7 Tdo 834/2003
Datum rozhodnutí: 30.07.2003
Dotčené předpisy:




7 Tdo 834/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. 7. 2003 o dovolání obviněného R. Č., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2002, sp. zn. 9 To 256/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 113/2001 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. Č. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 23. 5. 2002, sp. zn. 3 T 113/2001, byl obviněný R. Č. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a odsouzen podle § 247 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dva roky, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Ing. arch. H. P. odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2002, sp. zn. 9 To 256/2002, byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 zrušen ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněnému byl podle § 247 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody na osmnáct měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Jinak zůstal rozsudek nedotčen.

Obviněný R. Č. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání. Ačkoli formálně označil, že dovolání směřuje proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2002, sp. zn. 5 To 190/2002, z obsahu podání je evidentní, že dovolání ve skutečnosti směřuje proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2002, sp. zn. 9 To 256/2002. Dovolatel v něm uvedl, že napadá výrok o vině i výrok o trestu rozsudku Městského soudu v Praze. Namítl, že se žádného protiprávního jednání nedopustil a že soudy obou stupňů nesprávně hodnotily důkazy, zejména pak výpověď svědka J. M. Podle něj soudy pochybily, pokud byl uznán vinným trestným činem krádeže a odsouzen k trestu odnětí svobody. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 zrušil a aby Obvodnímu soudu pro Prahu 6 přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud nepřehlédl, že podání obviněného v rozporu s ustanovením § 265f odst. 1 tr. ř. neobsahuje odkaz na některé z ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., o které se dovolání opírá. Nemohl však dovolání obviněného odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř., jelikož pro tento postup nebyly splněny zákonné podmínky.

Předsedkyně senátu Obvodního soudu pro Prahu 6 po zjištění, že dovolání obviněného nesplňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., přípisem ze dne 17. 4. 2003 vyzvala obviněného i obhájce k tomu, aby ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení výzvy vady dovolání odstranili, a upozornila je, že jinak bude dovolání odmítnuto podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Obvodní soud pro Prahu 6 však ve výzvě nekonkretizoval, jaké obsahové náležitosti dovolání nejsou splněny, a jak je třeba vytýkané vady podání odstranit, přičemž pouze za tohoto předpokladu by bylo možno vyvozovat důsledky v podobě odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Obecný odkaz na obsah dovolání, jak je vymezen v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř., nestačí. Nereagoval-li obhájce ve lhůtě dvou týdnů, která mu byla Obvodním soudem pro Prahu 6 k odstranění vad stanovena, na takto neurčitou výzvu soudu a vady obsahu dovolání neodstranil, nebylo možno dovolání odmítnout proto, že nesplňuje náležitosti obsahu dovolání.

V posuzované věci však Nejvyšší soud neshledal účelným věnovat další pozornost odstranění takové vady dovolání, jakou představuje řádné vymezení důvodů dovolání odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., o které se dovolání opírá. Vzal přitom v úvahu, že podle § 265f odst. 2 tr. ř. rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. Lhůta k podání dovolání obviněnému uplynula dne 23. 12. 2002, důvody dovolání proto nemohou být již jakkoliv dodatečně modifikovány, tedy ani uvedeny důvody nové.

Z obsahu konkrétně uplatněných dovolacích námitek obviněného dále evidentně plyne, že dovolatel vytkl napadenému rozsudku Městského soudu v Praze výlučně vady skutkové. Námitkami, že se žádného protiprávního jednání nedopustil a že soudy nesprávně hodnotily provedené důkazy, konkrétně pak výpověď svědka J. M., obviněný zpochybnil správnost skutkových zjištění, která učinil obvodní soud a z nichž vycházel v napadeném rozsudku i Městský soud v Praze. Vady skutkové však nezakládají žádný ze zákonných důvodů dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., resp. § 265b odst. 2 tr. ř., a proto je dovolatel pod tato ustanovení objektivně ani podřadit nemůže.

Protože dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení § 265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž by na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadený rozsudek a řízení, jež mu předcházelo.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. července 2003

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec

Vypracovala:

JUDr. Věra Kůrková