7 Tdo 82/2009
Datum rozhodnutí: 11.02.2009
Dotčené předpisy:




7 Tdo 82/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. února 2009 o dovolání obviněného M. B. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2008, sp. zn. 8 To 369/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 2 T 67/2008 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 7. 2008, sp. zn. 2 T 67/2008, byl obviněný M. B. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. a za tento trestný čin byl odsouzen podle § 187 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to 5,109 g hnědé práškovité látky s obsahem heroinu s obalovým materiálem a 75 ks zip-lock sáčků. Odvolání obviněného proti tomuto rozsudku bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2008, sp. zn. 8 To 369/2008, zamítnuto podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Podle skutkových zjištění soudu obviněný spáchal trestný čin tím, že dne 6. 2. 2008 v době kolem 13.50 hodin v P., v J. ul., v blízkosti základní školy, při následné kontrole provedené hlídkou Policie České republiky bylo u obviněného nalezeno 75 ks igelitových sáčků obsahující hnědou krystalickou látku o hmotnosti 5,976 g, v níž byla následnou chemickou expertízou zjištěna koncentrace heroinu base 15,1 %, což odpovídá 0,9008 g heroinu base, tj. látky, která je uvedena v Příloze č. 3 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako látka omamná.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), k) a l) tr. ř. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný spatřuje v tom, že skutek popsaný ve výroku rozsudku soudu prvního stupně nevykazuje všechny zákonné znaky trestného činu podle § 187 odst. 1 tr. zák. Popřel, že by omamnou látku neoprávněně přechovával pro jiného. Obviněný dále namítl, že nenaplnil subjektivní stránku trestného činu, protože omamná látka se do jeho držby dostala proti jeho vůli a neměl v úmyslu ji držet nebo přechovávat pro jinou osobu. Další pochybení spatřuje v tom, že nebyli vyslechnuti svědci T., L., E. B. a F. B., když návrhy obhajoby, aby byli tito svědci vyslechnuti, byly zamítnuty pro nadbytečnost. Protože podle obviněného nebyl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, bylo postupem soudu porušeno jeho právo na spravedlivý proces a soudy jej měly vzhledem k zásadě in dubio pro reo zprostit obžaloby. Obviněný dále poukázal na to, že v obžalobě mu bylo kladeno za vinu, že údajně neoprávněně prodal, nabízel a pro jiného přechovával omamnou látku. Pokud jej soud prvního stupně neuznal vinným tím, že prodal nebo nabízel omamnou látku, měl jej zprostit obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř., a nikoliv uvedené skutky vypustit, jak učinil a uvedl v odůvodnění svého rozsudku. V tom obviněný spatřuje důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. k) a l) tr. ř., protože v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.

Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2008, sp. zn. 8 To 369/2008, a aby podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na ně obsahově navazující. Dále učinil návrh, aby poté Nejvyšší soud buď podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze nové projednání a rozhodnutí věci se závazným právním názorem, aby stíhaný skutek byl posouzen jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187a odst. 1 tr. zák., nebo aby Nejvyšší soud podle § 265m odst. 1 tr. ř. v tomto smyslu sám rozhodl. Zároveň učinil podnět, aby předsedkyně senátu Obvodního soudu pro Prahu 1 podle § 265h odst. 3 tr. ř. navrhla Nejvyššímu soudu přerušení výkonu trestu odnětí svobody, který na podkladě napadeného rozhodnutí vykonává.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.

Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takového rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) k).

Podle § 187 odst. 1 tr. zák. kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekurzor, nebo jed, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let. Přechováváním je jakýkoliv způsob držení jedu, omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku nebo prekurzoru. Pachatel nemusí mít takovou látku přímo u sebe, ale postačí, když ji má ve své moci. Na délce doby přechovávání nezáleží, avšak doba trvání přechovávání má význam pro posouzení stupně nebezpečnosti činu pro společnost. Přechovávání musí být vykonáváno pro jiného.

Z ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. Dovolacím důvodem jsou právní námitky proti kvalifikaci skutkového stavu, který zjistily soudy. Jde o námitky, které jsou zaměřeny v tom smyslu, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Dovolacím důvodem nejsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na námitkách, jimiž dovolatel projevuje nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Je třeba připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí.

Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nijak nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovému základu rozhodnutí. Pod tento důvod dovolání nelze podřadit ty skutkové námitky obviněného, že mu neznámý mladík vložil do ruky balíček s omamnou látkou, a protože obviněný nevěděl, co má s balíčkem dělat, strčil jej do kapsy a nesnažil se z místa utéci. Dále obviněný namítal, že nebyl naplněn zákonný znak přechovávání pro jiného a že soudy postupovaly v rozporu s § 2 odst. 5 tr. ř. Také tyto námitky obviněného nelze podřadit pod uplatněný důvod dovolání, protože obviněný jimi zpochybňuje zjištěný skutkový stav a předkládá vlastní verzi skutkového stavu, která není ničím důkazně podložena. Nejvyšší soud znovu zdůrazňuje, že v řízení o dovolání posuzuje aplikaci trestního zákona na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Námitky obviněného proti neúplnosti dokazování spočívající v tom, že nebyli vyslechnuti všichni navrhovaní svědci, směřují proti rozsahu dokazování, jsou námitkami skutkovými. Stejně tak není možno podřadit pod důvod dovolání námitku, že s přihlédnutím k zásadě in dubio pro reo měl být obviněný zproštěn obžaloby. Tato zásada je zásadou procesní a nikoli hmotně právní, a jejím uplatněním není naplněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Právní kvalifikaci skutku považoval za správnou i odvolací soud, který k obhajobě obviněného, že dobrovolně vydal balíček s drogou, který měl v kapse, uvedl v odůvodnění napadeného usnesení, že obviněný sice vydal sáček s drogou, ovšem malého obsahu, a teprve na žádost policistů, kteří viděli větší sáček v kapse obviněného, obviněný vydal i balíček s větším obsahem drogy, a to heroinu. Odvolací soud se zabýval též námitkami obviněného, že jeho jednání mělo být kvalifikováno jako trestný čin podle § 187a tr. zák. i subjektivní stránkou žalovaného trestného činu a těmto námitkám nepřisvědčil. Nejvyšší soud považuje právní kvalifikaci skutku za správnou.

Obviněný též namítl, že v rozhodnutí chybí výrok o zproštění obžaloby, a je proto naplněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Ani tuto námitku neshledal Nejvyšší soud důvodnou. Obviněný v dovolání výslovně uvedl, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Chybějící nebo neúplný výrok jako důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. spočívá ve dvou alternativách: buď nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou anebo sice určitý výrok v rozhodnutí byl sice učiněn, ale není úplný.

Nejvyšší soud zjistil, že v obžalobě, která byla na obviněného M. B. podána u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 4. 6. 2008, je v žalobním návrhu mimo jiné uvedeno, že obviněný M. B. ,,nabízel osobám stojícím v hloučku okolo něj k prodeji drogu heroin, a že tedy neoprávněně prodal, nabízel a pro jiného přechovával omamnou látku. Skutek byl v obžalobě kvalifikován jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. K námitce obviněného je třeba především uvést, že obžalovací zásada (§ 2 odst. 8 tr. ř.), která je promítnuta do ustanovení § 220 odst. 1 tr. ř., podle něhož soud může rozhodnout jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu, neznamená, že mezi skutkem, který je uveden v žalobním návrhu, a skutkem uvedeným ve výroku rozsudku, musí být úplná shoda. Některé skutečnosti mohou odpadnout a naopak jiné přistoupit, avšak nesmí se změnit podstata skutku. Podstata skutku je určována účastí obviněného na určité události popsané v žalobním návrhu, z níž vzešel následek porušující nebo ohrožující společenské zájmy chráněné trestním zákonem. Totožnost skutku bude zachována, bude-li zachována totožnost jednání nebo následku (srov. č. 64/1973 Sb. rozh. tr.). Trestní zákon ani trestní řád pojem skutku nevymezují. Teorie a praxe dospěly k závěru, že jeden skutek tvoří ty projevy vůle navenek, který jsou pro daný následek kauzální, pokud jsou zahrnuty zaviněním.

Jestliže tedy soud prvního stupně po provedeném dokazování učinil na základě skutkových zjištění právní závěr o tom, že obviněný přechovával omamnou látku pro jiného, nedošlo tím ke změně podstaty skutku kvalifikované jako trestný čin podle § 187 odst. 1 tr. zák., a to přesto, že neuznal obviněného vinným dalšími formami jednání, kterými lze naplnit skutkovou podstatu uvedeného trestného činu.

Pokud by soud prvního stupně zprostil obviněného obžaloby z důvodů, které obviněný namítá v dovolání, došlo by ze zákona k tomu, že by obviněný byl zproštěn obžaloby pro celý skutek. Z tohoto výkladu je zřejmé, že soud prvního stupně postupoval správně, stejně tak jako soud odvolací, neboť vzhledem k učiněným skutkovým zjištěním nepřicházelo v úvahu zproštění obžaloby obviněného pro celý skutek. Je proto zřejmé, že výrok rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu není neúplný a že ani žádný výrok nechybí. Uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. proto není námitkami obviněného naplněn.

Protože nebyl naplněn důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nebyl naplněn ani důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který podle obsahu dovolání obviněný spatřuje v tom, že bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, ačkoliv v předcházejícím řízení byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Obviněný v dovolání učinil podnět, aby předsedkyně senátu soudu prvního stupně podle § 265h odst. 3 tr. ř. navrhla Nejvyššímu soudu, aby do doby než bude rozhodnuto o dovolání, přerušil obviněnému výkon trestu, který vykonává na základě rozhodnutí, které napadl dovoláním. Předsedkyně senátu Obvodního soudu pro Prahu 1 nenavrhla přerušení trestu obviněnému M. B. a ani Nejvyšší soud podle § 265o odst. 1 tr. ř. neshledal důvody pro přerušení výkonu jeho trestu.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. února 2009

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek