7 Tdo 847/2007
Datum rozhodnutí: 31.07.2007
Dotčené předpisy:




7 Tdo 847/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. 7. 2007 o dovolání obviněné J. C. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. 6 To 1/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 2 T 132/2006 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné J. C. o d m í t á .



O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 5. 12. 2006, sp. zn. 2 T 132/2006, byla obviněná J. C. uznána vinnou trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzena k podmíněnému trestu odnětí svobody na jeden rok se zkušební dobou na dva roky. Dále bylo výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto tak, že obviněná J. C. je povinna zaplatit na náhradě škody poškozené M. G. částku 192.970,- Kč.

Jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. posoudil Okresní soud v Bruntále skutek, který podle jeho zjištění spočíval v tom, že obviněná J. C. od počátku roku 1996 do konce roku 2004 v B., okr. B., si od M. G. průběžně i několikrát měsíčně pod různými záminkami půjčovala finanční obnosy v částkách od 1.000,- Kč, ve vyšších částkách a maximálně jednorázově ve výši 3.000,- Kč, aniž je vracela, a když jí M. G. odmítala znovu peníze z tohoto důvodu půjčit, uváděla jí, že má obdržet od soudu velkou peněžní částku, z níž jí dluh uhradí, přestože žádnou takovou částku neočekávala a žila jen ze sociálních dávek, které jí neumožňovaly dluh uhradit, takže dosáhla toho, že jí poškozená půjčila další peníze, přičemž takto od poškozené vylákala celkovou částku 192.970,- Kč, kterou ani dodatečně nevrátila.

Odvolání obviněné, podané proti výroku o vině i dalším výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. 6 To 1/2007, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněná podala prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě. Výrok o zamítnutí odvolání napadla v celém rozsahu, a to s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítla, že soudy nesprávně posoudily skutek jako trestný čin, a vyjádřila názor, že měl typické znaky občanskoprávního vztahu. Poukázala nato, že pokud by skutek měl být trestným činem podvodu, muselo by být zjištěno, že podvodný úmysl existoval již v době před poskytnutím a při poskytnutí půjčky. Obviněná se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby ji zprostil obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolaní obviněné je zjevně neopodstatněné.

Trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí mimo jiné ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe obohatí tím, že uvede někoho v omyl, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou.

Skutkový stav, který zjistily soudy, znaky uvedeného trestného činu evidentně naplňuje, a to i z hlediska subjektivní stránky, jíž je tzv. podvodný úmysl přítomný od počátku, to znamená již v době, kdy obviněná peníze od poškozené přijímala. V posuzovaném případě je úmyslné zavinění obviněné v tom, že na jedné straně měla omezený zdroj peněz, neboť žila jen ze sociálních dávek, a věděla, že pro nedostatek vlastních prostředků nebude moci peníze vrátit, avšak na druhé straně svými nereálnými sliby týkajícími se vrácení peněz vyvolávala u poškozené dojem, že se jedná o půjčky a že peníze vrátí. To však obviněná ve skutečnosti jen předstírala, což bylo ve výroku o vině výstižně vyjádřeno tím, že peníze na poškozené vylákala. Zjištění, že obviněná ve skutečnosti vůbec neměla v úmyslu vrátit peníze získané na úkor poškozené pod záminkou, že jde o půjčky, je nakonec přesvědčivě potvrzeno i okolností, že peníze nevrátila ani dodatečně nejen na naléhání poškozené, ale ani na zásah příbuzných poškozené a dokonce ani pod vlivem zahájeného trestního stíhání. Celkově vyznívá posuzovaný případ tak, že obviněná, která bydlela poblíž bydliště poškozené, zneužívala důvěřivosti poškozené, které již v době počátku páchání činu bylo sedmdesát let. Pro poškozenou, která jinak bydlela osamoceně, bylo nesnadné další žádosti obviněné o poskytnutí peněz odmítnout, zvláště když obviněná ji většinou vyhledávala v den, kdy poškozená obdržela důchod a kdy jí obviněná uváděla nejrůznější naléhavé důvody, pro které peníze nutně potřebuje. Vzhledem k těmto okolnostem je závěr soudů o spáchání trestného činu podvodu plně slučitelný i s tím, co obviněná namítala v dovolání, tj. že poškozená byla svéprávná, nikomu se nesvěřila s rozsahem půjček, neučinila nic pro zajištění jejich návratnosti, sama žila ze starobního důchodu, který se v době od roku 1996 do roku 2004 pohyboval v rozmezí od 5.000,- Kč do 7.000,- Kč, apod.

Záměr obviněné nevrátit peníze získané od poškozené, který tu jasně byl již na samém počátku jednání obviněné, kdy o peníze žádala a kdy je přijímala pod falešným slibem, že je vrátí, činí z posuzovaného skutku záležitost, která se očividně vymyká z rámce pouhého občanskoprávního vztahu, a která má zřetelně kriminální charakter. Z toho důvodu dluh obviněné není jen nesplněným závazkem z půjčky jako občanskoprávního vztahu, nýbrž škodou způsobenou trestným činem podvodu.

Výši škody soudy zjistily na podkladě zápisků, které si o poskytnutí jednotlivých částek po celou dobu vedla poškozená. Tento podklad pro zjištění výše škody soudy hodnotily jako autentický a věrohodný. Výsledek, který z toho vyplynul, totiž že obviněná od poškozené posuzovaným skutkem získala celkem částku 192.970,- Kč, pokládaly soudy za věrohodný i proto, že obviněná po zásahu příbuzných poškozené dluh v této výši písemně uznala. Pokud obviněná v dovolání zpochybnila zjištění soudů týkající se výše škody, nejde o námitku, která by spadala do rámce dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., neboť jde o polemiku s tím, jak soudy hodnotily důkazy a jaké skutkové zjištění z nich vyvodily. V mezích uvedených dovolacích důvodů nelze uplatňovat s k u t k o v é námitky, nýbrž pouze p r á v n í námitky proti kvalifikaci toho skutkového stavu, který zjistily soudy. Ke skutkovým námitkám obviněné proto Nejvyšší soud nijak nepřihlížel, dále se jimi nezabýval a správnost právního posouzení skutku z hlediska ustanovení § 250 odst. 2 tr. zák., tj. vzhledem ke způsobení škody nikoli malé, konstatoval ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy.

Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomu potřeboval souhlas obviněné a státního zástupce.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. července 2007

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec