7 Tdo 803/2007
Datum rozhodnutí: 18.07.2007
Dotčené předpisy:




7 Tdo 803/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. 7. 2007 o dovolání obviněného J. R. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 2. 2007, sp. zn. 12 To 25/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 94/2006 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. R. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný J. R. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 2. 2007, sp. zn. 12 To 25/2007, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 4. 12. 2006, sp. zn. 1 T 94/2006. Výrok o zamítnutí odvolání napadl v celém rozsahu. Odkázal na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. c), g), l) tr. ř. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. namítl, že v přípravném řízení, kdy u něho byl dán důvod nutné obhajoby vyplývající z toho, že byl ve výkonu trestu odnětí svobody, byl vyslechnut usvědčující svědek R. B. za situace, kdy obviněný ještě neměl obhájce, který se tudíž nemohl výslechu svědka zúčastnit. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný spojoval s námitkami proti tomu, že soudy vzaly za podklad skutkových zjištění výpovědi svědků, které označil za nevěrohodné. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. vyplýval podle obviněného z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř. a dále z toho, že o jeho odvolání bylo rozhodnuto, aniž se soudy postupem podle § 57 tr. ř. vypořádaly s jeho námitkami proti protokolu o hlavním líčení. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Hradci Králové věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že námitkami, které odpovídají zákonnému dovolacímu důvodu, jsou pouze námitky týkající se okolnosti, že obviněný po určitou část přípravného řízení neměl obhájce, ačkoli šlo o případ nutné obhajoby. Tyto námitky korespondují s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání obviněného však je v tomto ohledu zjevně neopodstatněné.

Podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.

Tento dovolací důvod je dán i tehdy, jestliže obviněný neměl obhájce jen po určitou část řízení, kdy u něho byl důvod nutné obhajoby, pokud byly v této části řízení provedeny úkony, které se staly podkladem pro meritorní rozhodnutí.

V posuzovaném případě bylo trestní stíhání obviněného zahájeno usnesením policejního orgánu podle § 160 odst. 1 tr. ř., které bylo obviněnému doručeno dne 21. 4. 2006. V té době byl obviněný ve výkonu trestu odnětí svobody, takže u něho byl dán důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. Obhájce byl obviněnému ustanoven až dne 5. 5. 2006. V době od 21. 4. 2006 do 5. 5. 2006 tedy obviněný neměl obhájce, ač ho podle zákona mít měl. V této době, a to již dne 21. 4. 2006, byl vyslechnut svědek R. B. Výslechu tohoto svědka v přípravném řízení nemohl být obhájce obviněného přítomen. Podkladem pro meritorní rozhodnutí, které učinil Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem, se však stal výslech svědka R. B. provedený v hlavním líčení. Výslechu svědka v hlavním líčení byl přítomen jak obviněný, tak i jeho obhájce, přičemž jim bylo umožněno klást svědku otázky. V průběhu hlavního líčení byl svědku podle § 212 odst. 1 tr. ř. předestřen protokol o jeho výslechu ze dne 21. 4. 2006. To však neznamenalo provedení důkazu tímto protokolem (na rozdíl od postupu spočívajícího v přečtení protokolu podle § 211 odst. 1 až 4 tr. ř.). Předestřený protokol nebyl důkazem. Důkazem byla výpověď svědka učiněná v hlavním líčení a předestřený protokol sloužil pouze k hodnocení její věrohodnosti, tj. k hodnocení věrohodnosti výpovědi učiněné v hlavním líčení. Evidentně se proto nejedná o situaci, kdy by rozsudek byl založen na důkazu provedeném v době, kdy obviněný neměl obhájce. Rozhodně proto nelze dojít k závěru, že by napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové a rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové jako součást předcházejícího řízení byly vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Tím pádem není napadené usnesení vadné ani ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který byl v této věci uplatnitelný jen ve spojení s jiným dovolacím důvodem, tj. dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.

Námitky, které obviněný uplatnil proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění z nich vyvodily, nejsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a v důsledku toho ani dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a proto k nim Nejvyšší soud nijak nepřihlížel. Dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Z tohoto ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva (trestního zákona) na skutkový stav, který zjistil soud. Jde tedy o podřazení skutkového stavu zjištěného soudem pod ustanovení trestního zákona jako hmotně právního předpisu. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudem. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Nic takového však obviněný nenamítal a zaměřil se jen na polemiku s tím, jak soudy hodnotily důkazy a k jakým skutkovým zjištěním na jejich podkladě dospěly. Takto pojatým dovoláním se obviněný ocitl mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a v důsledku toho i mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který bylo možné uplatnit jen ve spojení s jiným dovolacím důvodem. V tomto ohledu obviněný podal dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Proto se Nejvyšší soud dále nezabýval touto částí dovolání.

Pod žádný z deklarovaných dovolacích důvodů nespadá ta část dovolání, v níž obviněný vytýkal, že se soudy nevypořádaly s jeho námitkami proti protokolu o hlavním líčení. Zejména nejde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Ani touto částí dovolání se Nejvyšší soud tudíž nezabýval.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. července 2007

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec