7 Tdo 822/2011
Datum rozhodnutí: 17.08.2011
Dotčené předpisy: § 173 odst. 1, 3 tr. zákoník, § 234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák.



7 Tdo 822/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. srpna 2011 o dovoláních, která podali obvinění A. K. , A. M. , a S. U. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 10 To 105/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 1/2010, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného A. K. o d m í t á .

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. M. o d m í t á .

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného S. U. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2010, sp. zn. 10 T 1/2010, byl obviněný A. K. uznán vinným pod bodem I/1-6 pokračujícím zločinem loupeže dílem dokonaným podle § 173 odst. 1, 3 tr. zákoníku, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 173 odst. 1, 3 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a byl odsouzen podle § 173 odst. 3 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. Obviněný A. M. byl tímto rozsudkem uznán vinným pod bodem I/1-4, 6 pokračujícím trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a byl odsouzen podle § 234 odst. 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a šesti měsíců. Podle § 39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to pistole EKOL P29 r. 8 mm, P. A. Podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. mu byl uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. Obviněný S. U. byl uznán vinným pod bodem I/1, 4-5 pokračujícím trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a pod bodem II. trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. b) tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 234 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let a tří měsíců. Podle § 39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 57 odst. 1, 2 tr. zák. mu byl uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou.

Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně náhradu škody poškozeným AHOLD Czech Republic, a. s., Slavíčkova 1a, Brno, a to, obviněný A. K. a A. M. částku 1.738.354,- Kč, obvinění A. S. a S. U. částku 749.132,- Kč, poškozené společnosti LIDL Česká republika, v. o. s., Nárožní 1359/11, Praha 5, a to obvinění A. K., A. S. a S. U. částku 256.300,- Kč. Dále poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně, Krajské pobočce pro hl. m. Prahu, Na Perštýně 6, Praha 1, a to obvinění A. K., A. S. a S. U. částku 3.159,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená společnost AHOLD Czech Republic, a. s., Slavíčkova 1a, Brno, odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Obviněný S. U. byl podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal.

Proti tomuto rozsudku podali odvolání všichni obvinění proti výrokům o vině a trestech. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 10 To 105/2010, podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání všech obviněných jako nedůvodná.

Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 10 To 105/2010, podali obvinění včas dovolání prostřednictvím svých obhájců.

Obviněný A. K. opřel své dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že soudy nižších stupňů nepřihlédly ke skutečnosti, že znak způsobení škody velkého rozsahu splňuje jen velmi těsně zákonnou hranici stanovenou na 5 milionů Kč. Z toho lze podle obviněného usuzovat na menší škodlivost jeho jednání a nebylo proto podle něj nutné ukládat trest ve vyšší trestní sazbě. K této námitce dodal, že na způsobení škody se ve většině případů nepodílel přímo, přičemž má za to, že takto způsobenou škodu nelze sčítat se škodou způsobenou jeho přímým jednání uvedeným pod body 3., 5. a 6. rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný dále namítl porušení práva na spravedlivý proces s odkazem na zmatečnost a rozporuplnost důkazu odborným vyjádřením k daktyloskopické stopě č. 10 (č. l. 979 981 spisu). Uvedl, že předmětná daktyloskopická stopa nemohla patřit jemu, což údajně vyplývá i z výpovědí řady svědků. Obviněný je přesvědčen, že v návaznosti na toto pochybení byl porušen zároveň princip presumpce neviny, jakož i zásada in dubio pro reo.

Obviněný A. K. proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze, jakož i rozsudek Městského soudu v Praze a dále aby zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný neučinil další návrh rozhodnutí dovolacího soudu.

Obviněný A. M. uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že spatřuje nesprávné právní posouzení skutku jak v případě výroku o vině, tak i ve výroku o trestu. Podle obviněného nebylo soudy nižších stupňů řádně odůvodněno uložení trestu vyhoštění na dobu neurčitou s tím, že podmínky uložení tohoto trestu nebyly dány. Obviněný namítl, že odvolací soud učinil odlišné závěry vyjádřené v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, aniž by provedl jakékoliv další důkazy. Obviněný rovněž vytkl soudům nižších stupňů, že se nevypořádaly se všemi námitkami obhajoby, a že nebraly ohled na obsah jednotlivých provedených důkazů.

Obviněný A. M. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 10 To 105/2010, stejně tak i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2010, sp. zn. 10 T 1/2010, a aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Obviněný S. U. uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že k nesprávnému právnímu posouzení skutku došlo v důsledku chybných skutkových zjištění. Skutkové závěry jsou podle něj v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Obviněný je přesvědčen, že závěr o jeho vině trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. nelze dovodit z žádného z provedených důkazů, a to jak z výslechů svědků, tak ani z daktyloskopických stop, pachových stop, či stop DNA apod. Obviněný vytkl soudům nižších stupňů, že provedené důkazy hodnotily jednostranně v jeho neprospěch a v rozporu se zásadou in dubio pro reo.

Obviněný S. U. proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 10 To 105/2010, i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2010, sp. zn. 10 T 1/2010 , a aby podle § 265 l odst. 1 tr. ř. věc přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhl, aby podle § 265o odst. 1 tr. ř. rozhodl o přerušení výkonu trestu, který mu byl uložen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2010, sp. zn. 10 T 1/2010, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 10 To 105/2010.

Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovoláním obviněných následovně:

K dovolání obviněného A. K. nejvyšší státní zástupce uvedl, že ačkoli je podáno s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., námitky obviněného ve skutečnosti vycházejí z odlišných skutkových zjištění, než jaká učinil soud prvního stupně. V další části pak dovolání směřuje proti hodnocení provedených důkazů a napadá tak soudem učiněná skutková zjištění. Nejvyšší státní zástupce dodal, že v části dovolání jsou námitky zdánlivě v souladu s uplatněným dovolacím důvodem. Není však pravdou, že by obviněný A. K. byl uznán vinným některými skutky pouze jako pomocník podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Ve skutečnosti byl totiž ve vztahu ke všem skutkům uznán vinným jako spolupachatel podle § 23 tr. zákoníku, a proto veškerá jeho argumentace je založena na nesprávném tvrzení a ztrácí tak svůj podklad. Nejvyšší státní zástupce dodal, že pokud soud prvního stupně učinil skutková zjištění, že způsobená škoda přesáhla hranici 5.000.000,- Kč, tj. hranici škody velkého rozsahu, je pro obviněného příznivější právní kvalifikace skutku podle § 173 odst. 1, 3 tr. zákoníku, při níž je stanovena trestní sazba 8 15 roků odnětí svobody, nežli právní kvalifikace podle § 234 odst. 1, 3 tr. zák., podle níž by byl ohrožen trestní sazbou od 10 do 15 roků odnětí svobody nebo výjimečným trestem. Skutečnost, že škoda způsobená obviněným A. K. přesáhla hranici škody velkého rozsahu jen nevýrazně, nemá vliv na právní kvalifikaci skutku.

Obviněný A. M. podle nejvyššího státního zástupce v dovolání jen velmi nekonkrétně namítá neúplnost dokazování a nesprávnost hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění a dále vady odůvodnění napadeného rozhodnutí, což je podle § 265a odst. 4 tr. ř. nepřípustné. Údajně nesprávná skutková zjištění ani namítané vady odůvodnění nenaplňují důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., je spatřován pouze ve skutečnosti, že odvolání obviněného bylo zamítnuto. Zmíněný dovolací důvod by mohl být relevantním důvodem dovolání v případě, že by v řízení, které předcházelo napadenému rozhodnutí, byl naplněn některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) k) tr. ř., což však není tento případ.

Dovolání obviněného S. U. je sice podáno s odkazem na důvod dovolání uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti uplatněné námitky směřují výlučně proti neúplnosti dokazování a proti hodnocení provedených důkazů, čímž obviněný fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. V předcházejícím řízení neshledal žádné extrémní rozpory mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry.

Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky odmítl dovolání obviněného A. K. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., dovolání obviněného A. M. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání S. U. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného A. K. je zjevně neopodstatněné a dovolání obviněných A. M. a S. U. jsou podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b odst. 1 tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností:

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav věci, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle § 2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.

Obviněný A. K. opřel své dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek převážně námitky skutkové, tedy námitky, které směřují proti učiněným skutkovým zjištěním a proti hodnocení důkazů. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle § 265b tr. ř. Za skutkové námitky je nutno považovat námitky obviněného týkající se rozpornosti důkazů, nesprávného hodnocení důkazu odborným vyjádřením k daktyloskopické stopě a nesprávného hodnocení výpovědí řady svědků. Stejně tak nelze pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit námitky procesněprávního charakteru, konkrétně to, že byla porušena zásada in dubio pro reo. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží výhradně k nápravě hmotně právních vad.

Za právní námitky relevantní z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat námitky obviněného ohledně znaku způsobení škody velkého rozsahu a otázky výše způsobené škody v návaznosti na formu účastenství obviněného na trestných činech. Tyto námitky jsou však zjevně neopodstatněné z následujících důvodů:

Obviněný se domáhá prosazení mírnější právní kvalifikace skutku s tím, že škoda jen těsně překročila hranici 5 mil. Kč. V návaznosti na tuto skutečnost obviněný dovozuje, že mu měl být uložen mírnější trest odnětí svobody. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání zásadně vázán skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů, přičemž ze skutkových zjištění soudů vyplývá, že jednání obviněného A. K. směřovalo ke způsobení škody ve výši 5.034.813,- Kč. Pokud tedy soudy nižších stupňů dospěly k závěru, že obviněný naplnil znak způsobení škody velkého rozsahu, jde zcela zjevně o správné právní posouzení skutku a není přitom podstatné, do jaké míry skutečně způsobená škody přesáhla zákonem stanovenou hranici škody velkého rozsahu.

Obviněný dále namítl, že v případě některých skutků se nepodílel na trestné činnosti přímým jednáním a že nelze sčítat škodu způsobenou jeho přímým a nepřímým trestným jednáním. Nejvyšší soud k tomu uvádí, že obviněný A. K. byl uznán vinným pod bodem I/1-6 pokračujícím zločinem loupeže dílem dokonaným podle § 173 odst. 1, 3 tr. zákoníku, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 21 dost. 1 tr. zákoníku k § 173 odst. 1, 3 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Podstatný je přitom závěr, že se pokračujícího trestného činu dopustil jako spolupachatel podle § 23 tr. zákoníku. Podle tohoto ustanovení byl-li trestný čin spáchán úmyslným společným jednáním dvou nebo více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatelé). Z toho vyplývá, že i za škodu způsobenou trestným činem odpovídá každý spolupachatel, jako by vzniklou škodu způsobil sám. Nelze proto rozlišovat, jakou měrou se ten který spolupachatel podílel na způsobení škody.

Obviněný A. M. uplatnil ve svém dovolání dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g),a l) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nutno uvést, že obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom směru, že by skutkový stav věci zjištěný soudy nižších stupňů nenaplňoval znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným. Námitkou, že se soudy nevypořádaly se všemi námitkami obhajoby, a že nebraly ohled na obsah jednotlivých provedených důkazů, napadl ve skutečnosti postup při provádění důkazů, způsob hodnocení důkazů a tím i skutkové závěry, k nimž dospěly soudy nižších stupňů. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod dovolání podle § 265b tr. ř.

Obviněný brojí svými námitkami mimo jiné také proti výroku o trestu a proti způsobu odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., se nelze zabývat námitkami proti výroku o trestu. Za jiné hmotně právní posouzení , na němž je založeno rozhodnutí, je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

Námitky proti výroku o trestu lze vznést pouze z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za trestný čin, jímž byl uznám vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Podle ustanovení § 265a odst. 4 tr. ř. nejsou v řízení o dovolání přípustné námitky proti důvodům rozhodnutí, a proto se jimi dovolací soud nezabýval.

Obviněný A. M. zároveň uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v alternativě , že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přičemž v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podstata této alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spočívá v tom, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Nejvyšší soud neshledal v řízení před soudem prvního stupně žádnou vadu, která by naplnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř., a proto není dán ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Obviněný S. U. opřel své dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud zjistil, že námitky obviněného neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu. Obviněný totiž nenamítl nesprávné právní posouzení věci nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, nýbrž napadl skutková zjištění soudů nižších stupňů tím, že zpochybnil hodnocení řady důkazů. Jde především o výslechy svědků, důkaz daktyloskopickými stopami, pachovými stopami, či stopami DNA. Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).

Nejvyšší soud neshledal namítaný extrémní nesoulad mezi skutkovými závěry a provedenými důkazy. Z postupu soudů obou stupňů je zřejmé, že provedly všechny dostupné důkazy potřebné k prokázání viny obviněného, hodnotily je jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěly ke skutkovým závěrům, která neodporují zásadám formální logiky, přičemž i právní posouzení skutku plně odpovídá skutkovému zjištění.

Obviněný namítl porušení zásady in dubio pro reo. Jde o procesněprávní zásadu, přičemž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn procesními námitkami. Dovolání, které se opírá o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Obviněný S. U. neuplatnil žádnou námitku, kterou by bylo možno podřadit pod uplatněný dovolací důvod.

Nejvyšší soud neshledal podle § 265o odst. 1 tr. ř. důvody pro rozhodnutí o přerušení výkonu trestu obviněného.

Nejvyšší soud zjistil, že obviněný A. K. uplatnil kromě skutkových námitek zčásti i právní námitky, které lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod, avšak tyto námitky shledal neopodstatněnými. Proto odmítl dovolání obviněného A. K. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Obvinění A. M. a S. U. uplatnili ve svých dovoláních námitky, které nenaplňují žádný z jimi uplatněných dovolacích důvodů, a proto jejich dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání, která byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud rozhodl o všech dovoláních v neveřejném zasedání, které konal za podmínek uvedených § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. srpna 2011


Předseda senátu JUDr. Jindřich Urbánek