7 Tdo 734/2007
Datum rozhodnutí: 27.06.2007
Dotčené předpisy:




7 Tdo 734/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 27. 6. 2007 dovolání obviněného P. M., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2007, sp. zn. 10 To 14/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 3 T 434/2005 a rozhodl t a k t o:

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j e rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2007, sp. zn. 10 To 14/2007.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí obsahově na zrušený rozsudek navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 13. 9. 2006, sp. zn. 3 T 434/2005, byl obviněný P. M. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 tr. zák., trestným činem neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. a odsouzen podle § 247 odst. 2 tr. zák., § 37a tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. ke společnému a souhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, přičemž podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o uložení souhrnného trestu v rozsudku Okresního soudu Praha východ ze dne 14. 4. 2006, sp. zn. 1 T 6/2006, i další obsahově navazující rozhodnutí. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Výrok o vině byl učiněn s tím, že zároveň byl podle § 37a tr. zák. zrušen výrok

o vině obviněného trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák.

a výrok o trestu v trestním příkazu Okresního soudu v Kolíně ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. 3 T 49/2005, který byl obviněnému doručen dne 8. 7. 2005, jakož i všechna další rozhodnutí mající ve výroku o vině svůj podklad.

Proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce podal obviněný odvolání, jímž napadl pouze výrok o trestu a jímž se domáhal toho, aby mu byl souhrnný trest uložen také ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 6. 2. 2006, sp. zn. 2 T 199/2005, včetně zrušení výroku o trestu v tomto rozsudku. O odvolání obviněného bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2007, sp. zn. 10 To 14/2007. Podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Nymburce zrušen ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl podle § 247 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák., § 37a tr. zák. odsouzen ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody na osmnáct měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Součástí výroku rozsudku Krajského soudu v Praze se stalo i to, že rozhodnutí podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo učiněno při nezměněném výroku o zrušení trestního příkazu Okresního soudu v Kolíně sp. zn. 3 T 49/2005, výroku o vině trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák. a výroku o náhradě škody .

Obviněný P. M. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze. Tento rozsudek napadl v celém rozsahu. Odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), k) tr. ř. Nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřoval v tom, že Krajský soud v Praze neuznal vztah souhrnnosti nejen ve vztahu k rozsudku Okresního soudu Praha východ sp. zn. 1 T 6/2006, ale ani ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Třebíči sp. zn. 2 T 199/2005, jímž byl uložen souhrnný trest ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Mělníku sp. zn. 2 T 186/2005. Uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spočívalo podle obviněného v tom, že i když mu byl trest nominálně snížen o šest měsíců, fakticky mu byl zpřísněn v důsledku toho, že nešlo o souhrnný trest, ale o samostatný trest, což vedlo k překročení limitu výměry trestu vyplývajícího z ustanovení § 259 odst. 4 tr. ř. Za chybějící výrok ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. obviněný označil to, že v důsledku neuložení souhrnného trestu nebyl zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu Praha východ sp. zn. 1 T 6/2006, v rozsudku Okresního soudu v Třebíči sp. zn. 2 T 199/2005 a v rozsudku Okresního soudu v Mělníku sp. zn. 2 T 186/2005. Obviněný vytkl také nesrozumitelnost napadeného rozsudku. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné, pokud jde o vztah souhrnnosti v poměru mezi trestnými činy, jimiž byl obviněný uznán vinným ve věci Okresního soudu v Nymburce sp. zn. 3 T 434/2005, a trestnými činy, jimiž byl uznán vinným ve věci Okresního soudu Praha východ sp. zn. 1 T 6/2006, a pokud jde o zrušení výroku o uložení trestu v tomto rozsudku Okresního soudu Praha východ.

V projednávané věci byl obviněný uznán vinným dvěma útoky, z nichž první spáchal dne 15. 5. 2005 a byl pro něj odsouzen již trestním příkazem Okresního soudu v Kolíně ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. 3 T 49/2005, a druhý spáchal v noci z 26. 5. na 27. 5. 2005. Protože Okresní soud v Nymburce považoval oba útoky za jeden pokračující skutek posouzený jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a zčásti (pokud jde o útok provedený v noci z 26. 5. na 27. 5. 2005) také jako trestné činy porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zák., pojal do rozsudku rovněž výrok, jímž byl podle § 37a tr. zák. zrušen výrok o vině v trestním příkazu Okresního soudu v Kolíně.

Zrušení výroku o trestu v tomto trestním příkazu působí sice zdánlivě nelogicky, neboť tento výrok byl již zrušen rozsudkem Okresního soudu Praha východ ze dne

14. 4. 2006, sp. zn. 1 T 6/2006, v souvislosti s uložením souhrnného trestu (§35 odst. 2 tr. zák.) jednak za trestné činy uvedené v bodech 1, 2 tohoto rozsudku a jednak za trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Kolíně, avšak tím, že Okresní soud v Nymburce v rámci uložení souhrnného trestu zrušil výrok o uložení souhrnného trestu v rozsudku Okresního soudu Praha - východ, byla obnovena právní moc výroku o trestu v rozsudku Okresního soudu v Kolíně (zrušením výroku o uložení souhrnného trestu v rozsudku Okresního soudu Praha - východ byl zrušen i výrok o zrušení výroku o trestu v trestním příkazu Okresního soudu v Kolíně). Za tohoto stavu není postupu Okresního soudu v Nymburce podle § 37a tr. zák. co vytknout.

Otázku správnosti rozhodnutí Okresního soudu v Nymburce, pokud jde o uložení souhrnného trestu ve vztahu k rozsudku Okresního soudu Praha východ, je třeba posoudit podle obecných zásad, jimiž je ukládání souhrnného trestu ovládáno.

Primárně jde o otázku, zda v poměru mezi dvěma či více skutky jde o vztah souběhu trestných činů, anebo vztah recidivy. Souhrnný trest je totiž zvláštní formou ukládání trestu za více trestných činů spáchaných v souběhu. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v § 35 odst. 1 tr. zák., když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin, přičemž spolu s uložením souhrnného trestu zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším (a další obsahově navazující rozhodnutí). Účelem této úpravy je zajistit ukládání trestu za více trestných činů podle stejných zásad bez ohledu na okolnost, zda se o všech sbíhajících se trestných činech rozhoduje ve společném řízení jedním rozsudkem, anebo ve více samostatných řízeních různými rozsudky. Několik trestných činů je v souběhu za předpokladu, že mezi spácháním časově prvního z nich a spácháním časově posledního z nich nedošlo k vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudem prvního stupně za nějaký trestný čin téhož pachatele, tj. za některý z nich ani za žádný jiný mimo posuzované trestné činy. Jestliže je rozhodnuto trestním příkazem, je pro posouzení vztahu souhrnnosti rozhodné, kdy byl trestní příkaz doručen obviněnému, neboť tím nastávají účinky, které jsou jinak spojeny s vyhlášením rozsudku (§ 314e odst. 5 tr. ř.).

V posuzovaném případě tu jsou trestné činy, které obviněný spáchal útoky provedenými dne 15. 5. 2005 a v noci z 26. 5. na 27. 5. 2005 a pro které byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Nymburce, a dále trestné činy, které obviněný spáchal útoky provedenými dne 23. 4. 2005 a dne 8. 5. 2005 a pro které byl odsouzen v bodech 1, 2 rozsudkem Okresního soudu Praha - východ. Lze poznamenat, že z rozsudku Okresního soudu Praha východ není jasné, zda útoky uvedené v bodech 1, 2 považoval za jeden trestný čin krádeže, anebo za dva trestné činy krádeže, avšak v každém případě je z tohoto rozsudku zřejmé, že útoky uvedené v bodech 4, 5, 7, 8 a spáchané ve dnech 24. 9. 2005, 3. 10. 2005, 12. 10. 2005 a 13. 10. 2005 považoval za jiné trestné činy krádeže. Ve výroku o vině je ve vztahu ke všem bodům, tj. k bodům 1, 2, 4, 5, 7, 8, uvedeno, že v nich Okresní soud Praha východ spatřoval tři trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., aniž je rozlišeno který z útoků je kterým trestným činem (nevyplývá to ani z odůvodnění rozsudku). Ve výroku o trestu pak je uvedeno, že za trestné činy pod bodem 1, 2 se obviněnému ukládá souhrnný trest ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu v Kolíně a že za trestné činy pod bodem 4, 5, 7, 8 se upouští od uložení souhrnného trestu ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 6. 2. 2006, sp. zn. 2 T 199/2005. Z toho je jasné, že ať šlo v bodech 1, 2 o jeden trestný čin krádeže, anebo o dva trestné činy krádeže, nebyly do vztahu souhrnnosti v poměru k trestnímu příkazu Okresního soudu v Kolíně zahrnuty útoky uvedené v bodech 4, 5, 7, 8 rozsudku Okresního soudu Praha východ. Vzhledem k tomu, že trestní příkaz Okresního soudu v Kolíně byl obviněnému doručen dne 8. 7. 2005, je namístě závěr, že souběh trestných činů je dán v poměru mezi trestnými činy, jimiž byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Nymburce, a trestnými činy, jimiž byl obviněný uznán vinným v bodech 1, 2 rozsudku Okresního soudu Praha východ. V době mezi spácháním časově prvního trestného činu ( 23. 4. 2005) a spácháním časově posledního trestného činu (27. 5. 2005) nebyl vyhlášen žádný odsuzující rozsudek, resp. nebyl obviněnému doručen žádný trestní příkaz, a proto jsou tyto trestné činy v souběhu. Z rámce souběhu pak jsou vyloučeny všechny trestné činy, které byly spáchány po dni 8. 7. 2005, kdy byl obviněnému doručen trestní příkaz Okresního soudu v Kolíně (tyto trestné činy jsou k výše uvedeným trestným činům v poměru recidivy).

Proto nelze Okresnímu soudu v Nymburce nic vytknout ani potud, pokud při ukládání trestu postupoval podle § 35 odst. 2 tr. zák. a pokud uložil souhrnný trest ve vztahu k rozsudku Okresního soudu Praha východ. Určitým nedostatkem je jen to, že v rozsudku výslovně neuvedl, za které z trestných činů, jimiž byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Praha východ, uložil souhrnný trest. Okolnost, že souhrnný trest Okresní soud v Nymburce uložil (vedle trestných činů, jimiž sám uznal obviněného vinným) za trestné činy uvedené v bodech 1, 2 rozsudku Okresního soudu Praha východ, logicky vyplývá jen z toho, že v rozsudku Okresního soudu

Praha východ zrušil výrok o uložení souhrnného trestu, který byl rozhodnutím o trestu za trestné činy uvedené v bodech 1, 2, zatímco rozhodnutím o trestu za trestné činy uvedené v bodech 4, 5, 7, 8 byl výrok o upuštění od uložení souhrnného trestu (ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Třebíči).

Krajský soud v Praze označil uložení souhrnného trestu Okresním soudem v Nymburce za chybné s odůvodněním, že trestná činnost obviněného, pro kterou byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu Praha východ byla ukončena (dokonána) až posledním útokem dne 13. 10. 2005 (tedy až po doručení trestního příkazu Okresního soudu v Kolíně) . Tato úvaha Krajského soudu v Praze by byla správná za předpokladu, že by všechny útoky, jimiž byl obviněný uznán vinným v bodech 1, 2, 4, 5, 7, 8 byly jedním pokračujícím trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst.

2 tr. zák. Okresní soud Praha východ je však považoval za tři trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., z nichž každý byl dokonán v jinou dobu. Ty trestné činy, které byly uvedeny v bodech 4, 5, 7, 8 sice byly dokonány po doručení trestního příkazu Okresního soudu v Kolíně (8. 7. 2005), avšak trestné činy, které byly uvedeny v bodech 1, 2, byly dokonány předtím. Rozdíl mezi jedním pokračujícím trestným činem a více opakujícími se trestnými činy je mimo jiné v tom, že pokračující trestný čin je dokonán až spácháním posledního útoku, zatímco každý z opakujících se trestných činů je samostatně dokonán spácháním toho útoku, který ho představuje (jde-li o trestný čin spáchaný jediným útokem), nebo spácháním posledního z těch útoků, které samostatný trestný čin tvoří (jde-li o trestný čin spáchaný více útoky). Protože útoky uvedené v bodech 1, 2 rozsudku Okresního soudu Praha východ byly samostatnými trestnými činy dokonanými před doručením trestního příkazu Okresního soudu v Kolíně obviněnému, je třeba konstatovat, že citovaný názor Krajského soudu v Praze je mylný a že jeho rozhodnutí z tohoto názoru vycházející je nesprávné. Pro úplnost lze poznamenat, že Krajský soud v Praze v odůvodnění napadeného rozsudku nesprávně označil rozsudek Okresního soudu Praha východ jako rozsudek sp. zn. 2 T 176/2006, ačkoli správně šlo o rozsudek sp. zn. 1T 6/2006.

V poměru mezi trestnými činy, jimiž byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Nymburce, a trestnými činy, jimiž byl uznán vinným v bodech 1, 2 rozsudkem Okresního soudu Praha východ, se jednalo o souběh trestných činů, za které měl být uložen souhrnný trest podle § 35 odst. 2 tr. zák. při současném zrušení výroku o uložení (souhrnného) trestu za trestné činy uvedené v bodech 1, 2 rozsudku Okresního soudu Praha východ. Krajský soud v Praze však uvedené trestné činy takto neposoudil a vycházel mylně z toho, že i trestné činy uvedené v bodech 1, 2 rozsudku Okresního soudu Praha východ byly spáchány za podmínek recidivy ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu v Kolíně (což by jinak souběh i souhrnný trest vylučovalo). Z toho důvodu je napadený rozsudek Krajského soudu v Praze rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil napadený rozsudek, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad,

a přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal

a rozhodl. Krajský soud v Praze tedy znovu rozhodne o odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce.

Nejvyšší soud nesdílí názor obviněného, že souhrnný trest mu měl být uložen také ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 2 T 186/2005, a ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 6. 2. 2006,

sp. zn. 2 T 199/2005. Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku byl obviněný uznán vinným trestnými činy spáchanými ve dnech 28. 7. 2005 a 1. 8. 2005. Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči byl obviněný uznán vinným trestnými činy spáchanými ve dnech 5. 8. 2005, 6. 8. 2005 a 7. 8. 2005. Všechny trestné činy, jimiž byl obviněný uznán vinným oběma citovanými rozsudky, tedy byly spáchány poté, co byl obviněnému dne 8. 7. 2005 doručen trestní příkaz Okresního soudu v Kolíně ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. 3 T 49/2005. Nebyly tedy spáchány za podmínek souběhu s trestnými činy, jimiž byl obviněný uznán vinným jednak rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 13. 9. 2006, sp. zn. 3 T 434/2005, a jednak v bodech 1, 2 rozsudku Okresního soudu Praha východ ze dne 14. 4. 2006, sp. zn. 1 T 6 /2006. Proto nepřichází v úvahu uložení souhrnného trestu ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Mělníku a k rozsudku Okresního sodu v Třebíči. Samotná okolnost, že trestné činy uvedené v rozsudku Okresního soudu v Nymburce a v rozsudku Okresního soudu Praha východ byly spáchány před vyhlášením rozsudku Okresního soudu v Mělníku a rozsudku Okresního soudu v Třebíči, není dostatečným důvodem pro uložení souhrnného trestu, není-li mezi nimi vztah souběhu, nýbrž recidivy. Vyplývá to ze zásad, které Nejvyšší soud vyložil v předcházejících částech odůvodnění tohoto usnesení.

Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek byl zrušen z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je bezpředmětné, aby se Nejvyšší soud věcí dále zabýval z hlediska dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. h), k) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. června 2007

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec