámení bylo primárně zaměřeno na údajné půjčení peněz ve výši 200.000,- Kč a až v druhé řadě svědkyně K. uvedla, že obviněný U. v měsíci listopadu naboural auto, což je podle obviněného v souladu s jeho tvrzením a tedy v rozporu s právní větou. Obviněný dále namítl, že uzavření pojistné smlouvy na základě plné moci prostřednictvím obviněného P. a postup svědka K. při uzavírání smlouvy nejsou ve svém souhrnu znaky, jenž by byly trestním zákonem požadovány k naplnění skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu. Zopakoval, že v napadeném rozsudku není dostatečně popsaný skutkový stav tak, aby byl v souladu s provedenými důkazy, což podle jeho názoru staví postup soudů obou stupňů mimo rámec spravedlivého procesu. Obviněný dále vytýkal neprovedení navrhovaného důkazu obsahem spisu Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 37 C 172/2005. Neprovedením navržených důkazů za současné absence odůvodnění takového postupu, došlo k porušení práva na soudní a jinou právní ochranu a práva na spravedlivý proces, jakož i k porušení povinností orgánů činných v trestním řízení stanovených v § 2 odst. 5 tr. ř.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadená rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a aby ho podle § 226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby.

Obviněný S. P. v úvodu svého dovolání rovněž namítal, že skutek, který je mu kladen za vinu nespáchal. Uvedl, že skutková věta neodpovídá větě právní, resp. že skutková věta neodráží slovní vyjádření posuzovaného skutku tak, aby obsahovala všechny relevantní okolnosti z hlediska použité právní kvalifikace. Z výrokové části napadeného rozsudku není podle něj zřejmé, jakým způsobem se měl na vytýkaném jednání podílet, jakou formou zavinění a jakého konkrétního jednání se měl dopustit, aby založil trestně právní odpovědnost podle § 250a odst. 1, odst. 3 tr. zák. Vyjádření soudu prvního stupně uvedli nepravdivé údaje není v jeho případě podloženo provedením jediného důkazu. Uzavření pojistné smlouvy na základě plné moci a postup P. K. při uzavírání této smlouvy nejsou podle jeho názoru ve svém souhrnu znaky, jenž jsou požadovány k naplnění skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu. Shodně jako obviněný U. uvedl, že v napadeném rozsudku není dostatečně popsaný skutkový stav tak, aby byl v souladu s provedenými důkazy, což podle jeho názoru staví postup soudů obou stupňů mimo rámec spravedlivého procesu. Obviněný také vytýkal neprovedení navrhovaného důkazu obsahem spisu Okresního soudu v Ostravě , sp. zn. 37 C 172/2005. Neprovedením navržených důkazů za současné absence odůvodnění takového postupu, došlo k porušení práva na soudní a jinou právní ochranu a práva na spravedlivý proces, jakož i k porušení povinností orgánů činných v trestním řízení stanovených v § 2 odst. 5 tr. ř.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby ho podle § 226 písm. c) tr. ř. zprostil obžaloby.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovoláním obviněných uvedl, že část z uvedených námitek deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídá. Jedná se o námitky, kterými oba obvinění v obecné rovině deklarují svou nevinu a namítají nesoulad skutkového stavu popsaného v obou rozhodnutích s provedenými důkazy, popř. vytýkají neprovedení navrhovaného důkazu. Zcela bezpředmětný je podle státního zástupce odkaz obviněného U. na obsah trestního oznámení. K těmto námitkám nelze při rozhodování o dovolání přihlížet. Neakceptovatelný je rovněž požadavek obou dovolatelů, aby bylo rozhodnuto zprošťujícím výrokem podle § 226 písm. c) tr. zák. Pod deklarovaný dovolací důvod lze podle státního zástupce podřadit ty námitky, kterými obvinění namítají, že skutková věta neodpovídá větě právní a neodráží všechny relevantní okolnosti z hlediska použité právní kvalifikace. Uvedl, že soudy jednání obou obviněných posoudily jako trestný čin pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, odst. 3 tr. zák. Soudy zřejmě považovaly oba obviněné za spolupachatele podle § 9 odst. 2 tr. zák., byť toto ustanovení ve výroku o vině výslovně necitovaly, což samo o sobě podle státního zástupce žádnou vadu rozsudku nezakládá. Pokud se týká obviněného U., ze skutkové věty vyplývá, že obviněný při uplatnění nároku z pojistné smlouvy uvedl nepravdivé údaje o okolnosti mající naprosto zásadní význam pro posouzení, zda vůbec mohl nějaký nárok na pojistné plnění vzniknout. Bez ohledu na předchozí účast obviněného P. oznámení o vzniku škody odeslal sám obviněný U. a jednal tedy jako pachatel, nikoli snad pouze jako návodce nebo pomocník. Skutek popsaný ve skutkové větě tedy podle státního zástupce naplňuje ve vztahu k obviněnému U. všechny znaky trestného činu, kterým byl obviněný uznán vinným.

Jiná je podle státního zástupce situace ohledně obviněného P., jehož námitky je nutno považovat za částečně důvodné. Ve skutkové větě nejsou podle něj popsány žádné okolnosti, které by ve vztahu k tomuto obviněnému odpovídaly zákonnému znaku uvedení nepravdivých údajů při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy. Z odůvodnění rozsudku nalézacího soudu vyplývá, že obviněný P. vyhotovil doklady o opravě vozidla, pravděpodobně použité při uplatnění nároku na pojistné plnění, tato okolnost však není ani náznakem ve skutkové větě zmíněna. Skutkové okolnosti uvedené ve skutkové větě se týkají toliko účasti obviněného na uzavírání pojistné smlouvy a odpovídají tedy objektivním znakům trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1 tr. zák. spáchaného formou uvádění nepravdivých údajů při sjednávání pojistné smlouvy. Tato forma spáchání trestného činu však není obviněnému přičítána. Okolnosti zakládající subjektivní stránku trestného činu jsou ve skutkové větě pouze naznačeny údajem, že obvinění jednali ve vzájemné dohodě. Z takového údaje jednoznačně nevyplývá, že obviněný P. již v době sjednávání smlouvy věděl o tom, že vozidlo je již havarované a že smlouva je sjednávána proto, aby obviněný U. následně na podkladě uvedení nepravdivých údajů o době havárie uplatnil nárok na pojistné plnění. Takováto skutková zjištění ve vztahu k obviněnému P. nejsou obsažena ani v odůvodnění soudních rozhodnutí, která sestávají především z citací důkazů provedených ve věci a vlastní skutková zjištění soudů prakticky neobsahují. Státní zástupce uvedl, že otázku rozlišení pachatelství a účastenství na trestném činu zmiňuje dovolatel značně obecně, je však nutno konstatovat, že soudy se předmětnou věcí ve vztahu k obviněnému P. nezabývaly z hlediska tzv. speciálního subjektu, kterým v případě trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1 tr. zák. může být pouze některý z účastníků pojistné smlouvy. Tím obviněný P. nebyl a v zásadě se tak mohl dopustit toliko účastenství na uvedeném trestném činu ve smyslu § 10 odst. 1 tr. zák. Ve stadiu sjednávání smlouvy by snad bylo možno podle státního zástupce dovozovat pachatelství obviněného P. z okolnosti, že jednal jako zmocněnec obviněného U. V žádném případě však nemohl tento obviněný jednat jako pachatel ve stadiu uplatnění nároku z pojistné smlouvy, což měl podle výroku o vině učinit. Státní zástupce uzavřel, že skutková zjištění, jak jsou vymezena ve skutkové větě, podle jeho názoru neodpovídají závěru, že by se obviněný P. dopustil trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, odst. 3 tr. zák., ve formě uvedení nepravdivých údajů při uplatnění nároku z pojistné smlouvy jako jeho pachatel, resp. spolupachatel.

Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného M. U. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Dále, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. na podkladě dovolání obviněného S. P. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2006, sp. zn. 3 To 648/2006, v části týkající se tohoto obviněného a aby tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl o obou dovoláních v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud zjistil, že obvinění v dovoláních shodně uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Pokud jde o dovolání obviněného M. U., Nejvyšší soud zjistil, že jeho dovolání je zčásti postaveno na námitkách skutkové povahy. S ohledem na shora citované se dovolací soud nezabýval námitkami, že obviněný skutek, který je mu kladen za vinu nespáchal, a že trvá na své nevině, ani námitkami, kterými odkazuje na obsah trestního oznámení ze dne 18. 4. 2005. Tyto námitky neodpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jinému dovolacímu důvodu podle § 265b tr. ř. Nejvyšší soud se nezabýval ani námitkami ohledně údajného nesouladu skutkového stavu popsaného v obou rozhodnutích soudů s provedenými důkazy ani námitkami, kterými obviněný vytýká soudům neprovedení jím navrhovaných důkazů, čímž podle obviněného došlo k porušení povinností orgánů činných v trestním řízení uvedených v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. Jde totiž o námitky procesní a v rámci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze vznášet jen námitky hmotně právní.

Na základě shora uvedeného je zřejmé, že těmito námitkami obviněný nenapadá správnost hmotně právního posouzení skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, ale správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a tedy i úplnost provedeného dokazování, správnost hodnocení důkazů a v důsledku toho i správnost a úplnost skutkového stavu. Obviněný se těmito námitkami domáhá změny skutkových zjištění učiněných soudy, nabízí k posouzení svoji verzi průběhu skutkového děje, přičemž teprve sekundárně v závislosti na takto dosažené změně skutkových zjištění by pak mělo podle ní dojít i ke změně právního posouzení skutku. Takovými námitkami však obviněný deklarovaný důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevně nenaplnil (shodně viz rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03, resp. č. 36/2004, str. 289, Sb. rozh. trest.). Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný.

Nejvyšší soud ve shodě s citovanými rozhodnutími Ústavního soudu a svou konstantní judikaturou opakuje, že jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, určenou ke komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí. Dovolací soud je na podkladě zákonného zmocnění oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení § 265b tr. ř., mezi kterými samotný přezkum skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. druhého stupně, nefiguruje.

Přitom Nejvyšší soud v posuzovaném případě zkoumal, zda zde nedošlo k extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy, učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry soudů. Nezjistil ale žádný důvod pro závěr o existenci zmíněného nesouladu. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů ohledně obviněného M. U. vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé. Své závěry o vině obviněného soudy obou stupňů přesvědčivě odůvodnily. Existenci extrémního nesouladu konečně ani žádný z obviněných nenamítá.

Za právně relevantní bylo z dovolání obviněného U. možno považovat tu část, kde uvádí obecně hmotně právní námitku, že skutková věta neodpovídá větě právní a neodráží všechny relevantní okolnosti z hlediska použité právní kvalifikace. Tuto námitku obviněný dále rozvedl tím, že údajně ze skutkové věty není zřejmé, jakým způsobem se měl na vytýkaném jednání podílet, v čem spočíval tvrzený nepravdivý údaj, a že v jeho jednání nelze spatřovat znaky, jež by byly trestním zákonem požadovány k naplnění skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu. Nejvyšší soud se těmito námitkami zabýval, avšak shledal je zjevně neopodstatněnými.

Obviněný M. U. byl (spolu s obviněným S. P.) rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 70 T 185/2005, uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, odst. 3 tr. zák. tím, že při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy uvedl nepravdivé údaje a způsobil takovým činem na cizím majetku škodu nikoli malou. Pokud se týká obviněného U., z tzv. skutkové věty výroku o vině rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá, že jako účastník pojistné smlouvy (uzavřené dne 30. 10. 2004) dne 9. 12. 2004 vyplnil a odeslal pojišťovně K., a. s., oznámení o vzniku škody vozidla, k níž mělo dojít dne 18. 11. 2004 ve 23:50 hodin, aniž bylo vozidlo před nehodou poškozeno. Ze skutkové věty také vyplývá, že obviněný s předmětným vozidlem havaroval již dne 29. 10. 2004, tedy v době, kdy pojistná smlouva ještě neexistovala. Obviněný tedy při uplatnění nároku z pojistné smlouvy uvedl nepravdivé údaje o tak zásadní okolnosti, jakou je datum pojistné události, když uvedl, že ke škodě došlo dne 18. 11. 2004, což podle skutkových zjištění vůbec neodpovídá skutečnosti, když ke škodné události došlo již dne 29. 10. 2004, tedy v době, kdy předmětná pojistná smlouva neexistovala a nemohl tedy vzniknout nárok na plnění z této smlouvy. Tímto činem způsobil na cizím majetku škodu nikoli malou, neboť mu společností K., a. s., bylo vyplaceno pojistné plnění ve výši 70.132,- Kč. Je tedy zřejmé, že obviněný M. U. jednal jako pachatel trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, odst. 3 tr. zák., když jako pojistník a současně i pojištěný, tj. účastník pojistné smlouvy, podepsal a odeslal oznámení o vzniku škody pojišťovně K., a. s., s úmyslem vylákat pojistné plnění z pojistné smlouvy, kdy při uplatnění nároku na plnění uvedl nepravdivé údaje ohledně datumu vzniku škody. Obviněný věděl, že svým jednáním poruší zájem chráněný trestním zákonem a takto také jednat chtěl, když přímý úmysl vyplývá ze skutkového zjištění, že jednal po předchozí vzájemné dohodě v úmyslu získat neoprávněné plnění z havarijního pojištění vozidla. Nejvyšší soud konstatuje, že skutek, tak jak je popsán ve skutkové větě výroku o vině rozhodnutí soudu prvního stupně, naplňuje ve vztahu k obviněnému U. všechny znaky trestného činu, kterým byl uznán vinným a námitky tohoto obviněného považuje za zjevně neopodstatněné.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud odmítne dovolání, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud shledal, že soud prvního stupně dospěl ohledně obviněného M. U. ke správnému závěru, s nímž se ztotožnil i soud odvolací, o naplnění všech znaků trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, odst. 3 tr. zák., a proto dovolání obviněného M. U. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

Pokud jde o dovolání obviněného S. P., Nejvyšší soud zjistil, že jeho dovolání také zčásti spočívá na námitkách skutkové povahy, které dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod podle § 265b tr. ř. nenaplňují. Jde o námitky obviněného, že se uvedeného trestného činu nedopustil, dále výhrady ohledně údajného nesouladu skutkového stavu popsaného v obou rozhodnutích soudů s provedenými důkazy a rovněž námitky, kterými obviněný vytýká soudům neprovedení jím navrhovaných důkazů, čímž podle obviněného došlo k porušení povinností orgánů činných v trestním řízení uvedených v ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. Je zřejmé, že těmito námitkami obviněný nenapadá správnost hmotně právního posouzení skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, ale správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a tedy i úplnost provedeného dokazování, správnost hodnocení důkazů a v důsledku toho i správnost a úplnost skutkového stavu. Obviněný těmito námitkami namítá porušení procesně právních zásad vyjádřených v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a domáhá se zjištění jiných, pro něj příznivějších skutkových okolností. Takovými námitkami však obviněný deklarovaný důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod podle § 265b tr. ř. zjevně nenaplnil. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný.

Jako právně relevantní Nejvyšší soud shledal námitky obviněného, že skutková věta neodpovídá větě právní a neodráží všechny relevantní okolnosti z hlediska použité právní kvalifikace. Tuto námitku obviněný dále rozvedl tím, že z výrokové části napadeného rozsudku není zřejmé, jakým způsobem se měl na vytýkaném jednání podílet, jakou formou zavinění, jakého jednání se měl dopustit, aby naplnil znaky skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, odst. 3 tr. zák., přičemž uzavření pojistné smlouvy na základě plné moci a postup P. K. při jejím uzavírání, nenaplňuje znaky požadované k naplnění skutkové podstaty pojistného podvodu. Nejvyšší soud se těmito námitkami zabýval a shledal je důvodnými.

Obviněný S. P. byl (spolu s obviněným M. U.) rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 70 T 185/2005, uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, odst. 3 tr. zák. tím, že při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy uvedl nepravdivé údaje a způsobil takovým činem na cizím majetku škodu nikoli malou.

Trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, odst. 3 tr. zák. se dopustí ten, kdo při sjednávání pojistné smlouvy nebo při uplatnění nároku na plnění z takové smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí a způsobí takovým činem na cizím majetku škodu nikoliv malou. Z hlediska subjektivní stránky jde o úmyslný trestný čin. Pachatelem může být kterýkoli z účastníků pojistné smlouvy, i když zásadně není nutné, aby byl pachatel přímo účastníkem pojistné smlouvy (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. 5. 2007, sp. zn. 5 Tdo 299/2007).

Nejvyšší soud však zjistil, že v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ani v odůvodněních rozhodnutí soudů obou stupňů nejsou popsány žádné okolnosti, které by ve vztahu k obviněnému S. P. odpovídaly naplnění zákonných znaků trestného činu pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, odst. 3 tr. zák. Ze skutkových zjištění nevyplývá závěr, že by se obviněný S. P. dopustil uvedeného trestného činu tím, že jako pachatel, resp. spolupachatel při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy uvedl nepravdivé údaje a způsobil takovým činem na cizím majetku škodu nikoliv malou. Ze skutkové věty vyplývají toliko okolnosti svědčící o účasti obviněného P. na uzavírání pojistné smlouvy. Na pojistné smlouvě (č. l. 21 trestního spisu) ze dne 30. 10. 2004 uzavřené mezi M. U. jako pojištěným a pojistníkem a společností K. p., a. s., jako pojistitelem se pak nachází přímo podpis obviněného U. Je tedy zřejmé, že obviněný P. nemohl být pachatelem, resp. spolupachatelem trestného činu pojistného podvodu a mohl se tedy dopustit toliko účastenství na uvedeném trestném činu ve smyslu § 10 odst. 1 tr. zák., když podle zjištění soudů, oznámení o vzniku škody dne 9. 12. 2004 vyplnil a odeslal pojišťovně pouze spoluobviněný U. Obviněný P. mu pak podle skutkových zjištění soudů poskytl pomoc k spáchání daného trestného činu.

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě je rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože za trestný čin bylo považováno jednání obviněného, které není podřaditelné pod zákonné znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.

Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného S. P. ohledně něj zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě jakož i předcházející rozsudek soudu I. stupně. Zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad. Nakonec Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Také rozsudek soudu I. stupně byl zrušen proto, že nesprávné právní posouzení skutku bylo založeno již rozhodnutím tohoto soudu, přičemž ohledně úvah tohoto soudu o právní kvalifikaci jednání obviněného P. (ale také U.), neobsahuje odůvodnění rozsudku vůbec nic. V novém hlavním líčení bude tak úkolem soudu I. stupně, aby nejen nově rozhodl o otázce viny obviněného P., ale své rozhodnutí ohledně použité právní kvalifikace také řádně odůvodnil.

Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. srpna 2007

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš