7 Tdo 799/2003
Datum rozhodnutí: 30.07.2003
Dotčené předpisy:




7 Tdo 799/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. července 2003 o dovolání obviněného T. K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2003, sp. zn. 5 To 499/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 4 T 83/2001 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný T. K. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2003, sp. zn. 5 To 499/2002, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. 2. 2002, sp. zn. 4 T 83/2001. Dovoláním napadl usnesení Městského soudu v Praze v celém rozsahu, a to z důvodů stanovených v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze, aby zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ve výroku o vině trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a ve výroku o trestu a aby přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1 nové projednání a rozhodnutí věci.



Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.



Obviněný byl uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. na podkladě zjištění, že dne 28. 12. 2000 v P. na S. n. uchopil za zápěstí ruky poškozeného R. M., který v ruce držel svůj mobilní telefon s aktivační SIM kartou v celkové hodnotě 16.500,- Kč, přičemž poškozenému kroutil násilím rukou do té doby, než byl nucen telefon pustit, a poté obviněný s telefonem utekl, telefon prodal a peníze použil pro svou potřebu. Podstatou dovolání obviněného byla námitka, že pokud soudy za podklad tohoto zjištění vzaly svědeckou výpověď poškozeného R. M., hodnotily ji v rozporu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., a že pokud by tento důkaz hodnotily důsledně v souladu s tímto ustanovením, nemohly by dojít k závěru, že obviněný se vůči poškozenému dopustil nějakého násilí, zejména ne za účelem získání jeho mobilního telefonu.



Z takto pojatého dovolání je zřejmé, že námitky obviněného směřují proti skutkovým zjištěním Obvodního soudu pro Prahu 1, z nichž v napadeném usnesení vycházel i Městský soud v Praze. Tím se obviněný ocitl mimo zákonný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.



Podle tohoto ustanovení dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.



V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat nesprávnost právní kvalifikace skutku, avšak tím je míněna právní kvalifikace skutku, jak ho zjistil soud. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. O hmotně právní posouzení jde v té části rozhodnutí soudu, v níž soud svá skutková zjištění podřazuje pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Pouze v tomto stadiu rozhodování se soud může dopustit toho, co ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. charakterizuje jako nesprávné právní posouzení skutku . Z toho je zřejmé, že do uvedeného dovolacího důvodu nespadají námitky proti tomu, jak soud zjistil skutkový stav, jak hodnotil důkazy, jak postupoval při provádění důkazů apod. Tyto námitky se týkají dodržení p r o c e s n í c h ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., která upravují postup orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů.



Obviněný založil dovolání na polemice s tím, jak soudy hodnotily svědeckou výpověď poškozeného a jaká zjištění z tohoto důkazu vyvodily. Uplatnil tak s k u t k o v é námitky, to znamená námitky, jimiž se primárně domáhal změny skutkových zjištění, a teprve v návaznosti na tuto změnu dovozoval i jiné hmotně právní posouzení. Dovolání obviněného tudíž nebylo založeno na žádných p r á v n í c h námitkách, které by se týkaly hmotně právního posouzení skutkového stavu zjištěného soudy.



Dovolání obviněného se neopírá o skutečný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto obsahově nenaplňuje ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Tento dovolací důvod by přicházel v úvahu za předpokladu, že by odvolání obviněného bylo zamítnuto a přitom v řízení předcházejícím rozhodnutí o zamítnutí odvolání by byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., v daném případě v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tím, že námitky obviněného neodpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neodpovídají ani dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť tento dovolací důvod by byl dán jen v případě, že by zároveň byl dán i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pro naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nestačí, že obviněný považuje rozhodnutí odvolacího soudu o zamítnutí odvolání za nesprávné, ale tato nesprávnost, která se týká předcházejícího řízení, tj. rozhodnutí soudu prvního stupně, musí mít charakter některého z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.



Názor obviněného, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán proto, že pro rozhodnutí o zamítnutí odvolání nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí , je mylný. Tato část ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. se vztahuje pouze na případy, kdy k zamítnutí nebo odmítnutí odvolání dojde z p r o c e s n í c h důvodů, tj. podle § 253 odst. 1 tr. ř. proto, že odvolání bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobu, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět, anebo podle § 253 odst. 3 tr. ř. proto, že odvolání nesplňuje náležitosti obsahu odvolání. Pro tyto případy je typické, že odvolací soud rozhoduje bez meritorního přezkoumání rozsudku, a že pokud rozhodne chybně, odepře obviněnému přístup k druhé instanci. Účelem citované části ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pak je prostřednictvím odpovídajícího dovolacího důvodu umožnit nápravu a vrátit obviněnému možnost dosáhnout meritorního přezkoumání rozsudku soudem druhého stupně. V dané věci však bylo odvolání obviněného zamítnuto jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. po přezkoumání rozsudku podle § 254 odst. 1 tr. ř., tedy nikoli z procesních důvodů.



Ačkoli obviněný formálně deklaroval zákonné dovolací důvody, ve skutečnosti jeho námitky těmto ani jiným dovolacím důvodům obsahově neodpovídají. Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. července 2003

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec