7 Tdo 789/2013
Datum rozhodnutí: 07.08.2013
Dotčené předpisy: § 173 odst. 1 tr. zákoník



7 Tdo 789/2013-25

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 7. 8. 2013 o dovolání obviněného P. K., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. 10 To 231/2012, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 8 T 201/2011 t a k t o :

Podle § 265i odst. l písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :



Obviněný P. K. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. 10 To 231/2012, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání a o odvoláních obviněných P. H. a R. B. proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 28. 5. 2012, sp. zn. 8 T 201/2011. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové napadl obviněný P. K. proto, že jím zůstal nedotčen jeho se týkající výrok o vině. S odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. l písm. g) tr. ř. obviněný P. K. uplatnil námitky proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině, a proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, které navíc označil za neúplné. Obviněný P. K. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil rozsudky obou soudů a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. Jedná se o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Konkrétní uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutku zjištěného soudy. Mimo dovolací důvod jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže opírat o námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Znovu je třeba připomenout povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.

Obviněný P. K. byl odsouzen pro dva zločiny loupeže podle § 173 odst. l tr. zákoníku a dva přečiny porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku. Podle výroku o vině šlo o dva skutky, z nichž každý byl posouzen jako zločin loupeže podle § 173 odst. l tr. zákoníku spáchaný v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku.

První skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu v Jičíně v podstatě v tom, že obviněný P. K. společně s obviněnými R. H. a R. H. dne 10. 8. 2011 v H. násilným překonáním dveří vnikli do bytu poškozeného A. H., na kterého obviněný P. K. namířil krátkou střelnou zbraň a přiložil mu ji k hlavě, požadovali po něm částku 300 000 Kč, pod pohrůžkou použití střelné zbraně ho odvedli před dům do vozidla zn. Ford Transit, převezli ho do H. K., kde ho donutili vybrat v bance z účtu 200 000 Kč a odevzdat jim tuto částku.

Druhý skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu v Jičíně v podstatě v tom, že obviněný P. K. společně s dalším neidentifikovaným mužem blíže nezjištěného dne mezi 1. 8. 2011 a 15. 8. 2011 v M., se dostavili k bytu poškozeného O. S., obviněný rozražením dveří vnikl dovnitř, přiložil poškozenému pistoli na střed hrudníku, výhrůžkami, že když to nepůjde po dobrém, tak to půjde po zlém, poškozeného donutil k tomu, aby vynesl z bytu kocoura s přepravkou a krmnými miskami, a poté s kocourem a těmito věcmi odešel i s dalším neidentifikovaným mužem. Podle zjištění Okresního soudu v Jičíně byla tímto jednáním poškozenému způsobena škoda ve výši 2 308 Kč.

V podaném dovolání obviněný P. K. neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění nenaplňovala v obou případech znaky zločinu loupeže podle § 173 odst. l tr. zákoníku a přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Obviněný založil dovolání v celém rozsahu výlučně jen na skutkových námitkách, které se odvíjely od jeho tvrzení, že s útokem proti poškozenému A. H. neměl nic společného a že ve vztahu k poškozenému O. S. vystupoval jen jako prostředník pověřený tím, aby poškozený vrátil H. S. jejího kocoura, vyzval poškozeného k vrácení, ale nenutil ho k tomu použitím nějakého násilí či pohrůžkou. Tyto námitky se pro svou vyloženě skutkovou povahu míjejí s dovolacím důvodem podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. a nejsou pod něj podřaditelné. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ovšem jinak uplatnil námitky, které mu z hlediska svého obsahu neodpovídají.

Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je nutné dát průchod ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces. Zásah Nejvyššího soud pak má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.

O extrémní rozpor v uvedeném smyslu se jedná, jestliže skutková zjištění soudů vůbec postrádají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.

Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Jičíně, z nichž v napadeném rozsudku vycházel také Krajský soud v Hradci Králové, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad v důkazech, kterými byly zejména výpovědi poškozených. Okolnost, že obviněný P. K. byl jedním ze spolupachatelů přepadení poškozeného A. H., vyplývá nejen z původní svědecké výpovědi poškozeného, ale i z usvědčující výpovědi obviněného R. H. (obviněný P. H. využil svého práva nevypovídat). Násilné jednání obviněného proti poškozenému O. S. bylo prokázáno svědeckou výpovědí poškozeného, s níž koresponduje také výpověď svědkyně H. S., která vyloučila, že by po obviněném chtěla, aby jí zajistil vrácení kocoura od poškozeného jako svého bývalého přítele. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů a že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Své hodnotící úvahy soudy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily. V tomto rámci přijatelně také zdůvodnily, proč vycházely z původní svědecké výpovědi poškozeného A. H., který v hlavním líčení dodatečně svou výpověď ve vztahu k obviněnému P. K. i ostatním obviněným značně zeslabil. Pokud soudy nevyhověly návrhu obviněného na doplnění důkazů záznamem Policie České republiky - Obvodního oddělení v Hořicích o jeho oznámení týkajícím se obav z jednání svědkyně M. H., měly k tomu přijatelný důvod v nadbytečnosti tohoto důkazu (viz str. 6 odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové). To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že nepovažuje provedené dokazování za dostatečné, není dovolacím důvodem.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného P. K. podle § 265i odst. l písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.

Nad rámec samotného rozhodnutí o podaném dovolání pokládá Nejvyšší soud za nutné vyjádřit se také k délce dovolacího řízení. Dovolání bylo podáno u Okresního soudu v Jičíně dne 27. 9. 2012, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu až dne 25. 7. 2013. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k žádným průtahům.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. srpna 2013
Předseda senátu: JUDr. Petr Hrachovec