7 Tdo 736/2006
Datum rozhodnutí: 29.06.2006
Dotčené předpisy:




7 Tdo 736/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 29. června 2006 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného A. M., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. ledna 2006, č. j. 10 To 553/2005-340, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 10 T 182/2004, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 12. 9. 2005, č. j. 10 T 182/2004-319, byl obviněný A. M. uznán vinným pod bodem 1. trestnými činy týrání svěřené osoby podle § 215 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. a násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák., pod body 2. až 3. trestnými činy násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a pod bodem 4. trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), d) tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. Za to byl odsouzen podle § 215 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a dvou měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Krajský soud v Hradci Králové pak usnesením ze dne 24. ledna 2006, č. j. 10 To 553/2005-340, odvolání obviněného A. M. podané proti tomuto rozsudku podle § 256 tr. ř. zamítl.

Proti posledně citovanému rozhodnutí podal obviněný A. M. prostřednictvím obhájce JUDr. J. M. v zákonné lhůtě dovolání, a to z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávnost právního posouzení skutku spatřuje v tom, že odvolací soud se dostatečně důsledně nezabýval jeho námitkami, uvedenými v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Konkrétně soudu prvního stupně vytýkal, že provedené důkazy hodnotil jednostranně a účelově v jeho neprospěch. Ke skutku popsanému pod bodem 4. rozsudku soudu prvního stupně obviněný uvedl, že v době údajného napadení poškozené byl jejím manželem a neměli zrušené společné jmění manželů, ani nedošlo k jeho zúžení až na věci, tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti. Při důsledném výkladu ustanovení § 143 a násl. občanského zákoníku, v platném znění, by nebylo možné dovodit způsobení škody odcizením hotovosti ve výši 850,- Kč, neboť i tyto peníze tvořily společné jmění manželů. Kradl by totiž peníze, kterých byl spoluvlastníkem. Obviněný na tyto námitky odkázal s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno v důsledku vad v řízení předcházejícím. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 265i odst. 3 tr. ř. a rozsudkem ve veřejném zasedání toto rozhodnutí podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a podle § 265k odst. 1, odst. 2 věty druhé tr. ř., současně zrušil rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 12. září 2005, č. j. 10 T 182/2004-319, ve výroku o vině i o trestu a všechna rozhodnutí na zrušený rozsudek okresního soudu a usnesení krajského soudu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změnám, k nímž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. V doplnění dovolání ze dne 19. 4. 2006, které bylo soudu prvního stupně doručeno dne 15. 5. 2006 obviněný uvádí, že své dovolání dodatečně vztahuje i na výrok o souhrnném trestu uložený mu rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 30. ledna 2006, sp. zn. 10 T 159/2005.

V písemném vyjádření k dovolání obviněného státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že z obsahu dovolání je pouze zřejmé, že dovolatel není spokojen s procesním postupem odvolacího soudu při projednání jeho odvolání. Námitky procesního charakteru však důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. být nemohou a vzhledem k jejich nekonkrétnosti z nich nevyplývá ani naplnění jakéhokoliv jiného dovolacího důvodu podle § 265 tr. ř. Pokud jde o prohlášení dovolatele obsažené v závěrečné části doplňku dovolání, že své dovolání vztahuje i k výroku o souhrnném trestu pravomocně uloženém soudem prvního stupně ve zcela jiné trestní věci, pak jde o nonsens, jímž se nelze zabývat. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného A. M. je podle § 265a tr. ř. přípustné, že jej podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud konstatuje, že část námitek uvedených v dovolání obviněného A. M. neodpovídá zákonným dovolacím důvodům a stojí mimo jejich rámec. Týká se to především výhrad obviněného, že soud prvního stupně hodnotil důkazy jednostranně a účelově v jeho neprospěch. K tomu lze pouze ve stručnosti uvést, že tyto námitky nemohly naplnit obviněným uvedený dovolací důvod ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Je zřejmé, že takto vytýkané vady, jimiž obviněný zpochybnil správnost skutkových zjištění, která učinil okresní soud a z nichž vycházel i krajský soud, mají povahu vad skutkových. Ty však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle § 265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).

Naproti tomu námitka obviněného, že pod bodem 4. výroku rozsudku soudu prvního stupně nebylo zohledněno, že v době činu byl manželem poškozené, neměli zrušené společné jmění manželů, a proto nebylo možné dovodit způsobení škody odcizením hotovosti ve výši 850,- Kč, deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplňovala a Nejvyšší soud se jí proto věcně zabýval.

Skutek uvedený v bodě 4. rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, s nímž se v napadeném rozhodnutí ztotožnil i Krajský soud v Hradci Králové spočíval v tom, že (zkráceně) obviněný na chodbě bytového domu přiskočil ke své manželce, která kolem něj procházela, a z levého ramene jí strhnul látkovou kabelku obsahující peněženku s finanční hotovostí 850,- Kč, platební kartu V. k účtu vedenému K. b. pro L. M., klíče od bytu a ze zaměstnání, osobní doklady, léky, dvě inzulínová pera a mobilní telefon zn. Nokia, následně s kabelkou a věcmi v ní obsaženými z místa činu utekl, na odcizeném telefonu tak způsobil škodu jeho majiteli O. s. p. z. a v. ve výši 4.500,- Kč, na ostatních odcizených věcech pak škodu L. M. ve výši 1.910, Kč; když L. M. dne 10. 10. 2004 nalezla na rohožce u dveří svého bytu odcizené věci vyjma kabelky, klíčů, části hotovosti a platební karty. Toto jednání obviněného okresní soud posoudil jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), písm. d) tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem neoprávněného držení platební karty podle § 240b tr. zák.

Podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. se trestného činu krádeže dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a způsobí tak škodu nikoli nepatrnou. Podle § 89 odst. 11 tr. zák. se škodou nikoli nepatrnou rozumí škoda dosahující částky nejméně 5.000,- Kč.

Výše popsaným skutkem byla obviněným způsobena škoda ve výši 4.500,- Kč za odcizený mobilní telefon a na odcizených věcech poškozené ve výši 1.910,- Kč. Nejvyšší soud souhlasí s názorem obviněného, že odcizením částky ve výši 850,- Kč nebylo možno dovodit způsobení škody. Pokud byli obviněný a poškozená v době předmětného trestného činu manžely, byla tato částka ve společném jmění manželů, kde každý z manželů je úplným vlastníkem celé věci, a proto se nejednalo o cizí věc, která by byla způsobilým předmětem krádeže, spáchané druhým manželem (viz B 3/1984-15, Bulletin Nejvyššího soudu České republiky). Lze tedy konstatovat, že soudy pochybily pokud tuto částku přičetly k celkové výši škody u předmětného trestného činu krádeže. Na druhou stranu je nutno konstatovat, že i přes toto pochybení byly v daném případě splněny zákonné podmínky pro právní kvalifikaci uvedeného jednání jako trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), písm. d) tr. zák. Celková výše škody byla totiž i bez částky 850,- Kč vyšší než nikoli nepatrná ve smyslu § 89 odst. 11 tr. zák. a rovněž s právní kvalifikací podle trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d) tr. zák. se lze zcela ztotožnit, neboť čin byl spáchán na věci, kterou měla poškozená při sobě.

Přestože se v tomto ohledu dovolání obviněného jeví opodstatněným, zabýval se Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. tím, zda tato zjištěná dílčí vada, resp. projednání dovolání, které by vedlo k její nápravě, by mohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného, resp. zda jde o otázku po právní stránce zásadního významu, neboť jen při splnění alespoň jedné z těchto podmínek by dovolání muselo být projednáno.

K závěru o zásadním ovlivnění postavení obviněného by bylo možno dospět, jestliže by rozhodnutí o dovolání, resp. rozhodnutí po něm následující, podstatně změnilo situaci obviněného v jeho prospěch. O takovou situaci však zcela zřejmě nejde. Právní posouzení jednání obviněného jako trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), písm. d) tr. zák., jak již bylo výše uvedeno, by zůstalo neměnné, protože i kdyby by se způsobená škodu snížila o částku 850,- Kč, přesahovala by stále hranici 5.000,- Kč, jako hranici tzv. nikoli nepatrné škody podle § 89 odst. 11 tr. zák.

Kritéria rozhodná pro uložení trestu ve smyslu ustanovení § 31 odst. 1 a § 23 odst. 1 tr. zák. by byla rovněž naplněna ve stejné míře. Lze tedy jednoznačně uzavřít, že při novém ukládání trestu obviněnému by nebyly dány důvody pro jakékoliv jeho zmírnění a nelze též pominout, že o náhradě škody napadenými rozhodnutími rozhodováno nebylo. Je rovněž zřejmé, že otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu, neboť řešení otázky zda věc, která je ve společném jmění manželů, může být předmětem krádeže, je v souladu s dosavadní soudní praxí. Nejvyšší soud proto rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. o odmítnutí podaného dovolání a za podmínek § 265r odst.1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.

Obviněný svůj původní dovolací návrh v doplňku ze dne 19. 4. 2006 rozšířil i na výrok o souhrnném trestu, který mu byl později uložen rozsudkem Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 30. ledna 2006, sp. zn. 10 T 159/2005 (tímto výrokem měl být zrušen výrok o trestu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 10 T 182/2004). Jelikož doplnění dovolání bylo Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou doručeno osobně až dne 15. 5. 2006, přičemž dvouměsíční lhůta ve smyslu ustanovení § 265e odst. 1 tr. ř. vypršela dne 27. 4. 2006, Nejvyšší soud se tímto dodatečným návrhem vůbec nemohl zabývat.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 29. června 2006

Předseda senátu:

JUDr. Juraj Malik