7 Tdo 758/2009
Datum rozhodnutí: 08.07.2009
Dotčené předpisy:




7 Tdo 758/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 8. července 2009 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněné V. S. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 1. 2009, sp. zn. 4 To 65/2008, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci pod sp. zn. 52 T 6/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, ze dne 25. 4. 2008, sp. zn. 52 T 6/2006, byla obviněná V. S. uznána vinnou trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 4 tr. zák. a byla odsouzena podle § 248 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 6,5 roku. Podle § 39a odst. 3 tr. zák. byla pro výkon trestu zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku poškozené na náhradu škody.

Proti tomuto rozhodnutí podala obviněná odvolání. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 1. 2009, sp. zn. 4 To 65/2008, podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnou při nezměněném výroku o vině odsoudil podle § 248 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 5,5 roku. Podle § 39a odst. 3 tr. zák. ji pro výkon trestu zařadil do věznice s dozorem. Jinak zůstal napadený rozsudek beze změn.

Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podala obviněná prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. V úvodu dovolání obviněná reprodukovala závěry Vrchního soudu v Praze, jakož i závěry nalézacího soudu obsažené v odůvodněních těchto rozhodnutí s tím, že se skutkovými a právními závěry soudů obou stupňů nesouhlasí a zdůraznila, že se trestné činnosti nedopustila. Podle ní se nepodařilo obstarat jediný důkaz, který by svědčil o tom, že by disponovala s výnosem z trestné činnosti, který převyšuje 8 milionů korun, neboť ona žádnou finanční částku nezpronevěřila. Uvedla, že společnost S. S. a m., a. s., nechala zpracovat forenzní audit, jímž bylo konstatováno, že výběry prováděné z pokladny byly neoprávněné, přičemž celková částka takových výběrů činila přes 12 milionů korun. Obžaloba byla podána na částku 8.240.555,- Kč. I tento výnos z trestné činnosti však nebyl podle obviněné nijak důkazně dokumentován. Zopakovala, že důkazy ani nemohly být získány, neboť se trestného činu nedopustila. I krajský soud v odůvodnění připustil, že se nepodařilo prokázat, co mělo být motivem jednání obviněné. Obviněná dále v dovolání podrobně popsala majetkové a finanční poměry své rodiny a svého syna. Uvedla, že pokud by se dopustila trestné činnosti v uvedeném rozsahu, tak by bez problémů byla schopna uhradit veškeré dluhy svého syna, to se však nestalo, což podle obviněné svědčí o tom, že se trestné činnosti nedopustila. Dále uvedla, že kromě výpovědí řady svědků opřel nalézací soud svůj závěr o vině o odborné vyjádření z oboru písmoznalectví znalce Mgr. K. Namítla údajnou nesprávnost odborného vyjádření a uvedla, že žádné listiny nepadělala. Podotkla, že účetní doklady byly zkoumány nikoli formou znaleckého posudku, ale jen formou odborného vyjádření a znalec Mgr. K. byl před soudem vyslechnut v pozici svědka. Dodala, že navíc nebyly zkoumány všechny relevantní doklady, ale jen některé. Závěry Mgr. K. tak obviněná považuje za vadné a postrádající logiku v tom, že by ochotně poskytla na výzvu soudu řadu jejího rukopisného materiálu, pokud by byla pachatelem trestné činnosti. O výsledky odborného vyjádření nelze podle ní opírat závěr o její vině. Obviněná následně odkázala na obsah svých výpovědí, ve kterých popisovala své postavení ve společnosti a poměry tam panující. Uvedla, že od počátku své činnosti ve společnosti vedla ručně psané pokladní knihy a tyto materiály považuje za zásadní a stěžejní ke své obhajobě. Uvedené pokladní knihy od ní zaměstnavatel převzal, avšak po jejím odchodu ze společnosti byly tyto ztraceny, což podle obviněné potvrdil ve svých výpovědích i svědek J. N. Obviněná zdůraznila, že obvinění vůči ní bylo vykonstruované a ona slouží jako obětní beránek k zakrytí nekalých praktik ve firmě. Znovu odkázala na obsah svých výpovědí a považuje za nepochopitelné, že pokud by se po dobu více něž čtyř let dopouštěla uvedené trestné činnosti, nebyla by tato činnost vnějšími a vnitřními kontrolními mechanismy společnosti zjištěna. Dodala, že přístup do počítačového systému I. mělo více zaměstnanců, kteří navzájem znali přístupové kódy. Obviněná má tedy za to, že v průběhu rozsáhlého dokazování nebyly opatřeny důkazy, které by mohly vést k jednoznačnému a spolehlivému závěru o její vině a i po ukončení důkazního řízení podle ní přetrvávají významné pochybnosti. Obviněná proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek soudu druhého stupně a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněná polemizuje výhradně se skutkovými (a z nich vyplývajícími právními) závěry soudů, a tím jak jimi byly vyhodnoceny provedené důkazy. Znovu a kategoricky zdůrazňuje a opakuje, že se trestné činnosti nedopustila a že poškozené společnosti, jíž byla zaměstnankyní na pracovní pozici účetní, škodu v částce 8.240.555,- Kč zpronevěrou nezpůsobila. Dodal, že obviněná opakuje argumentaci použitou v rámci své obhajoby, přičemž její dovolání je obsahově prakticky totožné s obsahem jejího odvolání, s nímž se podle něj vypořádal ve svém rozsudku soud odvolací. Skutečnosti namítané obviněnou tak podle státního zástupce v žádném směru nekorespondují s jí zvoleným, ani žádným jiným, dovolacím důvodem uvedeným v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Státní zástupce neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní nesoulad mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry učiněnými soudy obou stupňů činnými v předmětné trestní věci.

Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněné odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z obsahu výše citovaného dovolání je zřejmé, že toto výše uvedeným požadavkům neodpovídá a námitky obviněné nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti hodnocení důkazů provedeného soudy a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Obviněná navíc uplatnila tyto námitky již ve svém řádném opravném prostředku, byly podstatou celé její obhajoby a soudy obou stupňů se jimi zabývaly a vypořádaly se s nimi.

Obviněná námitkami, že nesouhlasí se skutkovými a právními závěry soudů obou stupňů, námitkami, že se trestné činnosti nedopustila, že se soudům nepodařilo obstarat jediný důkaz, že by disponovala s výnosem z trestné činnosti, nenapadá právní posouzení skutku uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, ale domáhá se jeho změny tím, že důkazy budou hodnoceny jinak. Rovněž námitkami, kterými brojí proti odbornému vyjádření, jež považuje za vadné a nelogické, či námitkami, že obvinění vůči ní bylo vykonstruované a ona slouží jako obětní beránek k zakrytí nekalých praktik ve firmě, obviněná pouze polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů, jakož i se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů. Obviněná v dovolání popisuje svoji verzi průběhu skutkového děje, nesouhlasí s právní kvalifikací skutku, avšak z konkrétních námitek je zřejmé, že skutek zjištěný soudem popírá, považuje jej za neprokázaný a zcela pomíjí skutková zjištění učiněná soudy obou stupňů. Neuvádí tak žádné námitky, které by mohly zpochybnit použitou právní kvalifikaci. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněná. Na základě jiného hodnocení důkazů se tak obviněná domáhá jiných, pro ni příznivějších skutkových zjištění.

Obviněná tak dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, zaměňuje za další odvolání a dovolací soud tak staví do pozice soudu odvolacího, když se domáhá, aby Nejvyšší soud vycházel z jejích výpovědí učiněných v přípravném řízení a při hlavním líčení, na něž odkazuje v dovolání. Nejvyšší soud přitom podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumává napadená rozhodnutí pouze z důvodů uvedených v dovolání, mezi které nesprávnost skutkových zjištění zásadně nepatří.

Na základě shora uvedeného je zřejmé, že obviněná nenapadá správnost hmotně právního posouzení skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, ale správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a tedy i úplnost provedeného dokazování, správnost hodnocení důkazů a v důsledku toho i správnost a úplnost skutkového stavu. Obviněná se těmito námitkami domáhá změny skutkových zjištění učiněných soudy, nabízí k posouzení svoji verzi průběhu skutkového děje, přičemž teprve sekundárně v závislosti na takto dosažené změně skutkových zjištění by pak mělo podle ní dojít i ke změně právního posouzení skutku. Takovými námitkami však obviněná deklarovaný důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevně nenaplnila.

Nejvyšší soud ani neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudů nižších stupňů. Existenci takového rozporu ostatně ani obviněná nenamítala.

Námitky uvedené v dovolání tak neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu a Nejvyšší soud proto dovolání obviněné V. S. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. července 2009

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš