7 Tdo 780/2009
Datum rozhodnutí: 08.07.2009
Dotčené předpisy:




7 Tdo 780/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 8. července 2009 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. P. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 9 2008, sp. zn. 9 To 363/2008, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 2 T 47/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 5. 2008, sp. zn. 2 T 47/2005, byl obviněný M. P. spolu s obviněnými K. G. a Z. S. uznán vinným trestným činem kuplířství podle § 204 odst. 1 alinea druhá, odst. 3 písm. b) tr. zák. spáchaný ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a byl odsouzen podle § 204 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem.



Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 9 To 363/2008, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný z popisu skutku dovozuje, že jednal buď samostatně nebo ve dvojici vždy s jednou ze spoluobviněných, avšak nelze podle něj dovodit, že by všichni tři zjednali některou dívku k provozování prostituce. Obviněný se proto domnívá, že nelze dovodit, že by jednali jako členové organizované skupiny ve smyslu § 204 odst. 3 písm. b) tr. zák. Obviněný dále uvedl, že žádná z dívek nepřešla k práci u něj jako slušná dívka, ale k prostituci byly všechny již zjednány jiným a jinde a u obviněného již jen pokračovaly ve svém řemesle. Popsaná okolnost má podle obviněného vliv na stupeň společenské nebezpečnosti jednání a tedy na existenci potřebné materiální stránky trestného činu, jakož i subjektivní stránky, neboť všechny dívky již prostituci provozovaly a nebyly tedy jím k provozování prostituce zjednány.

Ve věci je údajně rovněž nutné, jak dále dovozuje obviněný, hodnotit i skutečnost, že činnost privátu a agentury nevyžadovala žádnou plánovitost, koordinaci, řízení, organizování či dělbu úkonů mezi jednotlivé členy, aby se těmito úkony zvyšovala nebezpečnost jednání pro společnost. Obviněný dodal, že činnost agentury a privátu byla veřejně inzerována, klient zazvonil u dveří a pokud se mu dívka líbila, domluvil si službu a cenu, což nevyžadovalo činnost organizované skupiny. Provedené důkazy tak podle obviněného nedávají podklad pro hodnocení jednání všech spoluobviněných jako organizované skupiny.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. obě napadaná rozhodnutí zrušil a věc podle § 265l odst. 1 tr. ř. vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že podle skutkových zjištění obviněný a spoluobviněné nepochybně zjednali k provozování prostituce několik dívek a z této jejich činnosti získávali majetkový prospěch, tedy kořistili z prostituce provozované jiným ve smyslu skutkové podstaty trestného činu kuplířství podle § 204 odst. 1 alinea druhá tr. zák. Vzhledem k vyslovené právní kvalifikaci není podle státního zástupce dále rozhodné, zda obviněný a spoluobviněné dívky zjednali samostatně či společně, neboť fáze zjednání v právní kvalifikaci odraz nenašla, ale hodnoceno bylo až následné kořistění, jež zjevně všichni spoluobvinění realizovali společně. Dodal, že zjednáním je v daných souvislostech míněno uzavření smlouvy (postačí konkludentní), jejímž předmětem je provozování prostituce a kořistěním získávání majetkového prospěchu z prostituce jiného, a to bez ohledu na to, zda osoba provozující prostituci již vykonávala prostituci někdy dříve či zda tak činí poprvé. Skutečnost, že v posuzované věci shora jmenované dívky jako prostitutky pracovaly již v předchozí době, tudíž nemá na naplnění jak formální, tak ani materiální stránky zásadní vliv (v tom smyslu, zda jde vůbec o trestně právně relevantní jednání či nikoli).

Zjednání dívek potom uskutečnili obviněný a spoluobviněné, jak již bylo řečeno, samostatně či ve dvojicích, nicméně následně výdělečnou činnost podniku již organizovali společně, když si rozdělili výkon souvisejících činností. Tyto činnosti přitom vzhledem k počtu dívek a šíři nabízených služeb nespočívaly pouze v otevření dveří klientovi a sjednání služby a ceny, ale rovněž především v telefonickém kontaktu s klienty, odvážení dívek na tzv. eskort, příp. zajišťování tzv. eskortu do zahraničí, vybírání peněz, ukládání pokut apod. Je tak podle státního zástupce zřejmé, že všichni tři spoluobvinění (jako více osob) provedli mezi sebou dělbu jednotlivých úkonů za účelem koordinace, nutné k zajištění úspěšného chodu podniku (tzn. aby klient měl zajištěnou požadovanou dívku, aby požadované dívky byly dovezeny či se jinak dopravily na správné místo, aby byl zajištěn tok finančních prostředků a jejich přerozdělení, ukládání sankcí atd.) a v konečném důsledku nutné k zajištění zisku z jeho provozování. Jinými slovy tak všichni spoluobvinění podle státního zástupce jednali způsobem typickým pro organizovanou skupinu (srov. zejména rozhodnutí publikované pod č. 53/1976 Sb. rozh. tr., na které upozorňuje v dovolání i obviněný), a tedy současně i ve smyslu kvalifikované skutkové podstaty trestného činu kuplířství podle § 204 odst. 1 alinea druhá, odst. 3 písm. b) tr. zák. Státní zástupce má tedy za to, že soudy postupovaly správně, pokud jednání obviněného posoudily jako trestný čin kuplířství podle § 204 odst. 1 alinea druhá, odst. 3 písm. b) tr. zák., neboť svým jednáním naplnil všechny znaky jeho skutkové podstaty, za situace, kdy toto jednání vykazuje i potřebnou míru společenské nebezpečnosti.

Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Podle tzv. skutkové věty výroku o vině rozhodnutí soudu prvního stupně obviněný trestný čin spáchal tím, že minimálně v dubnu roku 2004 prostřednictvím inzerátu v A. a osobními kontakty zjednal k provozování prostituce P. B., L. M. a R. U., v červnu roku 2004 M. B. a I. S., v srpnu roku 2004 V. K. a v listopadu 2004 A. W. a M. P., dále společně se spoluobviněnou K. G. zjednali k provozování prostituce v říjnu 2004 L. O. a společně se spoluobviněnou Z. S. v říjnu roku 2004 L. B., jejichž erotické služby pak společně nabízeli prostřednictvím internetových stránek, přičemž dívky tyto služby poskytovaly jednak v privátu s názvem D. a L. v P., V. ul., ve třetím patře domu v bytě označeném jmenovkou B.-B., kde byly denně od 11.00 hod. do 1.00 hod. minimálně tři dívky, a dále pod hlavičkou agentury I. na tzv. eskort, přičemž od září 2004 spoluobviněná Z. S. zajišťovala zejména provoz privátu, telefonický kontakt s klienty a od dívek vybírala polovinu peněz, které za poskytnuté erotické služby obdržely od zákazníků a příležitostně vypomáhala se zajišťováním odvozu dívek na eskort; spoluobviněná K. G. zejména organizovala eskorty dívek do hotelů v České republice i zahraničí a inkasovala od dívek polovinu z jejich výdělku, přičemž takto utržené peníze obě spoluobviněné předávaly obviněnému, který organizoval jak chod agentury I., tak i privátu a měl i rozhodující slovo při udělování pokut dívkám v případě stížností klientů.

Trestného činu kuplířství podle § 204 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo jiného zjedná, přiměje nebo svede k provozování prostituce, nebo kdo kořistí z prostituce provozované jiným. Trestné jsou tedy podle tohoto ustanovení dva druhy jednání. Jak již uvedl stání zástupce ve svém vyjádření, zjednáním je v daných souvislostech míněno uzavření smlouvy (postačí konkludentní), jejímž předmětem je provozování prostituce a kořistěním získávání majetkového prospěchu z prostituce provozované jiným.

Podle právní věty výroku o vině rozhodnutí soudu prvního stupně byl obviněný uznán vinným jednáním spočívajícím v tom, že kořistil z prostituce provozované jiným a spáchal takový čin jako člen organizované skupiny (§ 204 odst. 1 alinea druhá, odst. 3 písm. b) tr. zák.).

Jako právně relevantní odpovídající dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. shledal Nejvyšší soud námitku obviněného, že jeho jednání (všech obviněných) nemělo být posuzováno jako jednání organizované skupiny, neboť činnost privátu a agentury nevyžadovala žádnou plánovitost, koordinaci a řízení, organizaci a dělbu úkolů. Nejvyšší soud se touto námitkou (kterou obviněný uplatnil již ve svém odvolání a soud druhého stupně se jí zabýval a řádně se s ní vypořádal) zabýval, avšak shledal ji zjevně neopodstatněnou.

Organizovanou skupinou se rozumí sdružení více osob, v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnosti se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, a tím i jeho nebezpečnost pro společnost.

Podle učiněných skutkových zjištění se obviněný a spoluobviněné dohodly se skupinou dívek, jmenovaných ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, na provozování prostituce ze strany těchto dívek, na organizačním zajištění jejich činnosti (zajištění místa pro činnost prostitutek, zajištění focení, telefonický kontakt s klienty, jakož i zajištění případného odvozu za klientem, vybírání peněz za poskytnuté služby, ukládání pokut, atd.) ze strany obviněného a spoluobviněných a na rozdělení zisku. Pokud jde o organizaci, z popisu skutku jak je uveden ve skutkové větě výroku o vině rozhodnutí soudu prvního stupně, je zřejmé, že prostituce byla provozována jednak v bytě v Praze ve formě tzv. privátu, a dále jako tzv. eskort, a to jak pro klienty v České republice, tak i pro klienty v zahraničí. Bližší konkretizace, jak a který ze spoluobviněných se podíleli na činnosti podniku , je popsána ve zmíněném výroku o vině, a to včetně způsobu dělby zisku (spoluobvinění inkasovali od dívek polovinu plateb uhrazených klienty). Obvinění tedy (včetně obviněného P.) výdělečnou činnost podniku organizovali společně, když si rozdělili výkon souvisejících činností a tak dlouhodobě a koordinovaně kořistili z prostituce jiných a zajišťovali vše potřebné, jak je popsáno ve výroku o vině rozhodnutí soudu prvního stupně a v odůvodněních rozhodnutí soudů obou stupňů. Z výše uvedeného tedy není pochyb o tom, že obvinění kořistili z prostituce provozované jiným ve smyslu skutkové podstaty trestného činu kuplířství podle § 204 odst. 1 alinea druhá tr. zák. a že tak činily jako členové organizované skupiny podle odst. 3 písm. b) uvedeného ustanovení. Námitka obviněného v tomto směru je tedy zjevně neopodstatněná.

Nutno podotknout, že se Nejvyšší soud nezabýval námitkami obviněného, že obvinění společně nezjednali uvedené dívky k prostituci, že již tyto dívky byly zjednány jiným a jinde a u obviněného pouze pokračovaly ve svém řemesle, neboť tyto námitky jsou z hlediska právního posouzení skutku bez významu. Z rozhodnutí soudů obou stupňů je totiž zřejmé, že toto jednání obviněnému (ani spoluobviněným) kladeno za vinu není, když hodnoceno bylo až následné kořistění, jež zjevně všichni spoluobvinění realizovali společně (jak správně poznamenal státní zástupce ve svém vyjádření). S tím souvisí i bezvýznamnost námitek obviněného o nedostatku společenské nebezpečnosti jeho jednání a také subjektivní stránky ve formě úmyslného zavinění, když tyto sice hmotně právní námitky, zakládá ale na skutečnosti, že žádná dívka nepřešla k němu jako slušná dívka, ale k prostituci byly zjednány někým jiným, všechny tak již prostituci provozovaly a nebyly jím k jejímu provozování tedy zjednány. Tyto hmotně právní námitky tak obviněný zakládá na znaku skutkové podstaty § 204 odst. 1 tr. zák. spočívajícím v zjednání k provozování prostituce, kterým však nebyl uznán vinným. Jeho trestné jednání spočívalo v kořistění z prostituce provozované jiným, ale ve vztahu k tomuto znaku nenamítá ani nedostatek společenské nebezpečnosti, ani subjektivní stránky.

Nejvyšší soud tedy shledal, že námitky uplatněné pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou ve vztahu k němu zčásti bez významu a právně relevantní námitka je zjevně neopodstatněná. Proto také dovolání obviněného M. P. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl.

Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil tato rozhodnutí v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. července 2009

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš