7 Tdo 755/2005
Datum rozhodnutí: 15.06.2005
Dotčené předpisy:




7 Tdo 755/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 15. června 2005 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného T. H., které podal proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 11. 2004, sp. zn. 4 To 223/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 1 Tm 17/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 17 Tm 17/2004, byl T. H. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil tím, že v přesně nezjištěné době v průběhu měsíce září 2003 v O. i jinde opakovaně prodával dávky pervitinu metamfetaminu mladistvým M. P., M. H.; daná látka je uvedena v příloze čís. 5 zákona č. 167/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů jako psychotropní látka zařazená do Seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách. Za to byl podle § 187 odst. 2 tr. zák. odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 2 roky a 3 měsíce, pro jehož výkon byl zařazen podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Tímž rozsudkem byli odsouzeni také další čtyři spoluobvinění.

Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 11. 2004, sp. zn. 4 To 223/2004, byla odvolání obviněných T. H. a J. P., která podali proti citovanému rozsudku soudu I. stupně, zamítnuta podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná.

Proti usnesení odvolacího soudu podal T. H. řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že soudy dospěly na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a v důsledku toho i k nesprávným právním závěrům. Došlo tak k porušení § 5, 6 tr. ř. (správně § 2 odst. 5, 6 tr. ř.). Konkrétně pak namítá, že soud nevyslechl svědka P. S., který by mohl potvrdit jeho obhajobu, že mu mladistvá M. P. v jeho taxíku předávala notebook, elektroniku a další věci, za které jí tam předával peníze. Dále, že nevěděl o tom a nebylo to prokázáno, že M. P. nebylo 18 let, neboť ji poznal v baru G. C., kde pracovala jako servírka, a tak nabyl dojmu, že jí musí být více jak 18 let. Navrhl proto, aby bylo usnesení Krajského soudu v Ostravě zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný jej zaměřil výhradně do oblasti skutkového zjištění a jeho námitky proto nejsou právně relevantní. Námitky zpochybňující to, že věděl kolik je let M. P. a že soudy nesprávně hodnotily důkazy a nevyslechly všechny svědky, nevychází ze soudy zjištěného ale z jiného skutkového zjištění, jehož změny se obviněný domáhá. Tyto nikoli právní ale ryze skutkové námitky nemohou z pohledu uplatněného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obstát. Zjištěný skutek odpovídá právní kvalifikaci podle § 187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., neboť byly naplněny veškeré zákonné znaky tohoto ustanovení. Navrhla proto, aby bylo dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto, a to v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z obsahu podaného dovolání, jenž byl stručně uveden výše, je zřejmé, že obviněný svými námitkami primárně napadá způsob, jakým soudy činné v jeho trestní věci hodnotily důkazy a jak při provádění důkazů postupovaly, a správnost na základě provedeného dokazování učiněných skutkových zjištění a teprve následně, tzn. na základě jiného skutkového stavu, i správnost použité právní kvalifikace. O takovéto skutkové námitky směřující proti porušení procesních ustanovení § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. ovšem dovolání, jak již bylo uvedeno, opírat nelze, neboť věcně neodpovídají ani obviněným formálně uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani jinému důvodu dovolání uvedenému v § 265b tr. ř.

V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za nezbytné poznamenat, že dovolání je mimořádný opravný prostředek sloužící k nápravě závažných procesních a hmotně právních vad rozhodnutí uvedených v § 265b tr. ř. Omezení dovolání na konkrétní důvody zabraňuje tomu, aby se dovolací soud stal další, v pořadí již třetí instancí a přezkoumával skutkový stav věci, protože toto přísluší pouze soudu prvního stupně, případně soudu odvolacímu.

Protože obviněný nesprávné právní posouzení skutku založil na námitkách zpochybňujících správnost skutkových zjištění samotných, tj. že prodával dávky pervitinu mladistvé M. P., a tedy na námitkách směřujících proti porušení procesně právních předpisů (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř. jak uvádí v dovolání), bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Pro úplnost je nutno dodat, že z hlediska právního posouzení skutku podle § 187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. je námitka ohledně neznalosti věku M. P. bez významu i z toho důvodu, že tuto právní kvalifikaci zakládá již prodej pervitinu další osobě mladší osmnácti let, a to mladistvé M. H., ohledně které ale obviněný v dovolání nic nenamítá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. června 2005

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš