7 Tdo 807/2002
Datum rozhodnutí: 24.10.2002
Dotčené předpisy:




7 Tdo 807/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. října 2002 v Brně o dovolání obviněné M. K., dříve E., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. června 2002, sp. zn. 8 To 87/02, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 33 T 9/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 14. května 2002, č. j. 33 T 9/2001-352, byla obviněná M. K., dříve E. uznána vinnou trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zákona, kterého se dopustila jednáním popsaným ve výroku tohoto rozsudku. Podle § 219 odst. 1 tr. zákona byla za toto jednání odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byla podle § 39a odst. 3 tr. zákona zařazena do věznice s dozorem. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zákona byl obviněné uložen trest propadnutí věci.

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 6. 2002, č. j. 8 To 87/02-384, shora uvedený rozsudek krajského soudu k odvolání krajského státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. řádu zrušil, když současně podle § 256 tr. řádu odvolání obviněné M. K., dříve E. zamítl. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu pak znovu rozhodl tak, že obviněnou uznal vinnou trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákona a odsoudil ji podle § 219 odst. 2 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 13 a 1/2 roku, pro jehož výkon byla obviněná podle § 39a odst. 3 tr. zákona zařazena do věznice s ostrahou.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce v zákonem stanovené lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. řádu) dne 1. 10. 2002 dovolání, a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. řádu (po novele zák. č. 265/2001 Sb.). V jeho odůvodnění namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a že pro zamítnutí odvolání, jež proti rozsudku soudu I. stupně podala obviněná, nebyly splněny zákonem stanovené podmínky. Dále podrobně rozvádí skutečnosti, z nichž podle jejího přesvědčení vyplývá, že neměla v úmyslu manžela zabít, ale pouze postrašit za příkoří, která na ní páchal. Odvolacímu soudu pak dále vytýká, že skutek neposuzoval v souladu s provedenými důkazy, které navíc posuzoval pouze způsobem přitěžujícím obviněné, že nebyl jednoznačně prokázán úmysl obviněné usmrtit manžela a pokud tak předmětný skutek byl posouzen, spočívá takové posouzení na nesprávném skutkovém základě. Odvolacímu soudu také vytýká, že odmítl její postupné výpovědi o průběhu skutku a skutek posoudil v rozporu s ustanovením § 2 odst. 5 tr. ř. a zásadou in dubio pro reo . Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a buď sám ve věci rozhodl tak, že obviněnou uzná vinnou trestným činem ublížení na zdraví dle ust. § 222 odst. 1, odst. 3 tr. zákona nebo přikáže věc odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí dle § 265s tr. řádu v souladu s právním názorem dovolacího soudu, že obviněná má být uznána vinnou trestným činem ublížení na zdraví dle § 222 odst. 1, odst. 3 tr. zákona.

Nejvyšší státní zastupitelství v Brně se k dovolání obviněné doručenému dne 4. 10. 2002 nevyjádřilo.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu, neboť napadá rozhodnutí, jímž byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest. Obviněná, řádně zastoupená obhájcem (§ 265d odst. 2 tr. řádu), je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu osobou oprávněnou k podání dovolání, neboť napadá nesprávnost výroků, které se jí bezprostředně dotýkají.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné námitky naplňují dovolací důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle tohoto ustanovení je tedy možné namítat, že zjištěný skutkový stav byl chybně posouzen jako trestný čin, ačkoliv zjištěný skutek nevykazuje znaky žádného trestného činu a o trestný čin tedy nejde, anebo je možné namítat, že zjištěný skutek měl být správně posouzen jako jiný trestný čin. V žádném případě nelze napadat nesprávnost samotného zjištění skutkového stavu. Nejvyšší soud musí vycházet z již soudem učiněného skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotí správnost hmotně právního posouzení.

Z obsahu dovolání je však zřejmé, že dovolatelka sice namítá, že zjištěný skutek nebyl správně právně posouzen, obsahově však své námitky vůči správnosti právního posouzení skutkového stavu věci nesměřuje, nýbrž odvolacímu soudu pouze vytýká nesprávná skutková zjištění, včetně neúplného a nesprávného hodnocení provedených důkazů. Dovolání však v žádném případě nemůže směřovat proti hodnocení důkazů ani proti skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě bylo rozhodnuto. Námitka ohledně neprokázání úmyslu manžela usmrtit, kterou obviněná v dovolání podrobně zdůvodňuje, však námitkou směřující proti právnímu posouzení skutku ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ve skutečnosti není.

Podle § 4 písm. a) tr. zák. je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v tomto zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem (tzv. úmysl přímý, jak rozhodl odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně). V dané věci bylo po skutkové stránce soudem mj. zjištěno, že obviněná dne 11. 2. 2001 kolem 01.45 hodin v úmyslu usmrtit svého manžela vylila v ložnici částečně na postel, kde její manžel P. E. spal, a částečně na podlahu vedle postele z kanystru přibližně 10 litrů benzínu, jenž si předem obstarala a uschovala v místě bydliště, který zapálila plynovým zapalovačem, dveře do ložnice uzamknula a z bytu utekla, přičemž utrpěl poškozený popáleniny což vedlo ke smrti poškozeného dne 17. 2. 2001 .

Odvolací soud na základě důkazů provedených soudem prvního stupně dospěl k závěru, že obviněná chtěla poškozeného usmrtit, vzhledem ke zjištěným skutečnostem, že obžalovaná si předem obstarala 10 l benzínu, který zakoupila do kanystru, když dokonce vážila cestu autobusem k benzinovému čerpadlu, kanystr uschovala mimo byt , poté co benzín zapálila dveře ihned nato zavřela a dokonce uzamkla a klíč ze zámku vyjmula a s klíčem v ruce byt opustila , a že o promyšleném úmyslu poškozeného usmrtit svědčí i to, že si připravovala půdu pro to, aby byla smrt poškozeného považována za sebevraždu, když předem v průběhu kritického večera svědkyni B. M. sdělila, že poškozený uvažuje o sebevraždě .

Na základě těchto skutkových okolností pak odvolací soud dospěl při právním posouzení jednání obviněné mj. k závěru, že se ho dopustila v přímém úmyslu poškozeného usmrtit /§ 4 písm. a) tr. zákona/. Namítá-li proto obviněná, že chtěla svého manžela toliko postrašit, nikoli usmrtit (jak v dovolání uvádí: není důvod se domnívat, že nákup benzínu znamenal srozumění se smrtí manžela, natož přímý úmysl manžela zavraždit , jelikož odsouzená se nikdy s reakcí hořícího benzínu nesetkala, jeví se více než pravděpodobné, že si představovala, že hořící benzín manžela vystraší a on jí pak dá pokoj , manžela chtěla jen vystrašit, když mu pak chtěla dveře otevřít, zámek se zasekl, a pak urychleně běžela zajistit pomoc ), je z námitek zřejmé, že obviněná nesouhlasí s výše popsaným závěrem soudu, že poškozeného chtěla usmrtit. Tento závěr soudu je však závěrem skutkovým, který teprve tvoří podklad pro hmotněprávní posouzení skutku z hlediska subjektivní stránky obdobně jako skutkové závěry potřebné pro posouzení ostatních znaků skutkové podstaty trestného činu, jímž byla obviněná uznána vinnou. Skutková zjištění soudů, jak již bylo výše uvedeno, ale nemohou být předmětem přezkoumávání v dovolacím řízení a nelze je proto ani dovoláním napadat (viz též např. usnesení NS ČR ze dne 31. 5. 2002, sp. zn. 11 Tdo 80/2002). Skutková je i námitka obviněné, že soud skutek posoudil v rozporu s § 2 odst. 5 tr. ř. a zásadou in dubio pro reo , protože toto ustanovení, resp. zásada se uplatňuje právě při zjišťování skutkového stavu.

Rovněž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. nebyl uplatněn důvodně /od 24. 5. 2002 písm. l) viz novela provedená zák. č. 200/2002 Sb./. Tento dovolací důvod, který obviněná v dovolání žádným způsobem nespecifikuje, dopadá na případy, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny p r o c e s n í podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). K naplnění tohoto dovolacího důvodu proto dojde tehdy, kdy rozhodnutím o řádném opravném prostředku byl obviněnému odepřen přístup k soudu II. stupně, protože tento soud řádný opravný prostředek chybně zamítl či odmítl (např. jako opožděně podaný; jako podaný osobou neoprávněnou; apod. - § 253 tr. ř.), aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí soudu I. stupně meritorně přezkoumával. O takovýto případ ale v dané věci nejde, protože odvolání obviněné bylo zamítnuto podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné až po meritorním přezkoumání rozsudku soudu I. stupně podle § 254 odst. 1 tr. ř. ve veřejném zasedání konaném dne 26. 6. 2002 za účasti obviněné i jejího obhájce.

S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu než má na mysli ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. Dovolatelka totiž musí v souladu s § 265f odst. 1 tr. řádu v dovolání nejenom odkázat na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, ale současně je nezbytné, aby obsah konkrétně uplatněných dovolacích námitek odpovídal důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v § 265b odst. 1 tr. řádu.



P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný

prostředek přípustný.

V Brně dne 24. října 2002

Předseda senátu:

JUDr. Michal M i k l á š