7 Tdo 760/2005
Datum rozhodnutí: 21.06.2005
Dotčené předpisy:




7 Tdo 760/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 6. 2005 o dovolání obviněné J. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 4 To 281/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 6/2003 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné J. P. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

I.

Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 14. 6. 2004, sp. zn. 1 T 6/2003, byla obviněná J. P. uznána vinnou jednak trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., jednak trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák.

Podle skutkových zjištění okresního soudu se jich dopustila tím, že společně se dvěma nezjištěnými ženami dne 17. 5. 2002 kolem 15:00 hod. v obci B. u K., okres P., vstoupily nejprve na dvůr domu manželů W.a R. K. a následně po odemčení dveří za pomoci klíče, který nalezly odložený na parapetu okna, vnikly do domu, odkud z ložnice odcizily peněžní hotovost ve výši 240.000,- Kč uloženou ve skříni.

Obviněné J. P. byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvaceti šesti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let a nad obviněnou byl vysloven dohled. Obviněné byl dále uložen souhrnný peněžitý trest ve výměře 100.000,- Kč, pro případ jeho nevykonání byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců.

Odvolání obviněné Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. 9. 2004, sp. zn. 4 To 281/2004, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

II.

Proti usnesení Krajského soudu v Brně podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodu uvedeného v § 256b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení.

V odůvodnění dovolání obviněná namítá, že nebyla prokázána její vina, neboť nebyla soudy vyvrácena její obhajoba. Má za to, že soudy se dopustily pochybení, neboť závěr o její vině nemá podle ní oporu v provedených důkazech. Zdůraznila, že vytýkané trestné činnosti se nedopustila, neboť na místě činu přítomna nebyla. Poukázala na výpovědi svědků W. K, H. D., I. V., Ing. Z. V., kteří nebyli schopni označit pachatelky spáchaného skutku. Podle dovolatelky soudy dále opominuly, že v průběhu přípravného řízení byly vyslechnuty svědkyně M. B., I. P. a R. K., které se doznaly ke spáchání činu. Je přesvědčena, že její vinu nelze dovodit pouze z provedené srovnávací genetické analýzy. Obviněná rovněž nesouhlasí se závěry o její plné trestní odpovědnosti s tím, že poukazuje na obhajobou předložený znalecký posudek MUDr. P Š., který ve vztahu k její trestní odpovědnosti zastává opačný názor. Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně a přikázal Krajskému soudu v Brně věc k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila. V odůvodnění vyjádření konstatovala, že dovolatelka brojí proti hodnocení důkazů soudy a domáhá se zásadní změny skutkového základu soudních rozhodnutí. Podle jejího názoru námitky obviněné ani částečně neodpovídají formálně deklarovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby dovolání J. P. Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

III.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.

Poté se zaměřil na to, zda obviněnou uplatněné námitky skutečně naplňují deklarovaný dovolací důvod, kterým je přezkumná povinnost dovolacího soudu vymezena (viz § 265f odst. 1 tr. ř., § 265i odst. 3 tr. ř.). Uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je totiž nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Nejvyšší soud v této souvislosti považuje za nezbytné zdůraznit, že v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocení provedených důkazů ani neúplnost provedeného dokazování (shodně viz nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 65/02, III. ÚS 282/03).

Obviněná J. P. však ve svém dovolání žádné námitky proti právnímu posouzení skutku neuvedla. Jí uplatněné námitky oponovaly výhradně tomu, jak okresní a krajský soud hodnotily provedené důkazy a jaké skutkové závěry z nich postupem podle § 2 odst. 6 tr. ř. vyvodily. Obviněná namítala, že čin nespáchala, neboť na místě jeho spáchání přítomna nebyla. Dále brojila proti výpovědím shora jmenovaných svědků a nesouhlasila se závěry znaleckého posudku týkajícího se posouzení její příčetnosti. Přitom ovšem nezpochybňovala právní posouzení závěrů znaleckého posudku soudy ve smyslu § 12 tr. zák., nýbrž brojila proti tomu, že soudy své závěry založily na ústavním posudku o vyšetřením jejího duševního stavu, a nikoli na posudku, jehož závěry pro ni vyznívaly příznivěji.

Obviněná tedy sice formálně deklarovala dovolací důvod napadající právní posouzení, ale svými konkrétními námitkami se domáhala změny skutkových zjištění. Teprve prostřednictvím případné změny skutkových zjištění uplatňovala i blíže nespecifikované změny právního posouzení. Takovými námitkami však dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnila.

IV.

Z důvodů rozvedených shora proto Nejvyšší soud dovolání obviněné J. P. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.



V Brně dne 21. června 2005

Předseda senátu:

JUDr. Robert Fremr