7 Tdo 741/2007
Datum rozhodnutí: 18.07.2007
Dotčené předpisy:




7 Tdo 741/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 18. července 2007 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 25. 8. 2006, sp. zn. 55 To 303/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 1 T 307/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 9. 6. 2006, sp. zn. 1 T 307/2005, byl obviněný J. K. uznán vinným ad 1) trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., ad 2) trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák., pokusem trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 234 odst. 1 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyři a půl roku. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu poškozeným.

Obviněný spáchal trestné činy tím, že ad 1) dne 11. 6. 2005 kolem 02:30 hodin v obci S. p. R., před restaurací H., požadoval po J. F. úhradu údajného dluhu, a poté ho udeřil pěstí do levé tváře, takže poškozený upadl na zem, zde jej zalehl, prohledal, z kapsy kalhot mu odcizil 340,- Kč a z náprsní kapsy bundy částku 7.000,- Kč, a poté z místa činu utekl, ad 2) dne 7. 6. 2005 v přesně nezjištěné době od 09:30 do 12:15 hodin v Č. L., majitelky S. L., vypáčil vstupní dveře do domu, vnikl dovnitř, zde si ke škodě V. L. připravil k odcizení barevný televizor zn. Philips v hodnotě 7.600,- Kč, osobní počítač v hodnotě 15.500,- Kč a satelitní receiver zn. Armstad v hodnotě 350,- Kč, tedy věci v celkové hodnotě 23.400,- Kč a poškozením zařízení způsobil další škodu ve výši 11.424,- Kč.

Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podal obviněný J. K. odvolání proti výroku o vině. Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 25. 8. 2006, sp. zn. 55 To 303/2006, ohledně obviněného J. K. podle § 256 tr. ř. jeho odvolání zamítl jako nedůvodné.

Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že k nesprávnému právnímu posouzení skutku došlo na základě nesprávného hodnocení všech provedených důkazů v rozporu s ustanovením § 2 odst. 6) tr. ř. Obviněný je přesvědčen, že výrok o vině pod bodem 1) rozhodnutí soudu prvního stupně je postaven toliko na jediném přímém důkazu, kterým je výpověď poškozeného J. F. Tato výpověď je však podle něj v rozhodujících částech neurčitá, postrádá přesný popis místa činu i přesný popis místa napadení. Poškozený se údajně ve výpovědi před soudem odchýlil od skutečností, které uvedl v trestním oznámení a nepamatoval si odcizený obnos. Jeho výpověď dále postrádá logické zakončení, kdy poškozený uvedl, že napadení oznámil jen náhodou, když se nejprve vrátil do restaurace, zeptat se, kdo jej přepadl a poté šel domů, když jen náhodou potkal hlídku policie, které své přepadení sdělil. Obviněný namítal, že za stavu, kdy existuje toliko důkaz provedený výpovědí poškozeného, který je v rozporu s důkazem, který byl proveden jeho výslechem a obsah těchto dvou důkazů je v rozporu, nelze s ohledem na vady ve výpovědi poškozeného bez dalšího tvrdit, že na rozdíl od obviněného má poškozený jako svědek uloženu povinnost vypovídat pravdu, a proto jeho výpovědi soud bezvýhradně věří. Obviněný je přesvědčen o důkazní nouzi v této věci, kdy měl soud rozhodovat podle zásady in dubio pro reo a uznat ho vinným toliko trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d) tr. zák., jak je nepochybně prokázáno i jeho doznáním.

Obdobně výrok o vině u skutku pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně je údajně postaven toliko na zajištění jediného nepřímého důkazu, kterým je daktyloskopická stopa ztotožněná s jeho otisky prstů. Obviněný má za to, že o tento osamocený důkaz nelze opřít odsuzující výrok rozsudku, když dům, ve kterém k pokusu krádeže došlo, v předchozí době se souhlasem bývalé manželky poškozeného, se kterou měl krátkodobou známost, navštěvoval. Výpověď poškozeného V. L. je podle obviněného neurčitá, pokud jde o přesný popis umístění věcí, které se pokusil odcizit, v době, kdy poškozený žil se svojí bývalou manželkou a přesný popis úklidu a případného otření a přemístění těchto věcí v době, kdy se L. L. z domu odstěhovala. Obviněný má za to, že provedené důkazy netvoří logický a ucelený řetězec tak, aby bylo možno o ně opřít výrok o jeho vině a hodnocení důkazů krajským soudem není správné, neboť došlo k porušení formální zásady hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Soudy tedy podle něj dospěly k nesprávnému právnímu posouzení skutku a závěru o vině na základě nesprávně uplatněných zásad pro provedení a hodnocení provedených důkazů a neuplatnění zásad, jež by měly být aplikovány v jeho prospěch.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka v Liberci ze dne 25. 8. 2006, sp. zn. 55 To 303/2006, ve výroku o zamítnutí jeho odvolání a zrušil rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 9. 6. 2006, sp. zn. 1 T 307/2005, a přikázal Okresnímu soudu v České Lípě, aby znovu ve věci jednal a rozhodl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však směřuje výlučně proti hodnocení provedených důkazů, čímž napadá soudem učiněná skutková zjištění. Údajně nesprávná skutková zjištění důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani podle žádného jiného dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř. být nemohou. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a aby tak učinil podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení . Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z obsahu dovolání obviněného ale vyplývá, že jeho námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti hodnocení důkazů provedeného soudy a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný svými námitkami, že /pokud jde o jednání pod bodem 1)/ je výrok o vině postaven toliko na výpovědi poškozeného, která je však podle názoru obviněného neurčitá, že se poškozený ve výpovědi před soudem odchýlil od skutečností, které uvedl v trestním oznámení a nepamatoval si odcizený obnos, pouze polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů, jakož i se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a neuvádí žádné námitky, které by mohly zpochybnit použitou právní kvalifikaci. Je zřejmé, že námitka porušení zásady in dubio pro reo je námitkou procesní a v rámci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze vznášet jen námitky hmotně právní. Nejvyšší soud se nezabýval ani námitkami týkajícími se jednání obviněného popsaného pod bodem 2) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, kdy obviněný opět namítá, že je výrok o jeho vině postaven toliko na jediném nepřímém důkazu, popisuje své jednání v den, kdy došlo k uvedenému trestnému činu a zpochybňuje výpověď poškozeného V. L. s tím, že je neurčitá. Dovolání obviněný uzavřel námitkou, že provedení a hodnocení důkazů soudy není správné, že tyto nerespektovaly zásady, jež měly být aplikovány v jeho prospěch. Je zřejmé, že jde o skutkové námitky, které dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod podle § 265b tr. ř., nenaplňují. Obviněný tak dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, zaměňuje za další odvolání, když jeho námitky jsou v podstatě totožné s námitkami uplatněnými již v řízení před odvolacím soudem, který se jimi zabýval, ale neshledal je důvodnými. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný.

Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů také vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž Nejvyšší soud mezi nimi neshledal žádný, natož pak extrémní rozpor, který by jediný mohl odůvodnit zásah do skutkového děje v řízení o dovolání. Konečně ani samotný obviněný existenci takovéhoto rozporu nenamítá.

Nejvyšší soud na základě námitek obviněného konstatuje, že obviněný sice své dovolání opřel o formální deklaraci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., napadajícího právní posouzení skutku, ale svými konkrétními námitkami jej nijak nezpochybnil. Domáhal se změny skutkových zjištění učiněných soudy, přičemž teprve sekundárně v závislosti na takto dosažené změně skutkových zjištění by pak mělo podle něj dojít i ke změně právního posouzení skutku.

Nejvyšší soud jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, určenou ke komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí. Dovolací soud je na podkladě zákonného zmocnění oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení § 265b tr. ř., mezi kterými samotný přezkum skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. druhého stupně, nefiguruje. Proto dovolání obviněného J. K. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. července 2007

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš