7 Tdo 756/2011
Datum rozhodnutí: 03.08.2011
Dotčené předpisy: § 214 odst. 1 písm. a) tr. zákoník, § 214 odst. 3 písm. c) tr. zákoník



7 Tdo 756/2011-27

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 3. srpna 2011 dovolání obviněného D. Č. , proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. 3 To 45/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 1 T 182/2010, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. Č. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 13. 12. 2010, sp. zn. 1 T 182/2010, byli obvinění D. Č. a Š. D. uznáni vinnými zločinem podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Obviněnému D. Č. byl za tento zločin uložen podle § 214 odst. 3 tr. zákoníku nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří let. Podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný Š. D. byl odsouzen podle § 214 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu tří let a šesti měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození F. W. P., a B. G. W., odkázáni s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Jako uvedený zločin posoudil soud skutek spočívající v tom, že oba obvinění po předchozí dohodě dne 11. 7. 2010 v 23.35 hodin přijeli vozidlem zn. Volkswagen Transporter, po silnici vedoucí z hráze L. přehrady do obce P. V., okr. Český Krumlov, v obci se otočili a jeli zpět, přičemž 500 m za dopravní značkou konec obce P. V. zaparkovali a pokračovali pěšky k místu nacházejícímu se mezi silnicí a břehem přehrady, kde byly v lesním porostu ukryty dva motocykly zn. BMW jeden zn. BMW, ., výrobní číslo , rok výroby 2007, .., .., majitele F. W. P., v hodnotě 282.000,- Kč a druhý zn. BMW, ., výrobní číslo , rok výroby 2010, .., , majitele společnosti BMW, Aktiengesellschaft, se sídlem Mnichov, Petuelring 130, provozovatele B. G. W., v hodnotě 403.700,- Kč, které odcizil dosud nezjištěný pachatel v přesně nezjištěnou dobu od 23.30 hodin dne 10. 7. 2010 do 07.30 hodin dne 11. 7. 2010 z parkoviště před hotelem A. v obci P. V. tím, že vylomil u motocyklů spínací skříňky zapalování, a obvinění s vědomím, že jde o věci pocházející z krádeže, tyto postupně dotlačili k jejich zaparkovanému vozidlu a při jejich nakládání byli zadrženi policejní hlídkou.

K odvoláním obviněných D. Č. a Š. D., která podali proti výrokům o vině i trestům a dále státního zástupce, který podal odvolání v neprospěch obou obviněných proti výrokům o trestech, Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. 3 To 45/2011, rozhodl tak, že k odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil napadený rozsudek ve výrocích o trestech uložených oběma obviněným a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému D. Č. při nezměněném výroku o vině uložil podle § 214 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody na čtyři roky, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Obviněnému Š. D. při nezměněném výroku o vině uložil podle § 214 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody na dva roky, jehož výkon mu podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 84 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu čtyř let a současně vyslovil nad obviněným dohled. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1 tr. zákoníku mu dále uložil peněžitý trest ve výměře 250 denních sazeb, přičemž denní sazba činí 200,- Kč, tedy v částce 50.000,- Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku mu pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen. Podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obou obviněných jako nedůvodná.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný D. Č. (dále jen obviněný ) prostřednictvím své obhájkyně včas dovolání, které se opírá o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. V dovolání namítl, že nesprávné právní posouzení skutku spočívá v tom, že jeho jednání nelze posoudit jako přečin podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, protože nebyla naplněna subjektivní stránka tohoto přečinu. Soud měl rozhodnout v jeho prospěch podle pravidla in dubio pro reo, jestliže nebylo v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny v daném kontextu důvodné pochybnosti, které nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu.

Z těchto důvodu obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. 3 To 45/2011, a aby podle § 265 l odst. 1 tr. ř. věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí nebo in eventum, aby podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. 3 To 45/2011, a podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl rozsudkem tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby v plném rozsahu. Současně požádal Okresní soud v Českém Krumlově o předložení návrhu Nejvyššímu soudu na odklad nebo přerušení výkonu trestu odnětí svobody, který obviněný vykonává ve Věznici v K.

Nejvyšší státní zástupce uvedl ve vyjádření k dovolání, že zločin podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku je trestným činem úmyslným a k naplnění jeho subjektivní stránky je třeba, aby pachatel znal všechny skutkové okolnosti rozhodné pro závěr, že čin spáchaný jinou osobou, kterým byla věc uvedená v tomto ustanovení zákona získána, je trestným činem. Otázku, jak byla získána věc, kterou na sebe podílník převedl, je soud povinen vyřešit jako otázku předběžnou. Poukázal též na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ve věci sp. zn. 6 Tdo 258/2002, v té jeho části, že není-li spolehlivě zjištěno, že věc nebo jiná majetková hodnota, kterou obviněný ukryl, převedl na sebe nebo na jiného a nebo užíval, byla získána trestným činem jiné osoby (např. není zřejmé, zda ji odcizila trestně odpovědná osoba), nelze takové jednání obviněného posoudit jako přečin podle § 214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.

Nejvyšší státní zástupce považuje dovolání obviněného za důvodné. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 2. 2011, č. j. 3 To 45/2011-837, a současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Se zřetelem na beneficium cohaesionis navrhl, aby takové rozhodnutí bylo učiněno za použití § 261 tr. ř. i ve vztahu ke spoluobviněnému Š. D. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší státní zástupce souhlasil s tím, aby dovolací soud učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. a podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil projednáním dovolání v neveřejném zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle § 2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně jen ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.

Přečin podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku spáchá ten, kdo ukryje, na sebe nebo jiného převede a nebo užívá věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která byla získána trestným činem spáchaným na území České republiky nebo v cizině jinou osobou, nebo jako odměna za něj. Pachatel bude potrestán odnětím svobody až na čtyři léta, peněžitým trestem, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty; spáchá-li však čin ve vztahu k věci, která pochází z trestného činu, na který zákon stanoví trest mírnější, bude potrestán tímto trestem mírnějším. Podle § 214 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku odnětím svobody na dvě léta až šest let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán, spáchá-li takový čin ve vztahu k věci nebo jiné majetkové hodnotě, která má značnou hodnotu.

Obviněný uplatnil právní námitku absence subjektivní stránky uvedeného zločinu s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 6 Tdo 258/2002. Nejvyšší soud v něm vyslovil názor týkající se trestného činu podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. účinného do 31. 12. 2009, podle něhož nelze-li spolehlivě považovat jednání hlavního pachatele v době jeho spáchání za trestný čin (v daném případě by šlo o trestný čin krádeže podle § 247 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009), není možné ani jednání obviněného, který se na takovém činu podílel způsobem popsaným v § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. účinného do 31. 12. 2009 kvalifikovat jako trestný čin této skutkové podstaty. To však neznamená, že u obviněného nejde o protiprávní jednání, přičemž by mohlo jít o trestný čin zatajení věci podle § 254 odst. 1 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009, na který zákon stanoví mírnější trestní postih než na trestný čin podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. účinného do 31. 12. 2009.

Obdobnou námitku obviněný uplatnil i v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Krajský soud v Českých Budějovicích se v odůvodnění napadeného rozsudku s touto námitkou náležitě a v souladu se zákonem vypořádal. Přitom uvedl, že se zabýval námitkou obhajoby, že obvinění neznali okolnosti odcizení motocyklu a že proto není vyloučena skutečnost, o níž se zmiňují některá rozhodnutí Nejvyššího soudu např. ve věci vedené pod sp. zn. 6 Tdo 258/2002 o tom, že k naplnění subjektivní stránky trestného činu podílnictví je třeba, aby pachatel znal všechny skutkové okolnosti rozhodné pro závěr, že čin spáchaný osobou, kterým byla věc v tomto ustanovení zákona získána, je trestným činem.

Odvolací soud dospěl k závěru, že ve světle provedených důkazů tento argument neobstojí. Uvedl přitom, že oba obvinění shodně vypověděli, že po celou dobu jednali s osobou jménem B., která se jim měla dokonce prokázat občanským průkazem. V žádné své výpovědi nepopsali takové skutkové okolnosti, z nichž by bylo možné dovozovat, že šlo o osobu trestně neodpovědnou, nezletilou nebo dokonce nepříčetnou. Vzhledem k tomu, že oba obvinění jednali s B., který je požádal o odvoz ukrytých motocyklů, ukázal jim místo, kde byly motocykly ukryty s tím, že obvinění pro ně měli jet v nočních hodinách a k motocyklům jim nepředal žádné doklady ani klíče, oba obvinění za takových okolností mohli přepokládat, že v případě B. jde o osobu, do jejíž moci se motocykly dostaly nelegálním způsobem, a to buď tím, že tato osoba je přímo odpovědná za krádež obou motocyklů a nebo pokud by i soud přistoupil na spekulaci obhajoby, že by krádež motocyklů spáchal čtrnáctiletý pachatel nebo pachatel trestně neodpovědný, že lze jednání posoudit nejméně jako přečin zatajení věci podle § 219 tr. zákoníku. Odvolací soud učinil závěr, že zmíněná judikatura na daný případ nedopadá. Nejvyšší soud považuje tyto právní závěry odvolacího soudu za správné a pro stručnost na ně odkazuje. Je tedy zřejmé, že obviněný opakuje svoji obhajobu, s níž se odvolací soud řádně vypořádal a v takovém případě jde o dovolání zjevně neopodstatněné.

Pokud jde o námitku, že soud nepostupoval podle zásady in dubio pro reo, jde o námitku, která se týká procesního postupu soudu a nikoliv o námitku hmotně právní, kterou by bylo možno podřadit pod ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný nijak neodůvodnil.

Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Předseda senátu soudu prvního stupně neučinil návrh podle § 265h odst. 3 tr. ř. na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání. Předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal podle § 265o odst. 1 tr. ř. důvody pro přerušení výkonu trestu obviněnému do doby, než bude rozhodnuto o dovolání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. srpna 2011
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek