7 Tdo 739/2005
Datum rozhodnutí: 20.07.2005
Dotčené předpisy:




7 Tdo 739/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 20. července 2005 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného D. K., které podal proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 6. 2004, sp. zn. 9 To 550/2003, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 184/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23. 9. 2003, sp. zn. 1 T 184/2002, byl obviněný D. K. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. a trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl obviněný podle § 45 odst. 1, 2 a § 45a odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 (třista) hodin.

Shora uvedený rozsudek soudu prvního stupně obviněný napadl odvoláním, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24. 6. 2004, sp. zn. 9 To 550/2003, zamítnuto podle § 256 tr. ř.

Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. c) a l) tr. ř.

V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný nejprve doslovně zopakoval obsah odůvodnění svého odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Dále uvedl, že soud druhého stupně odročil veřejné zasedání o odvolání k doplnění dokazování zprávou o obsahu alkoholu v krvi obviněného a vyhodnocením biologických stop zajištěných na místě činu; když odvolací soud zjistil, že tyto materiály nebyly do spisu založeny, a to proto, že si policie rozbor odebrané krve nevyžádala a že vyhodnocení biologických stop (krev skupiny 0) a krevní skupiny obviněného (skupina A) tohoto nijak neusvědčovalo, náhle též zjistil, že důkazy, ze kterých vycházel soud I. stupně jsou i tak natolik spolehlivé, že soud nepochybil, když po zhodnocení důkazů dospěl k závěru o vině obžalovaného vč. správné právní kvalifikace jeho jednání . Podle obviněného kromě této jediné věty odůvodnění usnesení odvolacího soudu neobsahuje jediné slovo, z čeho tak tento soud usuzuje, když i další prefabrikát , že ve věci je možno zcela odkázat na hodnocení důkazů soudem I. stupně , důvody pro závěry odvolacího soudu neozřejmuje. Obviněný se svým odvoláním domáhal ochrany proti svévoli při aplikaci práva, které se mu nejen nedostalo, nýbrž odvolací soud se ani neobtěžoval pokusit se zdůvodnit, proč sám v rozhodování soudu prvního stupně svévoli neshledává. Obviněný v této souvislosti poukázal na to, že nedostatek odůvodnění soudního rozhodnutí je Evropským soudem pro lidská práva považován za narušení práva na spravedlivý proces, a konstatoval, že z uvedených skutečností pro něj vyplývá závěr, že odvolací soud nesplnil povinnost uloženou mu v ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumat zákonnost a odůvodněnost rozsudku i správnost postupu řízení z hlediska vytýkaných vad. Bez splnění této procesní podmínky odvolací soud nemůže zamítnout odvolání podle § 256 tr. ř. Pokud tak odvolací soud přesto učinil, je podle obviněného dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. obviněný uvedl, že tento důvod se vztahuje na celé přípravné řízení, včetně tzv. doznání , které podepsal nejen v kocovině, ale pravděpodobně také po požití jiných drog. Odběr moči ke zjištění drog proveden nebyl, ačkoli pravidelné užívání marihuany a hašiše bylo zaprotokolováno dne 3. 7. 2002 ještě před protokolací k vlastnímu případu. Z těchto údajů i z chování obviněného muselo být vyslýchajícímu policistovi zřejmé, že obviněný není schopen se sám náležitě hájit, což též jednoznačně vyplývá z psychologického vyšetření PhDr. A. F., podle nějž je D. K. osoba mentálně retardovaná, nezralá a infantilní, absolvent Zvláštní školy internátní v P. u T., trpící trémou v osobním styku s neznámými lidmi, podrobivá, se sníženou až defektní schopností koncentrace , a měl si vyžádat psychiatrický posudek a navrhnout státnímu zástupci, aby rozhodl, že jde o případ nutné obhajoby podle § 36 odst. 2 tr. ř. Obviněný se domnívá, že za této situace neměl být bez obhájce vyslýchán, zejména slouží-li pak taková procesně nepoužitelná výpověď jako jediný usvědčující důkaz.

