7 Tdo 751/2003
Datum rozhodnutí: 08.07.2003
Dotčené předpisy:




7 Tdo 751/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 8. 7. 2003 o dovolání obviněného K. B., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 4. 2003, sp. zn. 10 To 517/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 1 T 80/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. B. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 26. 9. 2002, sp. zn. 1 T 80/2002, byl obviněný K. B. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle § 250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na jeden rok, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na tři roky, přičemž podle § 59 odst. 2 tr. zák. mu bylo uloženo, aby během zkušební doby podle svých sil nahradil škodu způsobenou trestným činem. Dále bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody tak, že podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli dědicové poškozeného R. K. odkázáni s tímto nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle zjištění Okresního soudu v Náchodě se obviněný dopustil trestného činu tím, že dne 17. 4. 2001 v Č. S. si od R. K. vypůjčil finanční hotovost ve výši 240.000,- Kč v úmyslu tuto částku nevrátit dne 17. 5. 2001 tak, jak byla dohodnuta splatnost dle vystavené směnky ze dne 17. 4. 2001. Odvolání obviněného a J. K. jako právní nástupkyně poškozeného R. K. byla podle § 256 tr. ř. zamítnuta usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 4. 2003, sp. zn. 10 To 517/2002.

Obviněný K. B. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, a to v rozsahu, v němž bylo zamítnuto jeho odvolání. Dovolání podal z důvodu stanoveného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci tohoto dovolacího důvodu namítl, že ze skutkových okolností zjištěných soudem nevyplývá naplnění zákonného znaku zavinění ve formě úmyslu. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby ho zprostil obžaloby.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Předmětem právního posouzení byl skutek, jehož součástí podle výslovného zjištění Okresního soudu v Náchodě, z něhož vycházel v napadeném usnesení i Krajský soud v Hradci Králové, bylo to, že úmyslem obviněného bylo nevrátit částku 240.000,- Kč ke dni splatnosti, jak byl dohodnut a uveden ve směnce vystavené obviněným. Toto zjištění koresponduje se zjištěním, že obviněný poškozenému uvedenou částku nevrátil nejen v době splatnosti, ale ani později, že od doby splatnosti nebyl k zastižení, a když se nakonec poškozenému podařilo s ním navázat kontakt, nesplnil obviněný ani dodatečnou dohodu o vrácení peněz. To, že úmyslem obviněného podle zjištění soudů bylo nevrátit peníze, odpovídá také zjištění, že šlo o poměrně vysokou částku s krátkou dobou splatnosti a že vrácení peněz bylo od počátku nereálné vzhledem k tomu, že obviněný byl insolventní a byla proti němu vedena bezvýsledně dokonce i exekuce pro nesplnění jiného závazku. Z těchto zjištění evidentně vyplývá naplnění zákonných znaků úmyslu. Podle Krajského soudu v Hradci Králové šlo o tzv. nepřímý úmysl, který podle § 4 písm. b) tr. zák. spočívá v tom, že pachatel věděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. Tento závěr nemohl být zvrácen námitkou, že skutkové okolnosti zjištěné soudem znaky úmyslu nenaplňují, i když Krajskému soudu v Hradci Králové jinak lze vytknout, že do okruhu okolností, z nichž v uvažovaném ohledu vycházel, zahrnul i to, jak se obviněný v průběhu trestního stíhání hájil, že nepodal odpor proti původně vydanému trestnímu příkazu (zrušen byl podáním odporu státního zástupce) apod. Tyto dílčí nesprávnosti v odůvodnění napadeného usnesení však nemají vliv na meritorní správnost výroku.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněně dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že obsahem dovolání byly i námitky, které směřovaly proti samotným skutkovým zjištěním soudů a které proto byly mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jde o námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, z nichž vyvodily závěr o insolventnosti obviněného ve smyslu schopnosti vrátit peníze, a jak hodnotily důkazy v otázce, zda přijatá částka prošla účetnictvím obviněného jako podnikatele. Otázka samotné správnosti skutkových zjištění, hodnocení důkazů, postupu při dokazování, úplnosti důkazů apod. není kritériem zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani podle jiného ustanovení. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je obsahově naplněn jen námitkami směřujícími proti právnímu posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem, a nikoli námitkami směřujícími ke změně skutkových zjištění soudu. Nejvyšší soud proto k námitkám skutkové povahy nijak nepřihlížel.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. července 2003

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec