7 Tdo 755/2013
Datum rozhodnutí: 07.08.2013
Dotčené předpisy: § 353 odst. 1,2 písm. c) tr. zákoník



7 Tdo 755/2013-19

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 7. 8. 2013 o dovolání, které podal obviněný T. N. D. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 3. 2013, sp. zn. 8 To 82/2013, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 99 T 173/2012, t a k t o :

Podle § 265i odst. l písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í


Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2012, sp. zn. 99 T 173/2012, byl obviněný T. N. D. uznán vinným přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a odsouzen podle § 353 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na deset měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem, a podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku k trestu vyhoštění na pět let.

Skutek spočíval podle zjištění Městského soudu v Brně v podstatě v tom, že obviněný dne 10. 11. 2012 ve 13,00 hodin v B., O., ve stánku s obuví v tržnici přistoupil k poškozenému B. N. D. s výzvou, aby mu dal peníze, které dluží, a když poškozený řekl, že mu žádné peníze nedá, obviněný odešel, avšak asi po dvou minutách se vrátil, přistoupil k poškozenému a namířil na něho beze slova krátkou střelnou zbraň, načež poškozený ze strachu o život a zdraví ze stánku utekl.

Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 12. 3. 2013, sp. zn. 8 To 82/2013, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. l písm. g) tr. ř. V mezích dovolacího důvodu namítl, že skutkový stav, který zjistily soudy nižšího stupně, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl ...uznán pravomocně vinným . Mimo meze dovolacího důvodu uplatnil námitky proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině, a proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a že pokud se opírá o námitky, které lze považovat za dovolací důvod, je zjevně neopodstatněné.

Dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení. Jde o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Konkrétní uplatněné námitky mu musí odpovídat také svým obsahem.

Podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Znovu je třeba připomenout povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.

Těmto zásadám odpovídá podané dovolání v části, v níž obviněný namítl, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným.

Přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jinému vyhrožuje usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu, spáchá-li uvedený čin se zbraní.

Obviněný uplatnil námitku nesprávného právního posouzení skutku jen zcela paušálně, aniž blíže uvedl cokoli v tom směru, který nebo které ze zákonných znaků přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku nebyly podle jeho názoru naplněny skutkem uvedeným ve výroku o vině. Nejvyšší soud tím pádem nemá jinou možnost, jak se s touto námitkou vypořádat, než také jen obecně konstatovat, že skutek uvedený ve výroku o vině evidentně naplňuje znaky tohoto přečinu, a odkázat na odůvodnění rozhodnutí obou soudů.

Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je nutno dát průchod ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.

Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů vůbec postrádají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.

Mezi skutkovými zjištěními Městského soudu v Brně, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Brně, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají jasné obsahové zakotvení ve svědecké výpovědi poškozeného, který podrobně a bez podstatnějších rozporů popsal jednání obviněného včetně toho, jak toto jednání vyústilo v namíření střelné zbraně obviněným proti poškozenému a jak poškozený v dané situaci vnímal namířenou zbraň. Svědecká výpověď poškozeného byla podpořena výpovědí svědkyně N. T. T. D., která sice byla přítelkyní poškozeného, avšak zároveň je sestrou obviněného, a která viděla, jak obviněný vytáhl zbraň, a sama poškozeného vyzvala k útěku. Obhajobu obviněného, že se nedopustil jednání uvedeného ve výroku o vině, soudy považovaly za nevěrohodnou a uvedenými důkazy za vyvrácenou, neboť tu nebyly žádné reálné důvody k pochybnostem o pravdivosti obou usvědčujících svědeckých výpovědí. Soudy hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Své hodnotící úvahy soudy přijatelně také vysvětlily. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. srpna 2013


Předseda senátu: JUDr. Petr Hrachovec