7 Tdo 776/2005
Datum rozhodnutí: 22.06.2005
Dotčené předpisy:




7 Tdo 776/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 22. června 2005 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného J. Z., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2004, sp. zn. 11 To 306/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 2 T 136/2003, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 18. 2. 2004, sp. zn. 2 T 136/2003, byl obviněný J. Z. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl obviněný podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 2 (dvou) let a 6 (šesti) měsíců, jehož výkon mu byl podle § 60a odst. 1, 2 tr. zák. za současného vyslovení dohledu nad jeho osobou podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let. Podle § 60a odst. 3 tr. zák. bylo obviněnému uloženo, aby v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení s dohledem podle svým sil nahradil škodu, kterou trestnými činy způsobil. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost k náhradě škody vůči poškozené Pharm. Dr. I. B. ve výši 2.761, Kč a podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla tato poškozená odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2004, sp. zn. 11 To 306/2004, byl na základě odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. shora uvedený rozsudek částečně zrušen ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo v rozsahu zrušení nově rozhodnuto tak, že byl obviněnému J. Z. podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 2 (dvou) let, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný J. Z. řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí obou soudů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. Z obsahu dovolání je dále zřejmé, že obviněný namítá nesprávnost právního posouzení skutku jako trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný uvedl, že od počátku trestního řízení odmítá jakýkoli úmysl zmocnit se násilím cizí věci. Obviněný ke svému dovolání přiložil dva znalecké posudky, ze kterých je podle něj zřejmé, že individuálně určený fotoaparát, a to fotoaparát značky Braun Bravo M-AF, který si poškozená pořídila v roce 1999 za 339 DEM a kterého se měl násilím zmocnit, neexistuje. Vzhledem k tomu, že soud nalézá a konstatuje úmysl obviněného vztahující se k předmětné, individuálně určené věci, která však nemůže existovat, nemůže být tato zahrnuta zaviněním ani v případě jeho omylu či v jeho představě. Za věc je tedy soudem vydávána entita, která nemůže existovat a pro jejíž zmocnění nelze násilí použít. Individuální určení věci je proto chybným hmotně právním posouzením skutku.

V závěru svého mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud ve smyslu § 265r odst. 1) b) /obviněný měl zřejmě na mysli ustanovení § 265k a § 265l odst. 1 tr. ř., na která ustanovení § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř., na základě něhož může Nejvyšší soud učinit rozhodnutí o zrušení napadeného rozhodnutí podle § 265k tr. ř. a přikázání věci k novému projednání a rozhodnutí podle § 265l odst. 1 a 2 tr. ř., je-li zřejmé, že vadu nelze odstranit ve veřejném zasedání, v neveřejném zasedání, odkazuje/ napadená rozhodnutí zrušil a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.

Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 12. 5. 2005 obviněný vyjádřil svůj souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání /§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř./.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání uvedl, že argumentaci dovolatele nelze subsumovat nejen pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani pod žádný z dalších dovolacích důvodů zakotvených v ustanovení § 265b tr. ř. Dovolatel se svou argumentací snaží prioritně zpochybnit skutkový závěr soudů obou stupňů o existenci věci v hmotně právním slova smyslu jako předpokladu naplnění skutkové podstaty trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., přičemž tak činí způsobem, který by odpovídal návrhu na povolení obnovy řízení (svou námitku totiž opírá o závěry znaleckých posudků, které byly vypracovány až po pravomocném ukončení věci a podle nichž neexistuje model fotoaparátu uváděného v rozsudečném výroku), a až sekundárně brojí proti správnosti právního posouzení skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a potvrzeného soudem druhostupňovým.

Protože obviněný napadenému rozsudku, jakož i řízení, jež předcházelo jeho vydání, nevytkl žádnou vadu, která by zakládala některý z taxativně stanovených důvodů dovolání zakotvených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s odůvodněním, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a aby toto rozhodnutí učinil za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Státní zástupce dále na základě § 265h odst. 2 tr. ř. vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání i pro případ jiného nežli navrhovaného rozhodnutí /§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř./.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z obsahu podaného dovolání, jenž byl stručně uveden výše, je zřejmé, že obviněný zpochybňuje existenci svého úmyslu zmocnit se násilím cizí věci prostřednictvím námitky, že fotoaparát značky Braun Bravo M-AF, kterého se měl podle soudů činných v jeho trestní věci za použití násilí vůči poškozené Pharm. Dr. I. B. zmocnit, neexistuje, a proto nemůže existovat jakýkoli úmysl, který by tuto neexistující věc zahrnoval. Touto námitkou ovšem obviněný toliko zpochybňuje správnost skutkového zjištění učiněného soudy nižších stupňů a uvedeného již v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, že se za použití násilí vůči poškozené zmocnil právě fotoaparátu značky Braun Bravo M-AF, který si poškozená pořídila v roce 1999 za 339 DEM, a poukazuje tak na jím tvrzené porušení § 2 odst. 5 tr. ř. Jak již bylo shora uvedeno, námitky proti správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, a proto dovolací soud není oprávněn dosavadní skutková zjištění zpochybňovat. Obviněný tedy ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil námitku, která neodpovídá ani jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani jinému důvodu dovolání uvedenému v § 265b odst. 1 tr. ř.

V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za nezbytné poznamenat, že dovolání je mimořádný opravný prostředek sloužící k nápravě závažných procesních a hmotně právních vad rozhodnutí uvedených v § 265b tr. ř. Omezení dovolání na konkrétní důvody zabraňuje tomu, aby se dovolací soud stal další, v pořadí již třetí instancí a přezkoumával skutkový stav věci, protože toto přísluší pouze soudu prvního stupně, případně soudu odvolacímu.

Protože obviněný neuplatnil jedinou námitku proti správnosti hmotně právního posouzení, ale toliko námitku směřující proti porušení procesně právních předpisů, tedy námitku skutkovou, Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného J. Z. formálně se opírající o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. června 2005

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš