7 Tdo 751/2007
Datum rozhodnutí: 18.07.2007
Dotčené předpisy:




7 Tdo 751/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. 7. 2007 o dovoláních obviněných P. G., P. O. a R. P. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 8. 2006, sp. zn. 3 To 1/2006, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 T 13/2003 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných P. G. a P. O. o d m í t a j í .

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. P. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obvinění P. G., P. O. a R. P. podali prostřednictvím obhájců v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 8. 2006, sp. zn. 3 To 1/2006, jímž byla podle § 256 tr. ř. zamítnuta jejich odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 7. 2005, sp. zn. 31 T 13/2003. Každý z nich napadl jeho se týkající výrok o zamítnutí odvolání v celém rozsahu. Obvinění P. G. a P. O. odkázali na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., obviněný P. O. též na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., oba namítli, že Vrchní soud v Olomouci rozhodl ve veřejném zasedání, které konal v jejich nepřítomnosti, a navrhli, aby Nejvyšší soud ohledně každého z nich zrušil napadené usnesení a aby přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Obviněný R. P. odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., namítl nesprávnost skutkových zjištění, která se stala podkladem výroku o jeho vině, projevil nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily důkazy, a navrhl, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadené usnesení a aby ho zprostil obžaloby nebo aby po zrušení napadeného usnesení přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněných P. G. a P. O. jsou zjevně neopodstatněná a že dovolání obviněného R. P. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. O odmítnutí podaných dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., aniž k tomu potřeboval souhlas obviněných a státního zástupce.

K dovolání obviněných P. G. a P. O.

Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat mimo jiné tehdy, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání.

Těžištěm námitek obviněných proti postupu Vrchního soudu v Olomouci, který provedl veřejné zasedání o odvoláních v jejich nepřítomnosti, bylo to, že se předem řádně omluvili ze zdravotních důvodů. Obvinění se zaměřili na polemiku s Vrchním soudem v Olomouci, který omluvu každého z nich považoval za nedostatečnou.

Z ustanovení, která upravují veřejné zasedání obecně a veřejné zasedání o odvolání zvlášť, vyplývá, že konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného není nijak vázáno na okolnost, zda se obviněný omluví nebo neomluví, zda jeho omluva je či není dostatečná a co je důvodem jeho nepřítomnosti.

Podle § 233 odst. 1 tr. ř. předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast při něm je nutná. Podle téhož ustanovení předseda senátu o veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce, jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, a osobu, která může být přímo dotčena rozhodnutím, jestliže tyto osoby nebyly k veřejnému zasedání předvolány, a vyrozumí též obhájce, případně zmocněnce a zákonného zástupce těchto osob.

Předseda senátu Vrchního soudu v Olomouci obviněné k veřejnému zasedání předvolal. Dal tak sice najevo, že osobní účast obviněných při veřejném zasedání považuje za nutnou, avšak to bez dalšího neznamená, že bylo vyloučeno konat veřejné zasedání bez přítomnosti obviněných, pokud se k němu nedostavili, třebaže jim bylo předvolání řádně a včas doručeno.

Obecným ustanovením o přítomnosti při veřejném zasedání je ustanovení § 234 tr. ř. Podle § 234 odst. 1 tr. ř. veřejné zasedání se koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele. Podle § 234 odst. 2 tr. ř. nestanoví-li zákon něco jiného, není účast státního zástupce a obhájce při veřejném zasedání nutná. Obecné ustanovení o přítomnosti při veřejném zasedání tudíž neskýtá žádný podklad pro úsudek, že veřejné zasedání nelze konat bez přítomnosti osob, které k němu byly předvolány.

Zvláštním ustanovením o přítomnosti při veřejném zasedání o odvolání je ustanovení § 263 odst. 2 až 4 tr. ř. Podle § 263 odst. 2 tr. ř. je účast státního zástupce při veřejném zasedání o odvolání povinná. Podle § 263 odst. 3 tr. ř. při veřejném zasedání o odvolání musí obviněný mít obhájce ve všech případech, kdy ho musí mít při hlavním líčení. Podle § 263 odst. 4 tr. ř. v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. Zvláštní ustanovení o přítomnosti při veřejném zasedání o odvolání tedy rovněž neodůvodňují závěr, že by veřejné zasedání odvolacího soudu bylo vyloučeno konat v nepřítomnosti předvolaných osob. S nepřítomností obviněného, který byl k veřejnému zasedání o odvolání předvolán, zákon naopak dokonce výslovně počítá, jak je zřejmé z ustanovení § 263 odst. 6 tr. ř., podle něhož není-li obviněný přítomen, ač byl řádně předvolán, má se za to, že souhlasí s přečtením protokolů o výslechu svědků a znalců ve veřejném zasedání. Také v této spojitosti lze poznamenat, že postup podle § 263 odst. 6 tr. ř. není vázán na důvod nepřítomnosti obviněného ani na to, zda obviněný svou nepřítomností omluvil.

Z citovaných ustanovení vyplývá, že je vyloučené konat veřejné zasedání o odvolání v nepřítomnosti obviněného jen v případě, kdy je obviněný ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, pokud se v takovém případě účasti při veřejném zasedání nevzdá. V dané věci žádný z obviněných ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody v době konání veřejného zasedání nebyl. Vrchní soud v Olomouci neporušil žádné ustanovení trestního řádu postupem spočívajícím v provedení veřejného zasedání bez přítomnosti obviněných.

Tento postup Vrchního soudu v Olomouci nebyl ani zásahem do ústavně garantovaného práva obviněných na projednání věci v jejich přítomnosti ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Obviněnému P. G. bylo předvolání k veřejnému zasedání doručeno dne 1. 8. 2006. Ještě předtím zaslala Nemocnice V. M., a. s., soudu přípis ze dne 25. 7. 2006, jehož obsahem bylo mimo jiné konstatování, že obviněný je po předchozí hospitalizaci v domácím léčení, že jeho zdravotní stav týkající se hypertenze je sledován interní ambulancí a že na 16. 8. 2006 je objednán na vyšetření mozku. Nemocnice tento přípis adresovala Krajskému soudu v Ostravě, který ho zaslal Vrchnímu soudu v Olomouci, jemuž došel dne 4. 8. 2006. Dále Vrchní soud v Olomouci obdržel dne 8. 8. 2006 přípis obhájce, jehož obsahem bylo sdělení, že obviněný je od 3. 4. 2006 ve stavu pracovní neschopnosti, žádá o omluvu své neúčasti při veřejném zasedání ze zdravotních důvodů a nesouhlasí s tím, aby se veřejné zasedání konalo bez něho. K přípisu byly předloženy jednak kopie dokladu o pracovní neschopnosti, jednak zpráva Nemocnice V. M., a. s., ze dne 24. 6. 2006, podle níž u obviněného v současné době je nutné vyloučit jakoukoli fyzickou či psychickou zátěž, tedy i účast u soudního řízení . Tato zpráva nemocnice se evidentně netýkala aktuálního zdravotního stavu obviněného v době, na kterou bylo nařízeno veřejné zasedání, nýbrž jeho stavu v době předcházející hospitalizace. Časový odstup doby konání veřejného zasedání byl více než sedm týdnů, a již proto nelze ze zprávy v podstatě nic relevantního vyvozovat. Pokud jde o samotný stav pracovní neschopnosti, obviněný ho neprezentoval tak, že by mu bránil dostavit se k soudu, a svou nepřítomnost spojoval s tím, že na 16. 8. 2006 byl objednán k vyšetření mozku. Posuzovanou situaci lze charakterizovat jako kolizi termínu veřejného zasedání o odvolání s termínem odborného lékařského vyšetření plánovaného delší dobu předem. Pokud obviněný vyřešil tuto kolizi tím, že si nenechal změnit termín plánovaného lékařského vyšetření, a rozhodl se tak s vědomím, že Vrchní soud v Olomouci neakceptoval jeho omluvu a neodročil veřejné zasedání, jak o tom vyrozuměl obviněného přímo přípisem ze dne 7. 8. 2006 a prostřednictvím obhájce přípisem ze dne 8. 8. 2006, nelze činit závěr, že provedením veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného bylo porušeno ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny. Nic na tom nemění ani vyjádření obhájce obviněného na počátku veřejného zasedání, kdy obhájce uvedl, že obviněný volal, že ho sanitka převáží na vyšetření, a lékař mu sdělil, že není schopný zúčastnit se veřejného zasedání , neboť toto vyjádření nebylo ani dodatečně žádným hodnověrným způsobem doloženo.

Obviněnému P. O. bylo předvolání k veřejnému zasedání doručeno rovněž dne 1. 8. 2006. Podáním ze dne 2. 8. 2006 obviněný požádal o odročení veřejného zasedání, zdůvodnil tuto žádost tím, že na 16. 8. 2006 byl objednán na komplexní kardiologické vyšetření a k žádosti připojil kopii dokladu označeného jako Poukaz na vyšetření/ošetření ze dne 12. 7. 2006. Přípisem ze dne 3. 8. 2006 Vrchní soud v Olomouci obviněnému sdělil, že jeho žádost o odročení veřejného zasedání považuje za nedůvodnou. Dalším podáním ze dne 8. 8. 2006 obviněný znovu požádal o odročení veřejného zasedání s tím, že jeho vyšetření je nutné, a k žádosti připojil zprávu lékaře ze dne 8. 8. 2006, podle níž obviněný je pacient s kardiologickým onemocněním, dne 16. 8. 2006 nutné kardiologické vyšetření . Také v případě tohoto obviněného je jasné, že šlo o kolizi termínu veřejného zasedání o odvolání s termínem odborného lékařského vyšetření, které bylo delší dobu předem plánováno. I tento obviněný vyřešil kolizi tím, že si nenechal změnit termín lékařského vyšetření a nedostavil se k veřejnému zasedání. Rovněž tento obviněný se takto rozhodl se znalostí okolnosti, že Vrchní soud v Olomouci jeho žádost o odročení veřejného zasedání neakceptoval. Nelze proto ani u tohoto obviněného činit závěr, že provedením veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti bylo porušeno ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny. Změnit na tom nemůže nic ani to, že obhájce obviněného na počátku veřejného zasedání uvedl, že zdravotní stav klienta se k dnešnímu dni zhoršil a nachází se na vyšetření na Poliklinice v K. . Toto vyjádření nebylo ani dodatečně žádným hodnověrným způsobem doloženo.

Vrchní soud v Olomouci předtím, než nařídil veřejné zasedání na 16. 8. 2006, opakovaně vyhověl žádostem obviněných o odročení s ohledem na zdravotní důvody a tím projevil dostatečný respekt k jejich právu na projednání věci v jejich přítomnosti. Věc však postupně dospěla do stadia, kdy se obvinění dalšího odročení začali domáhat z důvodů spojených s plánovaným odborným lékařským vyšetřením, jehož termín bylo evidentně možné změnit, tak aby nekolidoval s termínem veřejného zasedání. Pokud Vrchní soud v Olomouci další žádosti o odročení již neakceptoval a toto své stanovisko obviněným předem výslovně sdělil, nelze jeho postup spočívající v provedení veřejného zasedání bez přítomnosti obviněných považovat za porušení práva obviněných na projednání věci v jejich přítomnosti podle čl. 38 odst. 2 Listiny, zvláště když oba obvinění měli obhájce, kteří byli veřejnému zasedání přítomnosti a měli tak možnost v zájmu obviněných reagovat na jeho průběh, a to i v té části, v níž bylo dokazování z podnětu odvolání obviněných doplněno výslechem jednoho svědka a přečtením několika listin.

Zjevně neopodstatněná dovolání, která obvinění P. G. a P. O. opřeli o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Odmítnutí podle tohoto ustanovení se týká dovolání obviněného P. O. i potud, pokud bylo opřeno o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. ) tr. ř. Tento dovolání důvod byl v dané věci uplatnitelný jen ve spojení s jiným dovolacím důvodem, tj. s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Z toho logicky plyne, že je-li dovolání zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

K dovolání obviněného R. P.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva (trestního zákona) na skutkový stav, který zjistil soud. Jde tedy, jinak řečeno, o podřazení skutkového stavu zjištěného soudem pod ustanovení trestního zákona jako hmotně právního předpisu. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud.

To znamená, že v dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale nelze namítat nic, pokud jde o samotná skutková zjištění soudu, hodnocení důkazů soudem, postup soudu při dokazování apod. V dovolání je možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem, avšak není možné uplatňovat s k u t k o v é námitky. Jsou proto mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, tím i změny či dokonce zvratu ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, tj. tou verzí, kterou prosazuje dovolatel. Není dovolacím důvodem podle citovaného ustanovení, jestliže se námitky proti právnímu posouzení skutkového stavu vztahují k jiné verzi skutkového stavu, než kterou po právní stránce posuzoval soud. Dovolatel může usilovat o jiné právní posouzení toho skutkového stavu, který zjistil soud, a nemůže se jiného právního posouzení domáhat ve vztahu k jiné verzi skutkového stavu, kterou sám prosazuje.

Obviněný R. P. neuplatnil v dovolání žádné námitky proti právnímu posouzení skutkového stavu, který zjistil Krajský soud v Ostravě a s kterým se v napadeném usnesení ztotožnil i Vrchní soud v Olomouci. Své námitky obviněný v celém rozsahu založil na tom, že nesouhlasil s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy a jaká skutková zjištění z nich vyvodily. Obviněný se těmito námitkami snažil dosáhnout přehodnocení provedených důkazů a změny skutkových zjištění. Teprve v návaznosti na tuto změnu požadoval i jiné právní posouzení. Tímto pojetím dovolání se obviněný ocitl mimo meze dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně tento dovolací důvod deklaroval, avšak věcně uplatnil námitky, které ho svým obsahem nenaplňovaly, nijak s ním nekorespondovaly a nebyly pod něj podřaditelné. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je vázán na taxativně vymezené zákonné důvody a který je z tohoto hlediska koncipován tak, že nepřipouští, aby jeho cestou byl napadán skutkový základ rozhodnutí.

Námitky obviněného R. P. nezakládaly zákonný dovolací důvod. Proto se jimi Nejvyšší soud dále nezabýval a dovolání obviněného podle § 265i odst. l písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle § 265i odst.3,5 tr.ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. července 2007

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec