7 Tdo 849/2003
Datum rozhodnutí: 30.07.2003
Dotčené předpisy:




7 Tdo 849/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. července 2003 o dovolání obviněného J. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 3. 2003, sp. zn. 8 To 547/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 11 T 263/2002 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný J. M. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 3. 2003, sp. zn. 8 To 547/2002, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 18. 11. 2002, sp. zn. 11 T 263/2002. Dovolání podal v rozsahu, v němž byl napadeným usnesením ponechán beze změny výrok o vině trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. a výrok o trestu. Pokud jde o dovolací důvody, odkázal na důvody stanovené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podkladem výroku o vině obviněného trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. se stalo zjištění Okresního soudu v Blansku, že obviněný v době od počátku dubna 2002 do 11. 5. 2002 z prostoru v blízkosti zahradnictví v B., P. 5, odcizil celkem 41 ks zavlažovacích hliníkových trubek a způsobil tak obchodní společnosti Z. R., a. s., R.-J., škodu ve výši 12.373,30 Kč.

Podstatou námitek, které obviněný uplatnil v dovolání, bylo to, že soudy nesprávně zjistily výši způsobené škody, že trubky měly hodnotu jen odpadové suroviny ve výši asi 2.000,- Kč a že z toho důvodu nemohlo jít o trestný čin. Obviněný uvedl výhrady proti tomu, že soudy při zjišťování ceny trubek vycházely z odborného vyjádření, a poukázal na to, že správně měl být k objasnění této otázky přibrán znalec. Tímto pojetím dovolání se obviněný ocitl mimo zákonný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Podle tohoto ustanovení dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Takto vymezený dovolací důvod znamená, že v dovolání je možné namítat nesprávnou právní kvalifikaci skutku, avšak míněn tím je skutek, jak ho zjistil soud. Při právním posouzení skutku ve smyslu uvažovaného dovolacího důvodu jde o jeho hmotně právní posouzení, tedy o tu část rozhodování soudu, při které soud svá skutková zjištění podřazuje pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Pouze v tomto stadiu svého rozhodování se soud může dopustit toho, co ustanovení § 265b ost. 1 písm. g) tr. ř. charakterizuje jako nesprávné hmotně právní posouzení . V tomto ohledu obviněný žádné námitky neuplatnil, neboť neuvedl nic, co by se dalo považovat za námitku proti právnímu posouzení toho skutkového stavu, který zjistil Okresní soud v Blansku a z kterého v napadeném usnesení vycházel i Krajský soud v Brně. Obviněný založil své dovolání na námitkách proti tomu, k jakému zjištění ohledně výše způsobené škody soudy došly a na podkladě jakého důkazu se tak stalo, jak soudy tento důkaz hodnotily a že si neopatřily jiný, resp. další důkaz. Obviněný se tedy dovoláním domáhal primárně změny skutkových zjištění soudů a teprve v návaznosti na to sledoval i jiné hmotně právní posouzení. Uplatnil tedy s k u t k o v é námitky směřující ke změně skutkového stavu, z něhož vycházely soudy, což však ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiné ustanovení upravující dovolací důvody nepřipouští. Uvedené ustanovení připouští jen p r á v n í námitky, pokud jde o kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem, nikoli námitky proti samotným skutkovým zjištěním, proti způsobu hodnocení důkazů, proti postupu soudu při dokazování apod.

Tím, že námitkami obviněného nebyl obsahově naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nebyl naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Odvolání obviněného nebylo zamítnuto ani odmítnuto z procesních důvodů, tj. podle § 253 odst. 1 tr. ř., reps. § 253 odst. 3 tr. ř. bez meritorního přezkoumání rozsudku. Výrok o vině byl ponechán beze změny poté, co ho odvolací soud přezkoumal podle § 254 odst. 1 tr. ř. Za tohoto stavu by přicházel v úvahu dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. jen v případě, že by odvolání obviněného bylo zamítnuto podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné a že by v předcházejícím řízením, jímž se rozumí zejména rozsudek soudu prvního stupně, byl dán některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Takový dovolací důvod obviněný ve skutečnosti nenamítal, resp. jeho námitky takovému důvodu neodpovídaly. Navíc napadeným usnesením nebylo odvolání obviněného zamítnuto, ale podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. byl zrušen výrok o náhradě škody a poškozený byl podle § 265 tr. ř. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Ačkoli tedy obviněný formálně deklaroval zákonné dovolací důvody, jeho námitky obsahově těmto ani jiným dovolacím důvodům neodpovídají. Proto Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl bez toho, že by na jeho podkladě přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. července 2003

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec