7 Tdo 864/2011
Datum rozhodnutí: 03.08.2011
Dotčené předpisy: § 274 odst. 1 tr. zákoník



7 Tdo 864/2011-19

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 3. srpna 2011 dovolání, které podal obviněný Mgr. J. H. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2011, sp. zn. 67 To 29/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 6 T 217/2010, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 6 T 217/2010, byl obviněný Mgr. J. H. (dále jen obviněný ) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, který podle skutkových zjištění soudů spáchal tím, že vědom si skutečnosti, že požitím alkoholických nápojů má snížené psychosensomotorické funkce, dne 4. 8. 2010 řídil motorové vozidlo tov. zn. Porsche Cayen, a to v P. , ulici V. , kde kolem 01.10 hod. byl zastaven hlídkou Policie České republiky, a byla mu orientační dechovou zkouškou na přístroji Dräger naměřena hodnota 1,33 g/kg, resp. 1,34 g/kg alkoholu, přičemž obviněný nebyl schopen vozidlo bezpečně ovládat, což se projevovalo zejména způsobem jeho jízdy, následně byly při kontrole hlídkou Policie České republiky zaznamenány projevy opilosti, projevující se zejména tím, že měl zarudlé oči, sníženou rovnováhu, pomalejší mluvu a nesmyslně opakovaně odpovídal na stejně položené otázky. Za tento přečin byl odsouzen podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu šestnácti měsíců. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu osmnácti měsíců. Odvolání obviněného proti tomuto rozsudku bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2011, sp. zn. 67 To 29/2011, podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž namítl nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení skutku. Nesprávné právní posouzení skutku obviněný spatřuje v tom, že Městský soud v Praze jako soud odvolací se nedostatečně zabýval důkazy, které provedl a hodnotil soud prvního stupně a dále, že tento soud neprovedl důkazy a nevypořádal se s obhajobou obviněného, který tvrdil, že vozidlo neřídil a že vozidlo řídil jeho známý Mgr. Š. a pokud by měl soud za prokázáno, že vozidlo řídil obviněný, zda byla jeho řidičská schopnost pod vlivem alkoholu natolik vymizelá jak to vyžaduje zákon, resp. ustálená soudní judikatura, tj. že měl v době řízení v krvi více jak 1,00 g/kg alkoholu. Vytkl soudům, že z hlediska obhajoby obviněného měl být vyslechnut jako svědek Mgr. Š. , a v tomto směru poukázal také na obsah odvolání státního zástupce proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 20. 12. 2010, které bylo podáno jak v jeho prospěch tak v jeho neprospěch, v němž navrhl výslech Mgr. Š. jako svědka, avšak odvolání bylo vzato státním zástupcem zpět. Podle názoru obviněného zůstala skutková zjištění neúplná a s ohledem na judikaturu Ústavního soudu namítl, že z neúplných skutkových zjištění nelze vyvodit správný právní závěr. K prokázání objektivní stránky přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku je třeba správně interpretovat závěry znalce Ing. Z. , případě přibrat znalce z odvětví toxikologie, neboť dosud nebylo zjištěno, zda před použitím dechového analyzátoru Dräger byl správně dodržen technologický postup, tj. časový limit od zapnutí přístroje k jeho vlastní aktivaci. Obviněný poukázal na to, že současná praxe se shoduje v tom, že tyto analyzátory vykazují odchylku až 1,00 g/kg alkoholu, přičemž přibraný znalec uvedl, že je třeba pracovat s verzí, že dechová zkouška mohla být falešně pozitivní a že z naměřených hodnot nelze jednoznačně určit, zda měl obviněný v krvi více než 1,00 g/kg alkoholu. V této souvislosti obviněný předložil vyjádření znalce z oboru toxikologie RNDr. V. D. Obviněný také namítl, že v návrhu na potrestání a v trestním příkazu bylo uváděno datum 14. 8. 2010, kdy mělo dojít ke spáchání přečinu, avšak v následném rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno datum dne 4. 8. 2010.

Obviněný z těchto důvodu navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2011, sp. zn. 67 To 29/2011, a dále postupoval podle § 265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obviněný dále navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle § 265o tr. ř. odložil výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání.

Nejvyšší státní zástupce se k dovolání nevyjádřil a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ze zákonné formulace dovolacího důvodu vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci zvažuje hmotně právní posouzení skutku, přičemž skutková zjištění soudu nemůže změnit.

Přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku spáchá ten, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku.

Stav vylučující způsobilost je třeba v každém konkrétním případě zjišťovat a dokazovat, přičemž s ohledem na poznatky lékařské vědy platí, že žádný, tedy ani nadprůměrně disponovaný řidič, není schopen bezpečně řídit motorové vozidlo, dosáhne-li hladina alkoholu v jeho krvi nejméně 1,00 g/kg (1 promile). Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu České republiky vyplývá, že trestní stíhání řidiče motorového vozidla obviněného z trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 tr. zák. (nyní přečinu podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku) není vyloučeno ani v případě, jestliže se nepodařilo objektivně zjistit (tj. odběrem a vyšetřením krve) přesné množství alkoholu v jeho krvi v době jízdy. Zmíněné ustanovení trestního zákoníku totiž podmiňuje trestní odpovědnost stavem, který vylučuje způsobilost k výkonu zaměstnání nebo jiné činnosti, při kterých by pachatel mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku. Na takový stav lze sice usuzovat především z množství (hladiny) alkoholu v krvi řidiče, ale není-li tento údaj k dispozici, je možné a nutné stav vylučující způsobilost dovodit ze souhrnu ostatních okolností, za nichž byla jízda řidiče motorového vozidla uskutečněna, např. z druhu a množství alkoholických nápojů požitých řidičem před jízdou, z doby, kdy k požití došlo, ze způsobu jízdy, z celkového chování řidiče apod. K tomu musí orgány činné v trestním řízení opatřit a provést všechny vhodné a potřebné důkazy (§ 2 odst. 5 tr. ř.) a odpovídajícím způsobem je podle § 2 odst. 6 tr. ř. zhodnotit jednotlivě i v souhrnu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. 2. 2000, sp. zn. 5 Tz 202/2009). Výše uvedené zásady je nutno aplikovat i na posuzovaný případ.

Při posuzování, zda byl naplněn tento znak, musí soud vycházet ze všech okolností, z nichž lze dovodit, zda byl obviněný ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že obviněný řídil motorové vozidlo po požití alkoholických nápojů, přičemž byl z důvodu nekoordinované jízdy vozidla zastaven a kontrolován hlídkou Policie České republiky, která u obviněného zjistila silný zápach alkoholu z jeho úst i zápach alkoholu vozidla, zarudlé bělmo očí a jeho nervozitu. Následně u něj provedla dechovou zkoušku, kterou bylo zjištěno nejméně 1,34 promile alkoholu v dechu. Všechna tato zjištění nasvědčují tomu, že obviněný řídil motorové vozidlo ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla.

Obviněný ve svém dovolání uplatnil z převážné části skutkové námitky, jimiž se dovolací soud vzhledem k zákonnému vymezení dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nezabýval. Takovými námitkami jsou námitky, že vozidlo obviněného řídil Mgr. Š. , že se soud nedostatečně zabýval důkazy a neprovedl další důkazy, zejména měl znalce z odvětví toxikologie.

Právní námitkou, kterou lze podřadit pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je pouze námitka, že nebylo prokázáno, že by obviněný řídil vozidlo ve stavu vylučujícím jeho způsobilost řízení motorového vozidla. Obviněný tuto námitku uplatnil, přestože spáchání žalovaného přečinu popírá, a opírá ji o argument nespolehlivosti analyzátoru zn. Dräger. Nejvyšší soud především uvádí, že zjištění, zda obviněný řídil motorové vozidlo pod vlivem návykové látky, která vylučuje způsobilost k řízení motorového vozidla není prokazována pouze tímto přístrojem, ale i dalšími důkazy. Ze skutkových zjištění soudů vyplývá, že obviněný nebyl schopen vozidlo bezpečně ovládat, což se projevovalo zejména způsobem jeho jízdy, tím že při kontrole hlídkou Policie České republiky byly zaznamenány projevy jeho opilosti, spočívající v tom, že obviněný měl zarudlé oči, sníženou rovnováhu, pomalejší mluvu a nesmyslně opakovaně odpovídal na stejně položené otázky. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí se podrobně a v souladu se zákonem vypořádal s obhajobou obviněného, který sice odmítl při vyšetření v Nemocnici na B. dát krev a moč, avšak z protokolu o tomto vyšetření vyplývá, že lékař shledal podnapilost obviněného, stejně tak policisté popsali projevy podnapilosti obviněného. Odvolací soud dodal, že neshledal důvody pro doplnění dokazování výslechem svědka Mgr. Š. , protože z jeho výpovědi by zřejmě nebyly zjištěny soudu dříve neznámé skutečnosti, jimiž bylo prokázáno, že obviněný řídil vozidlo pod vlivem alkoholu. Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal uvedenou právní námitku obviněného zjevně neopodstatněnou.

Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že obviněnému je nutno přisvědčit v tom, že v trestním příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. 6 T 217/2010, je v popisu skutku uvedeno datum spáchání přečinu dne 14. 8. 2010, přičemž stejné datum bylo vytištěno v návrhu na potrestání ze dne 26. 8. 2010, avšak u číslice 14. byla číslice 1 přeškrtnuta perem. Obviněný podal odpor proti trestnímu příkazu, trestní příkaz byl podle § 314g odst. 2 tr. ř. ze zákona zrušen a samosoudkyně nařídila ve věci hlavní líčení. V něm dospěl soud ke zjištění, že obviněný spáchal skutek dne 4. 8. 2010.

Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného jako celek odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud neshledal důvody k tomu, aby podle § 265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon rozhodnutí, proti němuž obviněný podal dovolání.

Poučení : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. srpna 2011
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek