7 Tdo 730/2011
Datum rozhodnutí: 15.06.2011
Dotčené předpisy: § 224 odst. 1 tr. zák.



7 Tdo 730/2011-37

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 15. 6. 2011 dovolání obviněného A. O., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. 67 To 319/2010, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 3 T 122/2009 a rozhodl t a k t o :

Podle § 265k odst. l tr. ř. se z r u š u j í usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. 67 To 319/2010, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 3 T 122/2009.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 2651 odst. l tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 3 přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 3 T 122/2009, byl obviněný A. O. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a odsouzen podle § 224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na šest měsíců, jehož výkon trestu byl podle § 58 odst. l tr. zák. podmíněně odložen, přičemž zkušební doba byla podle § 59 odst. l tr. zák. stanovena na osmnáct měsíců. Výrokem podle § 229 odst. l tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.

Jako trestný čin posoudil Obvodní soud pro Prahu 3 skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný v době od 18. 1. 2007 do 26. 6. 2008 jako osoba odpovědná za správu domu v P., P., potřebným způsobem nezajistil přepojení karmy v bytě č. ..ve .. poschodí do vhodného a již zbudovaného komína, ačkoli z odborného kominického pasportu ze dne 18. 1. 2007 bylo zřejmé, že stávající napojení karmy do azbestocementové roury utopené ve ventilační světlíkové šachtě je pro provoz karmy nevhodné, že taková spalinová cesta není v souladu s ČSN 734201 11/2002 a že do doby přepojení spotřebiče do nového komína není vhodné karmu používat, přičemž v důsledku nepřepojení karmy došlo dne 26. 6. 2008 k průniku spalin z karmy do koupelny uvedeného bytu a k otravě J. V. oxidem uhelnatým v době, kdy se J. V. sprchoval, s tím, že J. V. dne 27. 6. 2008 na následky otravy zemřel.

Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. 67 To 319/2010, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. l písm. g) tr. ř. V obsáhle zpracovaném dovolání uplatnil námitky, jimiž zpochybnil především příčinou souvislost mezi svým jednáním a smrtí poškozeného. V dalších námitkách projevil nesouhlas se závěrem soudů o naplnění subjektivní stránky trestného činu, přičemž zvláště zdůraznil to, že postupoval ve shodě se svým pracovním zařazením u svého zaměstnavatele, který jako právnická osoba byl správcem domu. Své námitky obviněný shrnul v závěr, že za smrtelný následek odpovídají uživatelé bytu, kteří nerespektovali výzvy správce domu k tomu, aby poskytli součinnost potřebnou k odstranění závadného stavu. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 3 věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.

Trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst. l tr. zák. se mimo jiné dopustil ten, kdo jinému z nedbalosti způsobil smrt, spáchal-li uvedený čin proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání.

Obviněný byl zaměstnancem obchodní společnosti Správa komunálního majetku Praha 3, a. s., která podle mandátní smlouvy uzavřené s Městskou částí Praha 3 vykonávala mimo jiné správu nemovitostí ve vlastnictví Městské části Praha 3. Podle pracovní smlouvy byl obviněný zařazen jako technický pracovník III. Z dokumentu označeného jako Popis pracovního místa je patrno, že obviněný odpovídal za provozování svěřených nemovitostí nebo jejich částí v souladu s požadavky vlastníka a s účelem, ke kterému jsou určeny, a obstarávání služeb s přihlédnutím k oprávněným potřebám a zájmům jednotlivých nájemců bytů a nebytových prostor (bod B). V tomto rámci obviněný odpovídal za zajištění provozu technických zařízení, jakými jsou mimo jiné plynová zařízení (bod B/2.1), a dále za zajištění pravidelných revizí a servisních činností všech technických zařízení, mimo jiné plynových zařízení, a dále i komínů (bod B/3). Odpovědnost obviněného se týkala také zajištění prací ke splnění požadavků právních, bezpečnostních, hygienických, požárních a dalších (bod B/4). Takto stanovená odpovědnost se vztahovala i na dům, v němž se nacházel byt, v kterém došlo k otravě poškozeného oxidem uhelnatým pocházejícím z plynové karmy.

Podstatou jednání, jímž byl obviněný uznán vinným, bylo podle výroku o vině to, že potřebným způsobem nezajistil přepojení karmy ...do vhodného, již zbudovaného komína . Trestný čin obviněného byl tedy konstruován jako omisivní delikt. V případě takového deliktu se jednáním rozumí opomenutí takového konání, k němuž byl pachatel podle okolností a svých poměrů povinen (§ 89 odst. 2 tr. zák.). Soudy však do svých úvah a závěrů nezahrnuly otázku, jaké konkrétní konání, k němuž byl podle okolností a svých poměrů povinen, obviněný opomenul. Tento nedostatek vystupuje do popředí v konfrontaci se zjištěními ohledně postupu obviněného poté, co v souvislosti s pasportem komínů byl revizními techniky komínů konstatován nevyhovující stav v odvodu spalin z karmy a nutnost přepojení karmy na nový komín.

Na podkladě smlouvy o nájmu bytu byli nájemci bytu G. P. a J. P. Ve zprávě revizních techniků komínů ze dne 18. 1. 2007 (č. l. 175 spisu) bylo mimo jiné konstatováno, jaké závady byly zjištěny, že karmu není možné napojit na nový komín a je nutné ji posunout a že se nedoporučuje karmu do doby oprav používat. Dále bylo ve zprávě výslovně uvedeno, že nájemce byl informován a dohodne se o přepojení spotřebiče s majitelem bytu . Z dopisu ze dne 5. 9. 2007 (č. l. 65 spisu), který obviněný zaslal, resp. nechal zaslat G. P., vyplývá, že tato nájemkyně byla vyzvána, aby karmu nepoužívala, a dále výslovně poučena, že při používání hrozí nebezpečí otravy spalinami. Přitom dopis byl v úvodu zřetelně označen jako Zákaz používání komínu plynovým spotřebičem . Obsahem dopisu byl odkaz na zjištění učiněná při prohlídce komínů konané dne 18. 1. 2007 a konstatování, že nájemkyně nekontaktovala správce bytu, jak přislíbila při konané prohlídce, aby bylo ujednáno připojení karmy na nový komín. V dopise je zároveň uvedena výzva, aby nájemkyně neprodleně kontaktovala správce bytu za účelem uvedení stavu bytu do souladu s příslušnou normou. Z dalších zjištění vyplývá, že G. P. a J. P. jako nájemci bytu nekontaktovali správce bytu, naopak přestali byt sami fakticky užívat a nechali v něm bydlet poškozeného J. V., aniž o tom vyrozuměli pronajímatele bytu, resp. správce bytu.

Za uvedené situace není jasné - a soudy to také nijak nevysvětlily - jaké konkrétní konání obviněný opomenul, navíc konání, ke kterému byl obviněný povinen podle okolností a svých poměrů. Evidentně nelze uvažovat o tom, že obviněný byl povinen z vlastní iniciativy a bez součinnosti s nájemci bytu fyzicky do bytu vniknout a nechat tam provést potřebné práce spočívající v přepojení karmy na nový komín. V tomto ohledu není možné pominout, že šlo o byt, který z hlediska postavení nájemců požíval ústavně garantované ochrany nedotknutelnosti obydlí ve smyslu čl. 12 odst. l Listiny základních práv a svobod. Podle tohoto ustanovení není dovoleno do obydlí vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí. Bez součinnosti s nájemci bytu bylo připojení karmy na nový komín neproveditelné. Přitom obviněný se této součinnosti nájemců dožadoval, vyzýval je k ní, upozornil je na nebezpečí otravy při udržování dosavadního stavu a dokonce jim adresoval výslovný z á k a z dosavadního používání komína.

Technickou příčinou otravy poškozeného nebyla závada karmy, nýbrž závada komína. Na posuzovanou věc je proto třeba aplikovat vyhlášku č. 111/1981 Sb., o čištění komínů. Tato vyhláška byla účinná v době skutku a byla zrušena nařízením vlády č. 91/2010 Sb. s účinností od 1. 1. 2011. V ustanovení § 3 vyhlášky byly stanoveny povinnosti správce objektu a uživatele spotřebičů paliv. Podle § 3 odst. l písm. c) vyhlášky byl správce objektu povinen odstranit závady komínů a spotřebičů paliv, které byly zjištěny kominickým podnikem při čištění, kontrole nebo zkoušení komínů (další část tohoto ustanovení se týkala lhůty k odstranění závad). Podle § 3 odst. l písm. d) vyhlášky byl správce objektu povinen zajistit, aby se nepoužívalo komínů a spotřebičů paliv, u nichž byla zjištěna závada bránící bezpečnému užívání, a to až do jejího odstranění. Plnění těchto povinností však bylo významně modifikováno ustanovením § 3 odst. 2 písm. b) vyhlášky, podle něhož za bezpečný provoz spotřebiče paliv odpovídá jeho uživatel, který je povinen plnit některé povinnosti uložené v odstavci 1, mezi nimi i povinnosti uložené v odstavci 1 písm. c), d), pokud se týkají spotřebičů paliv umístěných v bytě a nebytových prostorech, které užívá. Aplikují-1i se citovaná ustanovení ve vzájemném vztahu na posuzovaný případ, je jasné, že povinnost odstranit závadu spočívající v nevhodném odvodu spalin plynu z karmy a povinnost zajistit, aby karma nebyla používána do doby, než bude napojena na nový komín, měli plnit nájemci bytu, tj. G. P. a J. P. jako uživatelé spotřebiče (karmy). Vyplývá to nejen z výslovného znění uvedených ustanovení citované vyhlášky, ale i z logiky věci. Jestliže se karma včetně odvodu spalin plynu do komína nacházela v bytě, do něhož nikdo nesměl vstoupit bez souhlasu nájemce, pak povinnosti směřující k fyzickému odstranění závad komínů a spotřebičů paliv a k fyzickému zajištění toho, aby se nepoužívalo komínů a spotřebičů, u nichž byly zjištěny závady, nemůže mít nikdo jiný než nájemce. Logice se naopak vymyká vyžadovat splnění těchto povinností od někoho, kdo bez souhlasu nájemce nemá možnost faktického přístupu ke spotřebiči a k napojení spotřebiče na komín. Proto pro případy, kdy se spotřebič nachází v obývaném bytě, je odpovědnost za splnění uvedených povinností přenesena ze správce objektu na uživatele spotřebiče.

Soudy v odůvodnění svých rozhodnutí zaznamenaly vyhlášku č. 111/1981 Sb., avšak ustanovením § 3 odst. 2 písm. b) vyhlášky a jeho významem pro posouzení dané věci se blíže nezabývaly. Odpovědnost obviněného za otravu poškozeného soudy vyvodily jednak z toho, že karma byla ve vlastnictví Městské části Praha 3 a že tedy byla předmětem správy, kterou v rámci svého zaměstnání u obchodní společnosti Správa komunálního majetku Praha 3, a. s., fakticky vykonával obviněný, a dále z toho, že instalace odvodu spalin plynu z karmy do nového komína nemá povahu drobné opravy, kterou podle § 687 odst. 3 obč. zák. hradí nájemce. Pokud měl být trestný čin spáchán tím, že nebylo zajištěno přepojení karmy na nový komín, pak odpovědnost za tento trestný čin nesouvisí s tím, kdo byl vlastníkem karmy, ani s tím, kdo byl povinen uhradit náklady spojené s přepojením karmy na nový komín. Podstatné je, kdo a jaké měl konkrétní povinnosti týkající se používání karmy a komína, zda a do jaké míry je splnil, resp. jakou konkrétní povinnost nesplnil.

Výrok o vině obviněného A. O. nemůže obstát jednak ve světle závěrů, které ohledně povinností správce objektu a nájemců jako uživatelů karmy vyplývají z ustanovení § 3 odst. 2 písm. b) vyhlášky č. 111/1981 Sb., jednak ve světle zjištění, že obviněný učinil konkrétní kroky směřující k nápravě závadného stavu, která však nemohla být realizována bez součinnosti nájemců, přičemž není jasné, k jakému dalšímu konání by měl být vzhledem k okolnostem a svým poměrům povinen. Protože je vadný výrok o vině, nemůže obstát ani výrok o trestu a výrok o náhradě škody.

Napadené usnesení Městského soudu v Praze i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 jako součást řízení předcházejícího napadenému usnesení jsou rozhodnutími, která spočívají na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř.

Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil napadené usnesení a rozsudek, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 3, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. června 2011
Předseda senátu: JUDr. Petr Hrachovec