7 Tdo 735/2013
Datum rozhodnutí: 14.08.2013
Dotčené předpisy: § 250 odst. 1 tr. zák., § 250 odst. 3 písm. b) tr. zák.



7 Tdo 735/2013-39

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 14. srpna 2013 v Brně dovolání obviněného V. K. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 11. 2012, sp. zn. 9 To 62/2012, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 16/2011, a rozhodl takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. K. odmítá .

Odůvodnění:
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 11. 2012, sp. zn. 9 To 62/2012, byl k odvolání krajského státního zástupce v Praze, které podal v neprospěch obviněného V. K. , podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. zrušen v celé odsuzující části rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2012, sp. zn. 4 T 16/2011, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo rozhodnuto tak, že podle § 37a tr. zák. byl zrušen výrok o vině a trestu obviněných B. N. a V. K. v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 15. 9. 2010, sp. zn. 21 T 102/2009, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2011, sp. zn. 9 To 456/2010, výrok o vině trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. pod bodem 2), výrok o trestu a výrok o náhradě škody poškozenému Santander Consumer Finance, a. s., ohledně obviněného V. K. v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 4 T 126/2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný V. K. byl uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a za tento trestný čin byl odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák. za použití § 37a tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. a dále za trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák. z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 4 T 126/2011, ke společnému a souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozenému Santander Consumer Finance, a. s., Štefánikova 1, Praha 5 škodu ve výši 595.000,- Kč.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný V. K. (dále jen obviněný ) prostřednictvím svého obhájce JUDr. Petra Bokoteje včas dovolání proti výroku o trestu. Trest odnětí svobody podle obviněného neodpovídá příslušným ustanovením o ukládání trestu. Poukázal na to, že Krajský soud v Praze, jehož rozhodnutí změnil Vrchní soud v Praze, vzal v úvahu všechna nutná kritéria pro stanovení výměry trestu, zařazení pro výkon trestu a své rozhodnutí řádně odůvodnil. Dodal, že se neztotožňuje s názorem Vrchního soudu v Praze, že mu uložil mírný trest a neshledal podmínky pro zařazení do mírnějšího typu věznice.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 11. 2012, sp. zn. 9 To 62/2012, byl zrušen a věc mu byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí.

Protože dovolání obviněného nesplňovalo náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., vyzval předseda senátu soudu prvního stupně podle § 265h odst. 1 tr. ř. obhájce obviněného, aby odstranil vady ve lhůtě dvou týdnů, kterou mu zároveň stanovil, a upozornil jej, že jinak bude dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Výzva ze dne 19. 6. 2013 byla obhájci JUDr. Petru Bokotejovi doručena do datové schránky dne 20. 6. 2013.

Obhájce JUDr. Petr Bokotej poté přípisem ze dne 20. 6. 2013, který byl doručen soudu dne 24. 6. 2013, požádal o prodloužení lhůty k odstranění vad dovolání. Předseda senátu soudu prvního stupně obhájci obratem sdělil, že není oprávněn prodlužovat lhůtu k odstranění vad dovolání, protože stanovená lhůta je lhůtou procesní a propadnou, takže po jejím marném uplynutí by nebylo možné doplnit obsah dovolání.

Obhájce JUDr. Petr Bokotej poté podáním ze dne 27. 6. 2013 odstranil vady dovolání takto: Důvody dovolání spatřuji v naplnění ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že bližší odůvodnění uvedu po konzultaci se svým obhájcem.

Nejvyšší státní zástupce v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že dovolání proti výroku o trestu neobsahuje řádné námitky, které by byly podřaditelné pod některý z dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Dovolání, které je kusé, lze vyložit tak, že obviněný považuje trest odnětí svobody, který mu byl uložen odvolacím soudem, za nepřiměřeně přísný. Námitky, které směřují proti přísnosti trestu, pokud jinak jde o trest, jehož uložení zákon připouští a který byl vyměřen v rámci zákonné trestní sazby, však nelze úspěšně uplatňovat na základě žádného dovolacího důvodu, a to ani dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je jinak určen k nápravě vad druhu a výměry trestu. Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř., protože nesplňuje náležitosti obsahu dovolání. Pro případ, že by obviněný v rámci řízení podle § 265h odst. 1 tr. ř. dovolání doplnil označením některého důvodu dovolání, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Současně navrhl, aby dovolací soud učinil rozhodnutí podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání a podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací se nejprve zabýval otázkou, zda dovolání splňuje zákonem požadované náležitosti a zda byl dodržen postup při odstraňování vad dovolání.

Obsah dovolání je upraven v § 265f tr. ř. Podle § 265f odst. 1 tr. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 59 odst. 3) podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Podle § 265f odst. 2 tr. ř. rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání.

Podle § 265h odst. 1 tr. ř. nesplňuje-li dovolání nejvyššího státního zástupce nebo dovolání obviněného podané jeho obhájcem náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., vyzve je předseda senátu, aby vady odstranili ve lhůtě dvou týdnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní je, že jinak bude dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř.

Nejvyšší soud po přezkoumání dovolání dospěl k závěru, že dovolání obviněného, přestože kusé, lze považovat za dovolání, které se opírá o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., směřuje proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 11. 2012, sp. zn. 9 To 62/2012, a obviněný namítá nepřiměřeně přísný trest odnětí svobody. Takovou námitku však nelze úspěšně vznášet na základě uplatněného důvodu dovolání ani jiného dovolacího důvodu (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Obviněný v dovolání proto uplatnil jiný důvod dovolání, ač je uveden v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání, které konal za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. srpna 2013


Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek