7 Tdo 825/2015
Datum rozhodnutí: 26.08.2015
Dotčené předpisy: § 209 odst. 1 tr. zákoník



7 Tdo 825/2015-25
U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 26. srpna 2015 v Brně dovolání obviněného S. D., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 3. 2015, sp. zn. 11 To 33/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 10 T 31/2014, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .

Odůvodnění:
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozsudkem ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 10 T 31/2014, uznal obviněného S. D. (dále zpravidla jen obviněný ) vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, který spáchal podle skutkových zjištění soudu tím, že

poté, co získal za přesně nezjištěných okolností bez přivolení oprávněné osoby nejpravděpodobněji nálezem v obci S., okr. R. nad K., cizí mobilní telefon Samsung Xcover 271, IMEI: ............, včetně SIM karty s účastnickým číslem ........, od 23. 10. 2013 zneužil takto získanou SIM kartu pro vlastní potřebu, když jejím prostřednictvím až do 8. 11. 2013 využíval mobilní internet, uskutečňoval telefonní hovory včetně hovorů na speciálně zpoplatněná čísla, zejména erotické linky, a odesílal SMS zprávy včetně zpráv na speciálně zpoplatněná čísla erotické a jiné služby. Neoprávněným čerpáním těchto služeb způsobil V. Z., která na základě smlouvy s mobilním operátorem společností T-Mobile Czech Republic, a. s., nesla náklady spojené s užíváním uvedené SIM karty, škodu ve výši minimálně 9 972 Kč, přičemž tímto jednáním využil omylu mobilního operátora. Obviněný následně prodal získaný mobilní telefon Samsung Xcover 271 bez SIM karty v průběhu listopadu 2013 za 200 Kč F. M.

Podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu jednoho roku a deseti měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. rozhodl o nároku poškozené V. Z. na náhradu škody.

Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 3. 3. 2015, sp. zn. 11 To 33/2015, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Lukáše Blažka včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že nebyla naplněna objektivní stránka přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, neboť podle jeho názoru není možné uvést v omyl někoho, s kým není pachatel v žádném kontaktu. Poukázal na to, že odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je zcela nedostatečné, protože o možnosti právní kvalifikace jednání jako přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku se dozvěděl až ze závěrečného návrhu státního zástupce. Dále poukázal na to, že soud prvního stupně upravil v rámci rozhodování skutkovou větu rozsudku, která však zcela zásadně změnila možnosti právní kvalifikace skutku. Obviněný dále zdůraznil, že skutkové závěry soudu prvního stupně nelze založit na nezákonně provedených důkazech (např. důkaz záznamem o provedené telefonní komunikaci, zejména informace získaná o obsahu a počtu SMS od provozovatele hry Rádia Impuls) a nevěrohodných listinách (např. důkaz výpisem o provedené telefonní komunikaci předložený poškozenou V. Z.).

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 3. 2015, sp. zn. 11 To 33/2015, a aby podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nebo aby Nejvyšší soud podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem tak, že jej zprostí obžaloby v plném rozsahu.

Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že obviněný uplatnil v rámci dovolání převážně obdobné námitky jako v řízení o odvolání, přičemž tyto námitky směřují částečně do skutkové oblasti a částečně do hmotně právní oblasti. K otázce zákonnosti důkazu spočívajícího ve výpisu volání uskutečněného prostřednictvím SIM karty poškozené uvedl, že lze odkázat na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, ze kterého vyplývá, že nešlo o postup podle § 88a tr. ř., ale o postup podle § 89 odst. 2 tr. ř., kdy mobilní operátor předložil poškozené výpis volání z její SIM karty. Dále poukázal na to, že zpřesněním popisu skutku o slova když tímto využil omylu mobilního operátora nedošlo k porušení zásady totožnosti skutku, neboť skutečnost, že mobilní operátor byl jednáním obviněného uveden v omyl, byla z popisu skutku zřejmá i bez tohoto doplnění, a jedná se tedy pouze o zpřesnění jeho popisu. Z hlediska právní kvalifikace jednání obviněného poukázal na to, že ze skutkových zjištění soudu je zřejmé, že obviněný svým jednáním, při kterém využíval mobilních služeb bez zjevného úmyslu za využívání služeb zaplatit a s vědomím, že budou účtovány jiné osobě, uvedl v omyl mobilního operátora, čímž se obohatil ke škodě poškozené, které byly následně tyto služby účtovány mobilním operátorem.

Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy. V dovolání proti odsuzujícímu rozsudku lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.

Nejvyšší soud zjistil, že obviněný v dovolání v podstatě jen opakuje námitky, které uplatnil již v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Dovolání však není žádným kvalifikovaným odvoláním a obvinění by v něm měli uplatňovat důvodné právní námitky. Takovou povahu však námitky obviněného nemají a navíc se s nimi správně a dostatečně vypořádal odvolací soud. Především je nutno uvést, že dovolání proti důvodům rozhodnutí není přípustné (§ 265a odst. 4 tr. ř.). Odvolací soud se vypořádal s námitkami obviněného na stranách 2 a 3 svého usnesení. Nejvyšší soud jeho právním závěrům zcela přisvědčil. K nim patří, že soud prvního stupně neměl obviněného upozorňovat na změnu právní kvalifikace, neboť nešlo o změnu týkající se přísnější právní kvalifikace skutku. Stejně správně posoudil jako důkaz výpis volání uskutečněného prostřednictvím předmětné SIM karty. Jestliže obviněný znovu namítá provedení podle jeho názoru nezákonných důkazů nebo to, že některé důkazy nebyly provedeny a dovozuje z toho, že jeho jednání není přečinem podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, směřují jeho námitky proti skutkovým zjištěním, kterým je dovolací soud zásadně vázán, přičemž tyto námitky nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Konstantní judikatura vychází z názoru, podle něhož opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu 17/2002 pod T 408).

Obviněný vznesl v dovolání částečně skutkové námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný tak sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod. Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).

Obviněný právně relevantně namítl, že nebyla naplněna objektivní stránka přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku.

Podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.

Podle § 138 odst. 1 tr. zákoníku se škodou nikoli nepatrnou rozumí škoda dosahující částky nejméně 5 000 Kč, škodou nikoli malou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 25 000 Kč, větší škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 50 000 Kč, značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč a škodou velkého rozsahu se rozumí škoda dosahující nejméně částky 5 000 000 Kč.

Nejvyšší soud nepřisvědčil této námitce obviněného. Především neobstojí argumentace obviněného o tom, že není možné uvést někoho v omyl, s nímž pachatel není v kontaktu. Podvodníci páchají často a ve většině případů podvody, aniž by se dostali do kontaktu s poškozenými, a obviněný tak také učinil. Dovolací soud vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného v průběhu trestního stíhání, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že obviněný získal za přesně nezjištěných okolností bez přivolení oprávněné osoby mobilní telefon značky Samsung Xcover 271 včetně SIM karty s účastnickým číslem ..........., přičemž takto získanou SIM kartu zneužil pro vlastní potřebu, neboť v období od 23. 10. 2013 do 8. 11. 2013 z ní uskutečňoval telefonní hovory, využíval mobilní internet a odesílal SMS zprávy. Tímto jednáním uvedl v omyl jak poškozenou V. Z., která nesla na základě smlouvy se společností T-Mobile Czech Republic, a. s., náklady spojené s využíváním uvedené SIM karty a které způsobil škodu ve výši 9 972 Kč, tak i samotnou společnost T-Mobile Czech Republic, a. s.

Z takto vymezeného skutku je zřejmé, že obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, neboť bylo prokázáno, že neoprávněně využíval telefonní služby na základě SIM karty poškozené V. Z., aniž je měl v úmyslu zaplatit a musel si být vědom, že půjdou k tíži této poškozené. Nejvyšší soud upozorňuje na to, že v případě tohoto typu trestné činnosti není podstatné, že obviněný nepřišel do přímého kontaktu ani s poškozenou V. Z., ani s mobilním operátorem společností T-Mobile Czech Republic, a. s., neboť i s ohledem na ustálenou judikaturu neoprávněné telefonování může naplňovat zákonné znaky přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, aniž by obviněný přišel do přímého styku s osobami, které svým jednáním uvedl v omyl (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 1998, sp. zn. 3 Tz 71/98, které bylo publikováno pod č. 44/1999 Sb. rozh. tr.).

Nejvyšší soud považuje za nutné zdůraznit, že v případech neoprávněného telefonování na cizí účet jde o trestný čin podvodu podle § 209 tr. zákoníku tehdy, jestliže pachatel nejenže naplní formální znaky tohoto trestného činu, ale také, a především, jestliže omylu nebo nedostatku znalostí podstatných skutečností zneužije ohledně placení za uskutečněné telefonické spojení. V zaplacení poškozeného za telefonická spojení, která pachatel uskutečnil na jeho úkor, spočívá majetková dispozice, jíž se pachatel trestného činu podvodu obohacuje na úkor poškozeného a na druhé straně je to poškozený, který je poškozen tím, že musí zaplatit za telefonická spojení uskutečněná pachatelem bez jeho souhlasu. Omyl operátora v tomto případě spočíval v tom, že předpokládal, že služby využívané obviněným jsou využívány s vědomím majitele SIM karty a že jím také budou po vyúčtování zaplaceny.

Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že zpřesněním popisu skutku o slova když tímto využil omylu mobilního operátora , které učinil soud prvního stupně ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu nedošlo k porušení zásady totožnosti skutku, o kterém je vedeno trestní řízení, neboť skutečnost, že mobilní operátor, a to společnost T-Mobile Czech Republic, a. s., byla jednáním obviněného uvedena v omyl, byla z popisu skutku zřejmá i bez tohoto doplnění, v tomto případě se proto jednalo pouze o zpřesnění popisu skutku (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1464/2012). Nejednalo se proto o žádný zásah do práv obhajoby, jak se obviněný mylně domnívá.

Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání obviněného rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. srpna 2015
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu