7 Tdo 808/2005
Datum rozhodnutí: 26.07.2005
Dotčené předpisy:




7 Tdo 808/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 26. července 2005 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného R. B., které podal proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 11. 2004, sp. zn. 5 To 598/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 4 T 2/98, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 1. 2004, sp. zn. 4 T 2/98, byl obviněný uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) e), tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 10. 11. 1997 v době od 18:30 hodin do 19:30 hodin v P., okres Ú. n. L., v restauraci C. z volně odložené bundy odcizil poškozenému P. K., pánskou peněženku s osobními doklady, svazkem 15 ks klíčů a peněžní částkou ve výši 8.550, Kč, ačkoli byl odsouzen Okresním soudem v Sokolově dne 16. 11. 1995 pod sp. zn. 6 T 101/95 pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a násl. a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 15 měsíců. Podle § 238 odst. 2 a § 35 odst. 2 tr. zák. byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců, za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 22. 1. 2003, sp. zn. 4 T 73/2002. Pro výkon uloženého trestu byl zařazen podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena také povinnost nahradit poškozenému P. K. škodu ve výši 1.000,- Kč.

Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 11. 2004, sp. zn. 5 To 598/2004, bylo odvolání obviněného proti uvedenému rozsudku soudu I. stupně zamítnuto podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. spatřuje obviněný v tom, že s ohledem na jeho obhajobu uplatněnou již v přípravném řízení bylo nezbytností, aby byl přítomen konání hlavního líčení, v jeho průběhu vyslechnut a byla mu dána možnost uplatnění obhajoby poukazem na možné provedení dalších důkazů. Samotná okolnost, že byl vyrozuměn o konání hlavního líčení sice měla být podkladem pro rozhodnutí o jeho konání bez jeho přítomnosti, ale s ohledem na jeho obhajobu a provedené důkazy, které nevyzněly zcela jednoznačně spolehlivě, byla porušena jeho práva na obhajobu potud, že mu nebyla dána možnost vyjádřit se k provedeným důkazům a důkaznímu stavu tak, jak vyplynul z důkazního řízení před soudem. Proto byla jeho přítomnost u hlavního líčení nezbytná a i když bylo vykázáno doručení předvolání, nebyly splněny podmínky § 202 odst. 2 tr. ř., tedy nebyly dány předpoklady pro rozhodnutí o tom, že lze spolehlivě rozhodnout i bez jeho přítomnosti a dosáhnout i tak účelu trestního řízení.

Naplnění důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje obviněný v tom, že v důsledku neúplného řízení a neprovedení základních důkazů potřebných pro právní posouzení jednání, došlo k rozhodnutí, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Namítá, že navrhl výslechy důležitých svědků, zejména E. M., kterými mohlo být spolehlivě zjištěno, zda se vůbec stalo dané jednání, zda šlo o jednání jeho osoby jako pachatele a jaká škoda a v jaké výši byla vůbec způsobena, aby bylo možno jednání kvalifikovat jako trestný čin.

Obviněný proto navrhl aby bylo usnesení krajského soudu zrušeno a přikázáno tomuto soudu.

Státní zástupkyně Nejvyššího státní zastupitelství k dovolání obviněného uvedla, že na základě dostupného spisového materiálu nelze přisvědčit námitce, že nepřítomností obviněného u hlavního líčení bylo porušeno ustanovení § 202 odst. 2 tr. ř., přičemž konkrétně poukázala na průběh celého hlavního líčení, kdy při jeho zahájení dne 15. 1. 1999 se obviněný vyjádřil k podané obžalobě i výpovědím stěžejních svědků, kteří jeho obhajobu s patřičným důrazem odmítli. V navazujících jednáních dne 27. 10. 2000 a 23. 1. 2004, kdy byl obviněný řádně a ve lhůtě uvedené v § 198 odst. 1 tr. ř. vyrozuměn o jejich konání, se již jejich průběhu neúčastnil a není sporu o tom, že i bez jeho přítomnosti bylo možno, vzhledem k jednoznačné důkazní situaci, spolehlivě rozhodnout a dosáhnout účelu trestného řízení ve smyslu § 202 odst. 2 tr. ř. Dovolatel proto v obou případech pouze nevyužil práva své osobní účasti u hlavního líčení, nedošlo k zásahu do jeho práva na spravedlivý proces vyjádřeného v dovolacím důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. a jeho argumentace je zjevně neopodstatněná.

Argumentace vážící se k použitému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak pro svoji povahu není způsobilá k věcnému projednání, protože a priori vychází ze zpochybnění skutkových zjištění. Protože dovolatel neuplatnil právně relevantní námitky proti kvalifikaci zjištěného skutkového stavu, navrhla státní zástupkyně, aby bylo dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Protože námitky obviněného uplatněné v rámci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. jsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, Nejvyšší soud se jimi zabýval ale shledal, že jsou zjevně neopodstatněné.

Obviněným uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Obviněný v dané věci namítá nenaplnění podmínek ustanovení § 202 odst. 2 tr. ř. upravujícího podmínky konání hlavního líčení v nepřítomnosti obžalovaného, a to konkrétně v tom směru, že nebylo možno dospět k závěru, že věc lze spolehlivě rozhodnout a účelu trestního stíhání dosáhnout i bez přítomnosti obžalovaného. Této námitce obviněného ale nelze přisvědčit.

Jak vyplývá z obsahu trestního spisu, hlavní líčení bylo zahájeno dne 15. 1. 1999 za osobní účasti obviněného, který byl vyslechnut, když v přípravném řízení opakovaně využil svého práva k věci nevypovídat s tím, že se vyjádří až před soudem. V hlavním líčení pak obviněný uplatnil svoji obhajobu, že předmětné peníze poškozený sám prohrál při hazardní hře (kostky), peníze mu dal, ale později je chtěl vrátit. Následně bylo za přítomnosti obviněného vyslechnuto celkem 6 svědků včetně poškozeného, kteří jednoznačně vyvrátili obhajobu obviněného. Z důvodu nedostavení se svědka E. M. pak bylo hlavní líčení odročeno na neurčito za účelem zjištění jeho pobytu. V rámci tohoto jednání soudu měl přitom obviněný plně zachována všechna svá práva a také je v jeho průběhu využíval, když kladl vyslýchaným osobám otázky a vyjadřoval se k jejich výpovědím.

Další hlavní líčení dne 4. 4. 2000 pak z důvodu nedostavení se obviněného, ač byl řádně předvolán, a také svědka E. M., bylo odročeno na den 30. 5. 2000. V tomto termínu se ale nekonalo, protože se nepodařilo doručit soudu předvolání obviněnému, na kterého byl následně vydán příkaz k zatčení. Po zatčení dne 7. 9. 2000 vzal obviněný na vědomí, že hlavní líčení bude pokračovat dne 7. 10. 2000. Protože se ale obviněný přesto k jednání soudu v tento den nedostavil, rozhodl soud I. stupně podle § 202 odst. 2 tr. ř. o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti. Pak vyslechl pouze svědka L. Z., který vypovídal v podstatě shodně jako řada svědků vyslechnuta již předtím za přítomnosti obviněného a opět odročil hlavní líčení za účelem předvolání E. M. a dalších svědků na den 15. 12. 2000. Toto hlavní líčení se nekonalo, protože se opět nepodařilo doručit předvolání obviněnému ani svědku E. M.. Další hlavní líčení dne 19. 7. 2002, ke kterému byl obviněný předveden eskortou z výkonu trestu, bylo vzápětí odročeno z důvodu nedostavení se svědků E. M. a K. Ž. Stejně tak byl obviněný eskortován k hlavnímu líčení dne 15. 11. 2002, kdy byla vyslechnuta pouze svědkyně J. B. Opět z důvodu nepřítomnosti svědků E. M. a K. Ž. bylo pak hlavní líčení odročeno na 10. 1. 2003, což vzal obviněný na vědomí. Přestože byl mezitím propuštěn z výkonu trestu, tak obviněný se k hlavnímu líčení dne 10. 1. 2003 nedostavil, soudu se nepodařilo zajistit ani přítomnost výše uvedených svědků a jednání bylo odročeno. Soudu se pak po opakovaných pokusech podařilo doručit obviněnému předvolání až k hlavnímu líčení dne 23. 1. 2004, obviněný se ale nedostavil a tak soud rozhodl podle § 202 odst. 2 tr. ř. o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti. Pak byly provedeny listinné důkazy a vyhlášen rozsudek ve věci.

Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že obviněným namítané podmínky ustanovení § 202 odst. 2 tr. ř. byly ve věci splněny. Podstatná část hlavního líčení proběhla dne 15. 1. 1999, kdy byl vyslechnut jak obviněný, tak i podstatná většina svědků. Vzhledem k důkazní situaci, kdy za přítomnosti obviněného vyslechnutá celá řada svědků jednoznačně vyvrátila jeho obhajobu, vznikla ve věci situace, kdy v dalších pokračováních hlavního líčení již bylo možno věc spolehlivě rozhodnout i bez přítomnosti obviněného. Přesto soud hlavní líčení opakovaně odročoval, aby umožnil obviněnému uplatnit jeho procesní práva, ač se tento přes řádné předvolání k soudu opakovaně nedostavoval. Soud I. stupně vyvinul i značné úsilí k zajištění přítomnosti obviněným navrhovaného svědka E. M., což se vzhledem k jeho neznámému pobytu nepodařilo, přičemž nelze přehlédnout, že tento svědek měl podle tvrzení obviněného potvrdit jeho obhajobu, která již ale byla dosud vyslechnutými svědky spolehlivě vyvrácena. Obviněný tak, mimo dvou případů, kdy byl ve výkonu trestu a k hlavnímu líčení byl předveden eskortou, přes řádné předvolání se sám nedostavoval k soudu a o své vlastní vůli tak nevyužíval svých práv, k čemuž mu ze strany soudu I. stupně byla dána možnost jejich plného uplatnění.

Postup soudu přitom nebyl v rozporu ani se zájmem na dosažení účelu trestního řízení. Při naprostém nezájmu obviněného zúčastnit se hlavního líčení, bylo v zájmu jeho výchovného a preventivního účinku nutné, aby proběhlo přes dané průtahy rychle a hospodárně. Z hlediska výchovného působení na obviněného je pak vzhledem k jeho značně bohaté trestní minulosti zcela zřejmé, že na něj samotný průběh hlavního líčení nemá žádný výchovný vliv a lze jej očekávat pouze od výkonu trestu. Obviněného navíc k účasti na hlavním líčení nelze nutit.

Nejvyšší soud proto zjistil, že námitky obviněného týkající se nesplnění podmínek § 202 odst. 2 tr. ř. jsou zjevně neopodstatněné a dovolání ohledně důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

Obviněný dále uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

V rámci tohoto důvodu dovolání lze tedy zejména namítat, že daný skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako určitý trestný čin, ač jde o trestný čin jiný, nebo že daný skutek nevykazuje zákonné znaky žádného trestného činu. Podstata tohoto důvodu dovolání spočívá v tom, že má být prostředkem odstranění vad hmotně právního posouzení skutku, ale nikoli k odstranění případných vad skutkových zjištění. Nelze proto v rámci tohoto dovolacího důvodu úspěšně namítat, že daný skutek byl zjištěn nesprávně, že se skutek nestal, že skutkový děj proběhl jinak nebo že soud neprovedl navržené důkazy a důkazy provedené nesprávně hodnotil. Takovéto námitky totiž nesměřují proti hmotně právnímu posouzení skutku ale proti skutkovým zjištěním samotným, která jsou však v dovolacím řízení nezpochybnitelná a pro dovolací soud závazná.

Tak je tomu i v této trestní věci, kdy obviněný namítá, že soud neprovedl základní důkazy, řízení zůstalo neúplné a výpověď nevyslechnutého svědka E. M. je podstatná pro kvalifikaci jednání jako trestný čin. Protože tyto námitky nemůžou v rámci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, bylo v tomto směru dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. července 2005

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš