7 Tdo 789/2007
Datum rozhodnutí: 18.07.2007
Dotčené předpisy:




7 Tdo 789/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. 7. 2007 o dovolání, které podal obviněný P. L. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2007, sp. zn. 9 To 36/2007, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 2 T 66/2006 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 8. 2006, sp. zn. 2 T 66/2006, byl obviněný P. L. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle § 250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dvanáct měsíců, jehož výkon byl podle § 60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu dvaceti čtyř měsíců s tím, že podle § 60a odst. 3 tr. zák. bylo obviněnému uloženo, aby ve zkušební době vedl řádný život a podle svých sil nahradil škodu způsobenou trestným činem. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. tak, že obviněný je povinen zaplatit poškozené E. H. částku 160.000,- Kč.

Jako trestný čin byl posouzen skutek, který podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 8 spočíval v podstatě v tom, že obviněný P. L. dne 6. 2. 2006 v P. na Ú. a. n. vylákal na poškozené E. H., s níž navázal kontakt dne 3. 2. 2006 na základě inzerátu k seznámení, částku 160.000,- Kč pod falešným jménem a s nepravdivým tvrzením, že je bulharské národnosti, že je majitelem stavební firny a že neodkladně potřebuje peníze pro dělníky své firmy, pod záminkou, že jde o půjčku, a pod slibem, že uskuteční společnou cestu do B.

Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 podali odvolání státní zástupce v neprospěch obviněného proti výroku o trestu a obviněný proti všem výrokům. O odvoláních bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2007, sp. zn. 9 To 36/2007. Z podnětu odvolání státního zástupce byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněnému byl podle § 250 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody na dvanáct měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. ř. zařazen do věznice s dozorem. Znovu bylo rozhodnuto také o náhradě škody tak, že obviněný je podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinen uhradit obchodní společnosti P.-C., s. r. o., P., A. n., částku 160.000,- Kč. Odvolání obviněného bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný P. L. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze. Napadl výrok o vině a trestu. S odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vytkl nesprávné právní posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení s dovětkem, že má na mysli ustanovení o uloženém trestu . Obviněný sice výslovně uvedl, že se nedomáhá přezkoumání skutkových zjištění a že namítá nesprávné právní posouzení skutku, avšak zároveň uvedl také to, že podle jeho názoru mu vina nebyla v rámci provedeného dokazování beze vší pochybnosti prokázána. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Městskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí mimo jiné ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe obohatí tím, že uvede někoho v omyl, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou.

Skutková zjištění Obvodního soudu pro Prahu 8, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil i Městský soud v Praze, evidentně naplňují znaky uvedeného trestného činu. Ve skutkových zjištěních soudů je obsaženo jednání spočívající v tom, že obviněný uvedl poškozenou v omyl, a to v otázce své totožnosti, národnosti a sociálního postavení, neboť v těchto směrech jí sdělil vyloženě nepravdivé údaje. Falešný byl také slib obviněného ohledně společné cesty do B. Dovršením tohoto jednání bylo vyvolání omylu poškozené také v tom směru, že se jedná jen o půjčku, ačkoli obviněný měl podle zjištění soudů, výslovně uvedených zejména v odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8, od počátku záměr peníze vůbec nevrátit. Z okolnosti, že poškozená obviněnému předala částku 160.000,- Kč, kterou obviněný přijal a ponechal si ji, vyplývá jak vznik škody na straně poškozené, tak obohacení na straně obviněného. S ohledem na výši škody 160.000,- Kč je jasné, že jde o částku nikoli malou ve smyslu § 250 odst. 2 tr. zák. v návaznosti na ustanovení § 89 odst. 11 tr. zák.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.

Nejvyšší soud nijak nepřihlížel k té části dovolání, v níž obviněný projevil nesouhlas se skutkovými zjištěními soudů a s tím, jak soudy hodnotily důkazy. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, lze namítat nesprávnost právní kvalifikace skutkového stavu, který zjistil soud, avšak nelze namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy a jaké skutkové závěry z nich vyvodil, jak postupoval při dokazování, v jakém rozsahu provedl důkazy apod. Mimo rámec uvedeného dovolacího důvodu jsou námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, tím i změny či dokonce zvratu ve skutkových zjištěních soudu, jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, tj. tou verzí, kterou prosazuje dovolatel, a teprve v návaznosti na to i jiného právního posouzení. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je z hlediska důvodů koncipován tak, že nepřipouští, aby jeho cestou byl napadán skutkový základ rozhodnutí. Nejvyšší soud se tedy otázkou správnosti právního posouzení skutku zabýval ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy.

Nejvyšší soud nijak nebral v úvahu ani tu část dovolání, v níž obviněný s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadal výrok o trestu. Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát proto, že je vadný výrok o vině, lze výrok o trestu dovoláním napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil. Jeho námitky se týkaly přiměřenosti trestu, který mu byl uložen napadeným rozsudkem jako druh trestu, který zákon připouští, ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby. Takové námitky nezakládají dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a proto se jimi Nejvyšší soud dále nezabýval.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. července 2007

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec