7 Tdo 867/2003
Datum rozhodnutí: 06.08.2003
Dotčené předpisy:




7 Tdo 867/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 6. 8. 2003 o dovolání obviněného P. P., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 1. 2003, sp. zn. 11 To 570/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 2 T 303/2001 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. P. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný P. P. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 1. 2003, sp. zn. 11 To 570/2002, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 8. 11. 2002, sp. zn. 2 T 303/2001. Tímto rozsudkem byl uznán vinným trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle § 257 odst. 1 tr. zák., § 53 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 4.000,- Kč a podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na jeden měsíc. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozenému V. M. škodu ve výši 4.515,- Kč.

Podle zjištění Okresního soudu v Chrudimi se obviněný trestného činu dopustil v podstatě tím, že dne 30. 4. 2001 v obci S. m. č. K., okr. Ch., úmyslně poškodil 4 ks kovových sloupků s drátěným oplocením, oddělujícími pozemek majitele P. f. ČR od pozemku majitelů V. M. a Ing. H. M., čímž poškozeným bratrům M. způsobil škodu ve výši 2.625,- Kč, a dále na stejném místě ve dnech 4. 5. 2001, 11. 5. 2001 a 7. 8. 2001 rozstříháním drátěného pole pletiva a poškozením pletiva mezi těmito pozemky způsobil ke škodě těchto poškozených další škodu ve výši 2.440,- Kč.

Obviněný podal dovolání v rozsahu výroku o vině i výroku o trestu a odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že soudy obou stupňů nesprávně hodnotily důkazy, neprovedly všechny potřebné důkazy a že se náležitě nevypořádaly s jeho obhajobou. Vytkl, že zcela zůstala pominuta okolnost, že přístup k jeho pozemku byl možný jedině přes pozemek poškozených a že byl oprávněn používat pozemek poškozených bez časového omezení. Nesprávně byla podle něj posouzena i výše škody, neboť soud vycházel pouze z faktur firmy, která prováděla opravu, a na jeho návrh na vypracování znaleckého posudku nereagoval. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové i rozsudek Okresního soudu v Chrudimi zrušil a aby Okresnímu soudu v Chrudimi přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo ve skutečnosti podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti rozsahu dokazování, proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Chrudimi a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Krajský soud v Hradci Králové. Vytkl, že soudy neprovedly všechny potřebné důkazy, protože nepřipustily další výpovědi svědků a nevyžádaly si aktuální stanovisko MÚ S. Soudy podle něj pochybily i proto, že se důsledně nevypořádaly s otázkou výše způsobené škody a že nevzaly v úvahu ani možnost, že poškození mohli způsobit i další vlastníci pozemků, kteří přístup ke svému majetku přes pozemek poškozených taktéž používali. Je tak evidentní, že obviněný dovolání založil na skutkových námitkách, jimiž se primárně domáhal změny skutkových zjištění, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se označeného trestného činu nedopustil. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Vady, které napadenému usnesení a předcházejícímu řízení vytýkal, mají povahu vad skutkových, resp. procesně právních, nikoliv hmotně právních.

Ačkoli tedy obviněný formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil námitky skutkové, které nejsou způsobilé nejen tento dovolací důvod, ale ani žádný jiný důvod dovolání podle § 265b tr. ř. obsahově naplnit. Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž by na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. srpna 2003

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec

Vypracovala:

JUDr. Věra Kůrková