V závěru svého mimořádného opravného prostředku obviněný požádal předsedu senátu Nejvyššího soudu, aby podle § 265o odst. 1 tr. ř. před rozhodnutím o dovolání odložil výkon rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, a navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení zrušil a aby podle § 265m odst. 1 tr. ř. zprostil obviněného obžaloby z důvodu uvedeného v § 226 písm. c) tr. ř.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. dopadá na ty případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem nebo nadřízeným orgánem bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu k druhé instanci. V posuzovaném případě však o takovou skutečnost nejde, neboť soud druhého stupně konal odvolací řízení a o zamítnutí odvolání obviněného rozhodl ve veřejném zasedání po přezkumu podle hledisek stanovených zákonem, a proto je možné předmětný dovolací důvod uplatnit jen tehdy, byl-li v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru lze dovolání chápat jako vymezené tak, že v době rozhodování odvolacího soudu rozhodnutí trpělo vadou uvedenou v § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. K námitkám, které obviněný v souvislosti s tímto dovolacím důvodem uplatnil, státní zástupkyně uvedla, že z předloženého spisového materiálu bylo zjištěno, že v přípravném řízení nevyvolaly schopnosti obviněného náležitě se hájit u státního zástupce žádnou pochybnost a že rovněž v řízení před soudem nevznikly pochybnosti o duševním zdraví obviněného, jehož zkoumání soud k návrhu obhájce nařídil. S ohledem na závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, je státní zástupkyně toho názoru, že dovolatelovy námitky, že u něj měl být zjištěn duševní stav vyvolávající pochybnost o jeho způsobilosti náležitě se hájit a že soud neměl k důkazům opatřeným ve fázi přípravného řízení, kdy obviněný obhájce neměl, přihlížet, jsou neodůvodněné.

Státní zástupkyně ve vyjádření k dovolání dále konstatovala, že z napadeného rozhodnutí i z rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že soudy po zhodnocení provedených důkazů vycházely z konkrétních skutkových zjištění, které ve svých rozhodnutích vyložily a odůvodnily a o které následně opřely právní posouzení skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., a že nelze dospět k závěru, že mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními a jejich následným právním hodnocením existuje extrémní nesoulad.

Protože jsou námitky, kterými je deklarovaný dovolací důvod naplněn, podle státní zástupkyně zjevně neopodstatněné, tato v závěru vyjádření k dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného D. K. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., a to za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.

Uvedený dovolací důvod bude naplněn zejména tehdy, pokud v trestní věci byly dány podmínky nutné obhajoby uvedené v § 36 tr. ř., tzn. pokud obviněný musel být v řízení zastoupen obhájcem, ať již zvoleným (§ 37 tr. ř.), nebo ustanoveným (§ 38 tr. ř.), a přitom žádného obhájce neměl.

Protože námitka obviněného, že vzhledem k tomu, že zneužívá návykové látky a je osobou mentálně retardovanou, není schopen se sám náležitě hájit, a proto byly již v přípravném řízení, kdy neměl obhájce, dány podmínky nutné obhajoby uvedené v § 36 odst. 2 tr. ř., je způsobilá uplatněný důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. po obsahové stránce naplnit, dovolací soud se touto námitkou zabýval a dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná.

