7 Tdo 779/2011
Datum rozhodnutí: 13.07.2011
Dotčené předpisy: § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.



7 Tdo 779/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 13. července 2011 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného D. B. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2010, sp. zn. 6 To 501/2010, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 24 T 39/2010, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 24 T 39/2010, byl obviněný D. B. uznán vinným zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku a podle tohoto ustanovení byl odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře 3 let. Podle § 81 odst. 1, § 84 a § 85 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let za současného vyslovení dohledu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody poškozené zdravotní pojišťovny.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 12. 2010, sp. zn. 6 To 501/2010, odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že došlo k nesprávnému hmotně právnímu posouzení věci a skutkové zjištění nalézacího soudu je v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Namítá, že soudy opřely svá skutková zjištění pouze o výpověď poškozeného a znalecký posudek MUDr. Miloše Sokola. Nevypořádaly se s výpovědí svědkyně M. H. a přesvědčivě neodůvodnily, proč ji považovaly za nevěrohodnou. Dále uvádí, že podle znaleckého posudku MUDr. Miloše Sokola zjištěná zranění mohla být způsobena jeho útokem, ale také i jinak, např. pádem. Podle obviněného je rozhodující výpověď znalce, že by poškozený se způsobeným zraněním nebyl schopen bez cizí pomoci vstát ze země a přemístit se do místnosti, kde byl nalezen svědky J. K. a L. D. Při nemožnosti pohybu poškozeného po údajném útoku je zřejmé, že muselo ke skutku dojít jinak a za jiných okolností. Obviněný následně v dovolání popisuje rozpory uvedené ve výpovědi poškozeného. Soudy neprovedly opakovaný výslech poškozeného a nevyhověly jeho dalším důkazním návrhům, což mělo podle něj dopad na objasnění věci.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud ČR zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a vrátil mu věc k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zastupitelství k dovolání uvedlo, že se k němu nebude věcně vyjadřovat.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z uvedeného je zřejmé, že veškeré námitky obviněného neodpovídají uplatněnému důvodu dovolání, protože jsou zaměřeny nikoliv proti právnímu posouzení skutku uvedenému ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně, ale výhradně proti způsobu hodnocení důkazů, na základě kterého soud dospěl ke skutkovým zjištěním a také proti úplnosti dokazování. Obviněný svým vlastním hodnocením důkazů, a také s poukazem na jím navržené, ale soudem neprovedené důkazy, prosazuje svoji verzi průběhu celé události s tím, že poškozeného fyzicky nenapadl a nezpůsobil mu předmětná zranění. Toho si je ostatně vědom, a právě proto namítá ve věci existenci tzv. extrémního rozporu.

Jediným důvodem mimořádného zásahu Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů může být pouze tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy, a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními, v důsledku kterého by pak bylo nesprávné i právní posouzení skutku. Nejvyšší soud přistupuje k tomuto zásahu pouze ve výjimečných případech, kdy je zjevná existence extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením. V daném případě ale dovolací soud takovýto rozpor neshledal, protože skutek uvedený ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně vyplývá z provedených důkazů bez důvodných pochybností. Obviněný v rámci extrémního nesouladu poukazuje na skutečnosti, které podle něj vyplynuly ze znaleckého posudku a výpovědi znalce MUDr. Miloše Sokola, že k poraněním mohlo dojít při pádu na tvrdou podložku a při těchto zraněních by poškozený nemohl vstát ze země a přemístit se do jiné místnosti, ve které byl nalezen zasahujícími policisty. Ve znaleckém posudku a také ve výpovědi u hlavního líčení znalec sice uvedl, že zranění mohla být způsobena také pádem, ale jednalo se pouze o část zranění. Ve znaleckém posudku je pak uvedeno, že výpověď poškozeného o vzniku poranění je věrohodná, když v souhrnu způsobená zranění odpovídala způsobu útoku obviněného. Z výpovědi znalce, ve které uvedl, že pokud by došlo k pádu na chodník, by poškozený již nevstal a nebyl by schopen odejít domů, byla právě vyvrácena verze obviněného, že k předmětným zraněním došlo při pádu na chodník. Je mnohem pravděpodobnější verze, že se poškozený po útoku obviněného doplazil na krátkou vzdálenost do jiné místnosti a svépomocí se dostal na židli, kde byl následně nalezen policisty, jako tvrzení obviněného, že došlo k pádu na chodník, což právě znalec označil za zcela nepravděpodobné, aby se poškozený z chodníku při daných zraněních dostal do místnosti, kde byl nalezen. Navíc by pádem na chodník vznikly oděrky, popř. tržné rány, což u poškozeného nebylo zjištěno.

Obviněný v dovolání poukazuje také na výpovědi zasahujících policistů, z kterých podle něj vyplynulo, že spolu s poškozeným byly na místě přítomny jiné osoby a na místě byly stopy po zápase. S tímto tvrzením se nelze ztotožnit, jak správně uvedl odvolací soud, a proto Nejvyšší soud odkazuje na str. 3, 4 odůvodnění rozhodnutí soudu II. stupně, kde se m. j. uvádí, že v úředním záznamu (č. l. 80 spisu), který sepsali právě tito policisté, je uvedeno, že před, během a po napadení nebyla přítomna žádná další osoba. Z výpovědi těchto policistů u hlavního líčení bylo zřejmé, že si již průběh daného zákroku podrobně nepamatují, když výslech probíhal 10 měsíců od události, přičemž obdobné zákroky provádějí i několikrát za týden. Jejich výpovědí nebyl zpochybněn skutkový děj tak jak ho vylíčil poškozený, přičemž z nich ale nebylo možné v podrobnostech vycházet, když bylo zjevné, že si nevzpomínají na celkový průběh zásahu, což i sami ve výpovědích opakovaně uvedli.

Nelze také přisvědčit výhradě dovolatele, že nalézací soud neodůvodnil, proč shledal výpověď svědkyně M. H. jako nevěrohodnou, když opak je pravdou. Na str. 8, 9 odůvodnění jeho rozhodnutí je uvedeno, že tato výpověď stojí osamoceně a je v přímém rozporu se zjištěnou skutečností natolik závažným způsobem, že tato svědkyně mohla být pravděpodobně domluvena s obviněným. Nalézací soud pak podrobně uvádí skutečnosti, kterými byla vyvrácena tato výpověď, a tedy na základě čeho se jednalo o výpověď účelovou a nevěrohodnou. Ostatně se touto výpovědí zabýval také odvolací soud, který rovněž na str. 3 in fine odůvodnění rozhodnutí potvrdil závěr nalézacího soudu o nevěrohodnosti dané výpovědi.

Soudy obou stupňů řádně popsaly, na základě čeho je obviněný usvědčován ze spáchaní trestné činnosti a rovněž své úvahy dostatečně odůvodnily. Dospěly k správným skutkovým zjištěním, která mají oporu v řádně provedených důkazech a následně tato skutková zjištění správně právně kvalifikovaly. Námitky uváděné v dovolání byly předmětem přezkumu již u soudů nižších stupňů, které jim věnovaly náležitou pozornost a patřičně se s nimi vypořádaly, a proto lze v podrobnostech plně odkázat na odůvodnění jejich rozhodnutí. Extrémní rozpor, který by umožnil Nejvyššímu soudu zasahovat do skutkových zjištění soudu I. a II. stupně, nelze shledávat v tom, že obviněný není spokojen s hodnocením a rozsahem důkazů, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost.

Nejvyšší soud proto nezjistil mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními žádný, natož pak extrémní rozpor, který by mohl zpochybnit správnost popisu skutku uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně. Protože námitky obviněného neodpovídaly pro svoji výlučně skutkovou povahu uplatněnému důvodu dovolání, bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Poučení : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. července 2011

Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš