7 Tdo 812/2011
Datum rozhodnutí: 12.07.2011
Dotčené předpisy: § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.



7 Tdo 812/2011-49

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. 7. 2011 o dovolání obviněného R. B. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 9. 2010, sp. zn. 3 To 579/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 71 T 131/2009 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. B. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 71 T 131/2009, byl obviněný R. B. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na čtyři roky a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Jako trestný čin posoudil Okresní soud v Ostravě skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný v období od října 2008 do 1. 6. 2009 na více místech vylákal od zájemců o provedení stavebních prací a prodej nebo koupi stavebního a vodoinstalačního materiálu finanční částky na jeho nákup, zálohy na stavební práce nebo samotný stavební materiál pod záminkou jeho dalšího použití, přestože od počátku neměl v úmyslu za odebraný materiál zaplatit, práce provést a materiál prodat, a takto jednáním blíže popsaným v bodech a) až n) výroku o vině způsobil různým fyzickým a právnickým osobám celkovou škodu ve výši 2 062 608 Kč.

Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a dalším výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 9. 2010, sp. zn. 3 To 579/2010, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl nedostatek subjektivní stránky trestného činu a to, že z rozsudku nevyplývá, jakým způsobem měl někoho uvést v omyl, využít něčího omylu, popř. zamlčet podstatné okolnosti. Celou věc označil za pouhé prodlení s plněním závazků. Kromě toho vytkl, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, aniž by k tomuto byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

Trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. se dopustil mimo jiné ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe obohatil tím, že uvedl někoho v omyl, a způsobil tak na cizím majetku značnou škodu. Podle § 89 odst. 11 tr. zák. se značnou škodou rozumí škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč.

Skutkem popsaným ve výroku o vině byly znaky uvedeného trestného činu evidentně naplněny.

Znaku, který spočívá v tom, že pachatel uvede někoho v omyl , odpovídá ta část výroku o vině, podle které obviněný v y l á k a l finanční částky, příp. materiál, vždy pod nějakou z á m i n k o u. Tím je vyjádřeno zjištění, podle něhož obviněný předstíral, že za přijaté finanční prostředky, příp. matriál, poskytne odpovídající protihodnotu. V tomto ohledu obviněný uváděl poškozené v omyl a dosáhl toho, že mu finanční prostředky, příp. materiál, předávali. Z tzv. právní věty výroku o vině je zřejmé, že jinými formami jednání, které by spočívaly ve využití něčího omylu nebo v zamlčení podstatných skutečností, obviněný nebyl uznán vinným.

Subjektivní stránka trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, spočívá v úmyslném zavinění. To je vyjádřeno zjištěním, že obviněný od počátku svého jednání nehodlal za odebraný materiál zaplatit ani provést práce, na které vybral zálohy.

Obviněný popsaným jednáním, které bylo neseno od počátku úmyslem neposkytnout poškozeným protihodnotu jejich plnění, očividně překročil rámec soukromoprávních vztahů. Jednání obviněného z toho důvodu nabylo rysů kriminálního činu. Nešlo tedy o pouhé nesplnění závazků ze soukromoprávních vztahů ani o pouhé prodlení s plněním těchto závazků, nýbrž o škodu způsobenou trestným činem.

Napadené usnesení tedy není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Pokud obviněný v dovolání vytkl, že nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro to, aby jeho odvolání bylo zamítnuto, měl patrně na mysli dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Tento dovolací důvod však byl v posuzované věci uplatnitelný ve variantě, podle které bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Tato varianta dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. se na posuzovaný případ vztahuje proto, že odvolání obviněného nebylo zamítnuto či odmítnuto bez meritorního přezkoumání rozsudku z procesních důvodů, tj. podle § 253 odst. 1 tr. ř. nebo podle § 253 odst. 3 tr. ř., ale bylo zamítnuto po meritorním přezkoumání rozsudku jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. V takovém případě je dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. vázán na některý z dalších dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., v dané věci na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z této vázanosti logicky vyplývá, že je-li dovolání zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 12. července 2011



Předseda senátu: JUDr. Petr Hrachovec