7 Tdo 786/2003
Datum rozhodnutí: 30.07.2003
Dotčené předpisy:




7 Tdo 786/2003

U S N E S E N Í



Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. 7. 2003 o dovolání obviněného J. S., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2003, č. j. 3 To 27/2003-178, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 T 88/2002,

t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný J. S. podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2003, č. j. 3 To 27/2003-178, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2002, č. j. 3 T 88/2002-159. Uvedeným rozsudkem byl obviněný uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák. Za tento trestný čin byl obviněnému uložen podle § 222 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to kapesního nože, který je přílohou spisového materiálu 3 T 88/2002. Dále bylo podle § 72 odst. 2 písm. b) a § 72 odst. 4 tr. zák. obviněnému uloženo ochranné léčení protialkoholní v ústavní formě.

Jako dovolací důvod obviněný uplatnil důvod vymezený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný se domnívá, že byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák. jen proto, že soud nesprávně vyhodnotil důkazní situaci. Vytkl soudu, že při hodnocení důkazní situace vycházel z výpovědí, které lze označit za krajně nevěrohodné. Poškozený A. B. se stejně jako svědkyně B. H. N. a svědek D. T. v inkriminované době nacházeli v silně podnapilém stavu. U poškozeného B. bylo dokonce zjištěno 2,71 promile alkoholu v krvi, což odpovídá těžkému stupni opilosti projevujícímu se ztrátou místní a časové orientace, zpomalenou až utlumenou výbavou představ, která přechází v tupost. Obviněný má za to, že tento stav u poškozeného a svědků vylučuje, aby se mohli spolehlivě vyjádřit k otázce mechanismu vzniku zranění u poškozeného. V dovolání obviněný uvedl svou vlastní verzi průběhu vzniku zranění poškozeného. Tu opřel o tvrzení, že jakmile jej poškozený začal škrtit, měl nad obviněným fyzickou převahu, měl z poškozeného strach, neboť o něm věděl, že v minulosti se věnoval zápasu. Obviněný je přesvědčen, že jednal v nutné obraně, neboť reagoval v podstatě tak, že odvracel hrozící nebezpečí, které vzniklo útokem. Podle názoru obviněného není možno přehlédnout ani výpověď znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, který připustil, že zranění poškozeného mohlo vzniknout i mechanismem popsaným obviněným. Obviněný uzavřel, že za této situace byly splněny všechny podmínky, aby jeho jednání bylo posuzováno podle hledisek vymezených v ustanovení o nutné obraně (§ 13 tr. zák). V závěrečném petitu navrhl, aby vzhledem ke skutečnostem shora uvedeným Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a rozhodl tak, že přikazuje soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl .

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Uvedla, že se závěry zejména druhoinstančního soudu lze souhlasit, přičemž dospěla k závěru, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněným. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl a toto rozhodnutí učinil za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.



Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je ve smyslu § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo podáno ve smyslu § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. osobou oprávněnou ve lhůtě stanovené zákonem k podání dovolání (§ 265e odst. 1 tr. ř.).

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Takto stanovený dovolací důvod znamená, že je možné namítat nesprávnost právní kvalifikace skutku zjištěného soudem, a to v tom směru, že skutek byl nesprávně posouzen jako trestný čin, ačkoliv nešlo o žádný trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Nejvyšší soud zásadně vychází z popisu skutku, který byl soudy zjištěn a toto skutkové zjištění je pro Nejvyšší soud podkladem pro právní hodnocení kvalifikace skutku. V podstatě to znamená, že cestou dovolání se nelze v žádném případě domáhat přezkoumání skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. či provádět jiné hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř.

Nejvyšší soud považuje za vhodné poukázat na to, že obviněný sice formálně uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., konkrétně však neuvedl žádnou skutečnost, z níž by se dalo dovodit, že jde skutečně o dovolací důvod, který má na mysli citované ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Obviněný opřel dovolání o námitky, jenž mají ryze skutkovou povahu. Takové námitky však nejsou z pohledu citovaného dovolacího důvodu právně relevantní. Nejvyšší soud tedy nesdílí názor obviněného, že byly splněny podmínky pro zrušení napadeného rozhodnutí. Naopak, pro povahu uplatněných námitek se Nejvyšší soud nemohl zabývat ani opodstatněností námitky vznesené k ustanovení § 13 tr. zák. Nemohl k ní přihlížet zejména proto, že existenci této okolnosti vylučující trestnost činu zakládá obviněný na tom, že soudy vycházely ze skutkového zjištění, se kterým se on neztotožňuje. Skutkový děj, tak jak byl soudy zjištěn, obviněný odmítá přijmout, v důsledku čehož průběh celé události přizpůsobuje tak, aby odpovídal hlediskům nezbytným pro použití ustanovení o nutné obraně podle § 13 tr. zák. Z uvedeného plyne, že jakkoli se obviněný dovolává ustanovení o nutné obraně ve smyslu § 13 tr. zák., činí tak na podkladě námitek, které směřují výlučně proti správnosti a úplnosti skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. a proti správnosti hodnocení jednotlivých důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Je tak zřejmé, že obviněný v dovolání neuplatnil žádnou námitku, která by odpovídala citovanému dovolacímu důvodu, když sám uvedl, že soudy posoudily jeho jednání v rozporu s provedenými důkazy .

Ze shora uvedeného plyne, že dovolání bylo ve skutečnosti podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť obviněný podaným dovoláním se snaží docílit změnou hodnocení provedených důkazů změny skutkového zjištění, které by bylo v souladu s jeho představou o jednání v nutné obraně. Proto Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek stanovených v § 265i odst. 3 tr. ř. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. července 2003

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann