7 Tdo 819/2011
Datum rozhodnutí: 17.08.2011
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



7 Tdo 819/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 17. srpna 2011 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Z. T. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2011, sp. zn. 10 To 640/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 2 T 184/2009, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 10. 11. 2010, sp. zn. 2 T 184/2009, byl obviněný uznán vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zákona a ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákona. Podle § 224 odst. 2 a § 35 odst. 1 tr. zákona byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zákona byl obviněnému uložen také trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 8 let. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto také o uplatněných nárocích na náhradu škody.

Proti rozsudku soudu I. stupně podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2011, sp. zn. 10 To 640/2010, zamítnuto podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný řádně a včas podaným dovoláním, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítá, že jeho jednání mělo být právně posouzeno pouze podle § 224 odst. 1 tr. zákona, když pro uznání viny též podle § 201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákona nebyly dány důvody. Plně přitom odkázal na své námitky, které uplatnil již v řízení před soudy I. a II. stupně. K právní kvalifikaci podle § 201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákona nebyly podle jeho názoru předloženy důkazy zákonným způsobem, což má vliv i na kvalifikaci skutku podle § 224 tr. zákona, který měl být kvalifikován pouze podle odst. 1. Uvádí přitom, že trvá na předložení listiny vydané OS Nymburk v této věci dne 16. 9. 2010, ze které dovozuje, že znalecký posudek ke zjištění obsahu alkoholu v krvi neměl být proveden i z toho důvodu, že nedal souhlas dle této výzvy k vyžádání zprávy o odběru krve . Za nesprávný považuje i postup odvolacího soudu v otázce náhrady škody, když předložil doklad o uhrazení uplatňovaných nároků poškozeným Českou kanceláří pojistitelů, ale odvolací soud tento doklad považoval za nedostatečný. Odvolací soud ale měl postupovat z úřední povinnosti a sám si vyžádat příslušné potvrzení, nebo podle § 229 tr. ř. odkázat poškozené na řízení občanskoprávní. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc přikázal soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí, nebo aby ve věci sám rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby ohledně trestného činu podle § 201 tr. zákona a uzná jej vinným podle § 224 odst. 1 tr. zákona.

Nejvyšší státní zastupitelství uvedlo, že se k dovolání nebude věcně vyjadřovat.

Nejvyšší soud, poté co zjistil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou řádně a včas, zabýval se otázkou, zda obviněným uvedené námitky odpovídají uplatněnému důvodu dovolání a lze na jejich podkladě přezkoumat napadené usnesení podle § 265i odst. 3 tr. ř. Zjistil však, že námitky obviněného uplatněnému důvodu dovolání neodpovídají.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Namítá-li tedy obviněný, že pro právní kvalifikaci jeho jednání podle § 201 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákona, a také podle § 224 odst. 2 tr. zákona, nebyly dány pádné a zákonným způsobem předložené důkazy, je zjevné, že ve smyslu výše uvedených požadavků na nutnost hmotně právní argumentace v rámci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., námitky obviněného těmto požadavkům neodpovídají. Obviněný totiž uvedenou námitkou nezpochybňuje právní posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem I. stupně na základě zhodnocení provedených důkazů, ale tvrzením o nedostatku pádných a zákonným způsobem předložených důkazů přímo napadá správnost těchto skutkových zjištění a domáhá se jejich změny. Až následně, na základě této změny skutkových zjištění, by pak mělo dojít i ke změně právního posouzení skutku, které se obviněný dovoláním domáhá.

Protože podle § 265i odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání přezkoumává zákonnost a odůvodněnost výroků napadeného rozhodnutí v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, Nejvyšší soud nepřihlížel k námitkám obviněného, které nebyly v dovolání uvedeny a na které jen v plném rozsahu odkázal s tím, že byly uplatněny u hlavního líčení a v odvolání.

Byť obviněný v dovolání obecně namítá, že nebyly předloženy pádné a zákonné důkazy o jeho vině, je z dovolání zjevné, že podstatou těchto námitek je skutečnost, že nedal souhlas k vyžádání zprávy o odběru krve , jak v dovolání uvádí, resp. že v podstatě nedal souhlas k odběru vzorku krve na základě kterého byla pak zjištěna znaleckým posudkem hladina alkoholu v jeho krvi v době jízdy ve výši nejméně 2,11 g/kg.

Obviněný tedy zpochybňuje zákonnost důkazu, což by vzhledem k zachování práva obviněného na spravedlivý proces mělo v řízení o dovolání význam, i přes čistě procesní charakter této námitky, pouze ale v případě, že by se jednalo o jediný, resp. stěžejní důkaz o jeho vině. V daném případě se ale o tuto situaci nejedná, když již soud I. stupně k shodné námitce obviněného uvedl, že obviněný sám v hlavním líčení vypověděl, že požil alkohol, jeho jízda pod vlivem alkoholu je zcela zřejmá také z výpovědí svědků D. K. (spolujezdce obviněného), J. U. (policisty na místě dopravní nehody) a ze způsobu jeho jízdy, a to i kdyby nebylo důkazu znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie. S tímto závěrem se Nejvyšší soud plně ztotožnil, protože má spolehlivou oporu v provedených důkazech.

Obviněný se proto zásadním způsobem mýlí, pokud se domnívá, že se nedáním souhlasu k vyšetření odebraného vzorku krve vyhne plné trestní odpovědnosti za závažné trestné činy spáchané pod vlivem alkoholu a za zmaření života nevinné oběti jeho bezohledného jednání. Trestní zákon v ustanovení § 201 odst. 1 totiž nevyžaduje, aby byla přesně zjištěna určitá výše obsahu alkoholu v krvi pachatele, ale trestní odpovědnost je založena na zjištění, že pachatel vykonával danou činnost ve stavu vylučujícím jeho způsobilost k této činnosti, který si přivodil vlivem návykové látky. To ostatně zcela jednoznačně uvedl v odůvodnění rozsudku již soud I. stupně, kde také správně uvedl, že pokud není přesný údaj ohledně alkoholu v krvi k dispozici, je možné stav vylučující způsobilost vyvodit ze souhrnu ostatních okolností, za nichž byla jízda řidiče uskutečněna, např. z množství a druhu alkoholických nápojů požitých před jízdou, z doby, kdy k požití došlo, ze způsobu jízdy, z chování řidiče před nehodou nebo po ní, atp. Pokud pak soud I. stupně s poukazem na zjištěné skutečnosti vyplývající z provedených důkazů dospěl k závěru, že obviněný řídil motorové vozidlo ve stavu vylučujícím jeho způsobilost k této činnosti, který si přivodil požitím alkoholického nápoje, považuje Nejvyšší soud toto zjištění soudu za zcela správné a mající plnou oporu v řádně provedených důkazech. Otázka souhlasu nebo nesouhlasu obviněného s provedením zkoušky odebraného vzorku krve, je tak zcela podružná. Nejvyšší soud se ale také v tomto směru ztotožnil s názorem soudů obou stupňů, že k provedení zkoušky odebraného vzorku krve zákon nevyžaduje souhlas dotčené osoby. V podrobnostech přitom postačí odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů k této námitce obviněného.

Pod uplatněný důvod dovolání nespadá ani námitka obviněného, že odvolací soud neakceptoval jím předložený doklad o uhrazení nároků poškozených Českou kanceláří pojistitelů. Tato námitka týkající se hodnocení dané listiny jako důkazu a procesního postupu odvolacího soudu, nijak nesouvisí s právním posouzením skutku ani jiným nesprávným hmotně právním posouzením ve smyslu uplatněného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z předmětného dokladu také vyplývá, že nejde o dokument České kanceláře pojistitelů, ale o sdělení advokáta, který tvrdí, že ji zastupuje na základě plné moci.

Na základě uvedených důvodů, když obviněný neuvedl žádnou námitku, která by odpovídala uplatněnému důvodu dovolání, bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. srpna 2011


Předseda senátu: JUDr. Michal Mikláš