7 Tdo 769/2011
Datum rozhodnutí: 13.07.2011
Dotčené předpisy: § 228 odst. 1 tr. zákoník



7 Tdo 769/2011 - 17

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. července 2011 o dovolání obviněného J. T. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. 9 To 36/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 6 T 104/2010, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. T. o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 26. 11. 2010, sp. zn. 6 T 104/2010, byl obviněný J. T. (dále jen:,,obviněný ) uznán vinným přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a byl odsouzen podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Podle § 81 odst. 2 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému P. P. škodu 13.000,- Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený P. P. odkázán se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Obviněný podal odvolání proti všem výrokům rozsudku. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. 9 To 36/2011, podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného jako nedůvodné.

Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b) a g) tr. ř. Na základě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. obviněný namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu je vadné, neboť bylo vydáno vyloučeným orgánem. Je totiž přesvědčen, že členové senátu Krajského soudu v Praze č. 9 To, kteří rozhodovali o odvolání v jeho trestní věci, nemohli nestranně rozhodovat z důvodu úzkého pracovního a kolegiálního vztahu s JUDr. Ladislavem Koudelkou, který projednával jeho trestní věc jako soudce soudu prvního stupně a podle rozvrhu práce působí jako soudce senátu 9 To Krajského soudu v Praze. Tuto skutečnost zjistil až po skončení odvolacího řízení. Obviněný je přesvědčen, že tímto postupem bylo porušeno jeho právo na nestranné a nezávislé soudní rozhodování a právo na spravedlivý proces.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný odůvodnil tím, že neměl úmysl porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem a ani nebyl srozuměn s tím, že by takové porušení nebo ohrožení mohl způsobit. Obviněný vytkl soudům nižších stupňů, že se při posouzení činu nezabývaly zaviněním, a přesto rozhodly o jeho vině přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí a přikázal soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a to v jiném složení senátu.

Nejvyšší státní zástupce se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je dán tehdy, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán a tato okolnost nebyla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa nebo jím nebyla před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Tento dovolací důvod tedy předpokládá splnění dvou kumulativně stanovených podmínek. Ve věci rozhodl vyloučený orgán tehdy, jestliže rozhodnutí napadené dovoláním učinil soudce (samosoudce, člen senátu, předseda senátu), který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v § 30 tr. ř., aniž bylo rozhodnuto o jeho vyloučení podle § 31 tr. ř. Podstatné je, že musí jít o orgán, který je nejen z řízení vyloučen, ale který také ve věci samé rozhodl, tj. vyloučený soud (soudce) vydal rozhodnutí, jež je napadeno dovoláním opřeným o důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Z protokolu Krajského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2011 ve věci sp. zn. 9 To 36/2011 o veřejném zasedání je zřejmé, že o odvolání obviněného J. T. proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 26. 11. 2010, sp. zn. 6 T 104/2010, rozhodoval odvolací senát Krajského soudu v Praze složený z předsedkyně senátu Mgr. Boženy Maříkové a soudkyň JUDr. Marcely Mackové a JUDr. Renaty Humpové. Soudce JUDr. Ladislav Koudelka se neúčastnil na rozhodování ve věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 9 To 36/2011. Judikatura vychází z názoru, že pouhá kolegialita soudců, i když jsou v tak úzkém vztahu, jako je rozhodování v rámci jednoho senátu, nemůže bez dalšího vyvolat pochybnost o nestranném a nezávislém rozhodování soudu. V takovém případě proto není naplněn ani důvod dovolání podle § 265b odst. l písm.g) tr. ř., spočívající v tom, že ve věci rozhodl vyloučený orgán (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 9. 2002, sp. zn. 5 Tdo 861/2002). Nejvyšší soud shledal, že uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. není naplněn.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákoníku, na skutkový stav věci, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav věci, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle § 2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.

Obviněný na základě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítl neexistenci subjektivní stránky přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkových zjištění, ke kterým dospěly soudy nižších stupňů a zjistil, že popis skutku v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu obsahuje všechny znaky uvedeného přečinu. Soudy nižších stupňů tak dospěly ke zcela správné právní kvalifikaci skutku. Ze skutkových zjištění vyplývá (stručně řečeno), že obviněný úmyslně postříkal nezjištěnou tekutinou zaparkované motorové vozidlo poškozeného P. P., čímž došlo k rozleptání laku na kapotě a dalších částech vozidla. Obviněný tím, že přistoupil k vozidlu poškozeného, které záměrně postříkal tekutinou, si musel být vědom jejího složení i účinků a chtěl poškozenému způsobit škodu na jeho vozidle. Obviněný proto jednal v přímém úmyslu podle 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a svým jednáním naplnil všechny znaky přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Právní kvalifikace skutku je proto správná.

Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

P o u č e n í: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. července 2011

Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek