7 Tdo 852/2003
Datum rozhodnutí: 30.07.2003
Dotčené předpisy:




7 Tdo 852/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. 7. 2003 o dovolání obviněného P. B., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2003, sp. zn. 9 To 6/2003, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 1 T 77/2002 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. B. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný P. B. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2003, sp. zn. 9 To 6/2003, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 4. 11. 2002, sp. zn. 1 T 77/2002. Tímto rozsudkem byl uznán vinným trestným činem nedovoleného ozbrojování podle § 185 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle § 185 odst. 1 tr. zák., § 53 odst. 2 písm. a) tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 10.000,- Kč a podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody na jeden měsíc.

Podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 7 se obviněný trestného činu dopustil tím, že nejméně od 22. 7. 2000 do 29. 4. 2002 neodevzdal přes opakovanou výzvu Policie ČR samonabíjející pistoli, ačkoliv mu dne 1. 12. 1998 skončila platnost zbrojního průkazu.

Obviněný podal dovolání v rozsahu výroku o vině a odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že soud nesprávně hodnotil důkazy a zejména že se náležitě nevypořádal s jeho obhajobou. Vyjádřil přesvědčení, že o jeho vině nebylo možno spolehlivě rozhodnout a že měla být aplikována zásada in dubio pro reo. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo ve skutečnosti podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní.V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Obvodní soud pro Prahu 7 a z nichž vycházel v napadeném usnesení i Městský soud v Praze. Poukázal na to, že nebyly provedeny důkazy, na základě nichž by bylo možno učinit spolehlivý závěr o jeho vině a že soudy postupovaly v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Nevypořádaly se podle něj náležitě zejména s jeho obhajobou, že nevěděl o tom, že se předmětná zbraň v trezoru nenachází. Vytkl, že soudy nesprávně a v jeho neprospěch hodnotily jako usvědčující důkazy svědecké výpovědi příslušníků Policie ČR, poněvadž z jejich výpovědí vyplývá toliko to, že byli přítomni otevírání trezoru a potvrdili, že je informoval o tom, že se nemůže ke zbrani dostat. Je evidentní, že obviněný dovolání založil na skutkových námitkách, jimiž se primárně domáhal změny skutkových zjištění, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se označeného trestného činu nedopustil. Vůči právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Vady, které napadenému usnesení a předcházejícímu řízení vytýkal, mají povahu vad skutkových, resp. procesně právních, nikoliv hmotně právních.

Ačkoli tedy obviněný formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil námitky skutkové, které nejsou způsobilé nejen tento dovolací důvod, ale ani žádný jiný důvod dovolání podle § 265b tr. ř. obsahově naplnit. Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž by na jeho podkladě přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo, z hledisek stanovených v § 265i odst. 3 tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. července 2003

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec

Vypracovala:

JUDr. Věra Kůrková