Pokud jde o tvrzení obviněného, že své doznání podepsal nejen v kocovině, ale pravděpodobně také po požití jiných drog, a že je pravidelným uživatelem marihuany a hašiše, toto nemá ani v soudy nižších stupňů provedených důkazech, ani v celém předloženém trestním spise oporu a je v rozporu i s výpověďmi samotného obviněného. Z protokolu o lékařském vyšetření při ovlivnění alkoholem (č. l. 6 tr. spisu), které bylo započato dne 3. 7. 2002 v 06:30 hod., tj. přibližně dvě hodiny poté, co obviněný předmětný skutek spáchal, a čtyři hodiny před prvním výslechem obviněného, v rámci kterého se tento k trestné činnosti doznal, je zřejmé, že obviněný při lékařském vyšetření nejevil žádných známek požití alkoholu, když všechna dílčí vyšetření obviněného byla provedena s negativním výsledkem, jeho chování bylo zdvořilé, výbava představ hbitá, reakce zornic normální atd. S pozitivním výsledkem byla provedena toliko dechová zkouška, kterou bylo obviněnému naměřeno 0,67 g/kg alkoholu v krvi. Po provedení lékařského vyšetření obviněný v rámci své výpovědi uvedl, že alkoholické nápoje požívá málo, z drog marihuanu a hašiš, a to tak 1x týdně, s tím, že drogy bral minulý týden - 1 dávku marihuany (č. l. 12 tr. spisu), a že před spácháním předmětného skutku a tedy i před výslechem, s nímž bylo započato v dopoledních hodinách v 10:15 hod., vypil v rozmezí od 21:30 do 03:00 hod. asi osm desetistupňových piv. Shodně, pokud jde o množství alkoholu vypitého v noci z 2. na 3. 7. 2002, obviněný vypověděl i v rámci hlavního líčení. V této výpovědi se obviněný taktéž vyjádřil k užívání návykových látek, a to tak, že do restaurace chodím 1x až 2x za 14 dní a piji tam pivo. Tvrdší alkohol piji jenom příležitostně, když se něco slaví. Drogy neužívám. Párkrát jsem měl marihuanu. Jiné drogy neužívám, hašiš také ne. (č. l. 59 tr. spisu). Poté, co byl obviněnému pro podstatné rozpory přečten protokol o jeho výpovědi z přípravného řízení, obviněný výslovně uvedl: Hašiš neberu, beru pouze marihuanu. Myslel jsem si, že to je to stejné. (tamtéž). Ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který byl vypracován k návrhu obhájce obviněného učiněnému v hlavním líčení dne 17. 9. 2002, znalkyně MUDr. M. H. dospěla k závěru, že obviněný trestnou činnost spáchal ve stavu simplexní alkoholové opilosti lehkého až středního stupně, přičemž se nejednalo o opilost patickou ani komplikovanou, a že jeho schopnost rozpoznávací byla zachována a schopnost ovládací byla vlivem požitého alkoholu nepodstatnou měrou snížena. Ve výpovědi učiněné v rámci hlavního líčení uvedená znalkyně konstatovala, že není důvod se domnívat, že by obž. byl závislý na nějakých návykových látkách v tom smyslu, že by byl na nich závislý a měl by se léčit. To, že má obž. sklon k abusu látek je samozřejmě možné, ale to nesouvisí s tím, že by byl na těchto látkách závislý a že by jednal pod jejich vlivem a nedokázal by své jednání ovládat (č. l. 88 tr. spisu). Konečně znalkyně ve své výpovědi uvedla, že při výslechu v 10.15 hodin se dá usuzovat, že v průběhu těch dalších asi 4 hodin při předchozí hladině alkoholu v krvi kolem 0,7 g/kg obviněný s největší pravděpodobností nebyl již pod vlivem jakékoli návykové látky (č. l. 90 tr. spisu).

Z uvedeného je jednoznačně zřejmé, že obviněný při své výpovědi, kterou učinil dne 3. 7. 2002, nebyl pod vlivem jakékoli návykové látky, a to ani alkoholu, který v noci z 2. na 3. 7. 2002 požil, ani marihuany, jejímž je občasným uživatelem, a že užívaní alkoholu a marihuany v dávkách a intervalech uváděných obviněným nemohlo mít na jeho způsobilost náležitě se hájit žádný vliv.

Z protokolu o výslechu obviněného v přípravném řízení (č. l. 9 - 12 tr. spisu) či z důkazů provedených soudy dříve činnými v posuzované věci taktéž nevyplývá, že by způsobilost obviněného náležitě se hájit byla snížena či vyloučena jeho osobnostními vlastnostmi či intelektovými schopnostmi, na které obviněný ve svém dovolání poukazuje. V této souvislosti nelze než poukázat na závěry znalkyně MUDr. M. H., podle nichž obviněný netrpí a ani v minulosti netrpěl duševní poruchou ve smyslu psychózy. Obviněný trpí poruchou osobnosti, která je především nezdrženlivá, histriónská a dissociální. Jeho rozumové schopnosti jsou normální. Jedná sociálně protřele a účelově se brání. (č. l. 79 tr. spisu).

Protože u obviněného v přípravném řízení, kdy tento neměl obhájce, nebyly dány podmínky nutné obhajoby uvedené v § 36 odst. 2 tr. ř., neboť obviněný, v rozporu se svými dovolacími námitkami, nebyl závislý na návykových látkách a jeho rozumové schopnosti byly normální, a proto orgány činné v přípravném řízení ani nemohly mít pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit, obviněným uplatněný důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. nebyl naplněn a Nejvyšší soud dovolání obviněného v rozsahu opírajícím se o uvedený dovolací důvod odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, pokud bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

O tento dovolací důvod obviněný opřel svou námitku, podle níž odvolací soud nesplnil povinnost uloženou mu v ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumat zákonnost a odůvodněnost rozsudku i správnost postupu řízení z hlediska vytýkaných vad a podle níž bez splnění této procesní podmínky odvolací soud nemohl jeho odvolání zamítnout podle § 256 tr. ř. Touto námitkou obviněný uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první alternativě před druhou spojkou nebo . Z obsahu dovolací námitky je uplatnění tohoto důvodu jednoznačně zřejmé a nelze nad rámec jeho obsahu dovozovat uplatnění jiného důvodu dovolání (2. alternativu), jak to činí státní zástupkyně ve vyjádření k dovolání.

Pokud bylo řádným opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání, může být tento dovolací důvod v jeho první alternativě naplněn ve dvou případech, a to v případě jeho zamítnutí bez meritorního přezkoumání z tzv. formálních důvodů podle § 253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky opravňující soud k takovému postupu, a dále v případě jeho odmítnutí pro nesplnění obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad podání (§ 253 odst. 4 tr. ř.).

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první alternativě se tedy uplatní tehdy, došlo-li k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku z procesních důvodů a obviněnému byl v podstatě nesprávným procesním postupem soudu podle § 253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř. odepřen přístup k odvolací instanci, když odvolací soud takto rozhodl, aniž napadené rozhodnutí meritorně přezkoumal. To se však, jak bylo uvedeno, v posuzované věci obviněného D. K. nestalo, když Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně jeho odvolání ani nezamítl z tzv. formálních důvodů, ani jej neodmítl pro nesplnění obsahových náležitostí, ale na jeho podkladě rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 23. 9. 2003, sp. zn. 1 T 184/2002, věcně přezkoumal, a vzhledem k tomu, že tento rozsudek shledal zákonným a odůvodněným (tedy správným), jakož i postup v řízení, které rozsudku předcházelo, odvolání obviněného zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. Procesními podmínkami podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy nejsou ty podmínky, které obviněný uvádí v dovolání.

Protože odvolací soud na podkladě odvolání obviněného D. K. neučinil ve věci žádné z rozhodnutí předpokládaných v obviněným uplatněném dovolacím důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., je zřejmé, že jeho námitka zpochybňující správnost způsobu rozhodnutí soudu druhého stupně není způsobilá tento dovolací důvod obsahově naplnit. Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného v části opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť v této části bylo dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Dovolací soud dále vzhledem k námitkám, které obviněný v souvislosti s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnil, poznamenává, že námitky směřující proti odůvodnění rozhodnutí soudu nejsou v dovolání přípustné (§ 265a odst. 4 tr. ř.).

Pro úplnost je třeba dodat, že Nejvyšší soud o návrhu obviněného D. K. na odložení výkonu rozhodnutí nerozhodoval. Předseda senátu soudu prvního stupně takový návrh podle § 265h odst. 3 tr. ř. neučinil, proto bylo možno návrh obviněného považovat pouze za podnět k případnému postupu podle § 265o odst. 1 tr. ř. Pro takový postup však předseda senátu Nejvyššího soudu důvody neshledal.

Nejvyšší soud učinil shora uvedené rozhodnutí v neveřejném zasedání /§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř./.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. července 2005

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš