7 Tdo 725/2009
Datum rozhodnutí: 22.07.2009
Dotčené předpisy:




7 Tdo 725/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 22. července 2009 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. M. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 12. 2008, sp. zn. 6 To 81/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 T 2/2008 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný J. M. byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 31 T 2/2008, uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 1 tr. zák. za použití § 143 tr. zák. na tom skutkovém základě, že v přesně nezjištěné době před konáním výslechu v rámci podání vysvětlení dne 12. 10. 2006 před orgánem Policie České republiky, Obvodního oddělení Ostrava-střed, ve věci vedené pod sp. zn. MROV-2306/01-TČ-2006, za účelem dokladování neexistujícího smluvního vztahu mezi jeho osobou a firmou Z. F., padělal směnku s datem vystavení v O. dne 31. 10. 2005 s uvedením, že dne 21. 11. 2005 bude za tuto směnku zaplacena J. M., v hotovosti a v místě placení O. částka 175.000 Kč, kdy jako výstavce směnky je uvedena firma Z. F., P., O., přičemž kopii této směnky pak obviněný použil dne 12. 10. 2006 v průběhu podání vysvětlení ve výše označené trestní věci.

Za tento trestný čin a sbíhající se trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., jímž byl uznán vinným pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 3. 2007, sp. zn. 8 T 187/2006, a sbíhající se trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., kterým byl uznán vinným pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 2. 2008, sp. zn. 8 T 14/2007, byl odsouzen podle § 140 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na tři léta. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 60a odst. 1, 2 tr. zák. byl obviněnému výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let a nad obviněným byl vysloven dohled. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 3. 2007, sp. zn. 8 T 187/2006, a výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 2. 2008, sp. zn. 8 T 14/2007, jakož i všechna rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 50.000 Kč a podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl stanoven pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců.

K odvolání obviněného J. M. proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 4. 12. 2008, sp. zn. 6 To 81/2008, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d) odst. 2 t. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku, kterým byl obviněnému J. M. podle § 53 odst. 1 tr. zák. uložen peněžitý trest 50.000,- Kč a dále ve výroku, jímž byl obviněnému podle § 54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán.

Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně včas dovolání, které má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v § 265b odst. 1 tr. ř. V dovolání, které se opírá o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný namítl, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, protože jednání popsané ve výroku Krajského soudu v Ostravě neodpovídá zjištěnému skutkovému stavu a nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu, jímž byl uznán vinným. Ve výroku uvedeného rozsudku chybí konstatování existence podpisu na směnce a osoby, která směnku podepsala, resp. tvrzení, že směnka byla opatřena napodobeninou cizího podpisu, který měl obviněný případně vyhotovit. Podle názoru obviněného nebylo jednoznačně prokázáno, že směnku podepsal, přestože údaje na ní vyplnil. V tomto směru poukázal na závěry znaleckého posudku z oboru kriminalistika, specializace expertiza ručního písma. Soudy se také nezabývaly jeho obhajobou, že směnku mohla podepsat osoba vydávající se za Z. F., které obviněný poskytl půjčku a která mu podepsala směnky, čímž obviněného podvedla. Obviněný uplatnil i výhrady k hodnocení některých důkazů a dovodil, že jeho vina nebyla jednoznačně prokázána a že soudy nerespektovaly zásadu in dubio pro reo. Protože kopii směnky předložil policejnímu orgánu v rámci své obhajoby, nebyla naplněna materiální stránka trestného činu.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 12. 2008, sp. zn. 6 To 81/2008, i rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 31 T 2/2008, a rozhodl, že se obviněný J. M. zprošťuje obžaloby.

Nejvyšší státní zástupkyně uvedla v písemném vyjádření k dovolání, že dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají ty námitky, kterými obviněný zpochybňuje kvalitu důkazního řízení, vytýká porušení procesní zásady in dubio pro reo a opakuje svoji skutkovou verzi, podle níž byl sám podveden neznámou osobou. Tyto námitky proti skutkovým zjištěním nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod ani pod žádný jiný důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 tr. ř. Pod deklarovaný důvod dovolání lze podřadit jen námitky, že popis skutku ve výroku o vině neobsahuje okolnosti nutné pro použití právní kvalifikace činu podle § 140 odst. 1 tr. zák. a § 143 tr. zák., konkrétně konstatování podpisu na směnce a osoby, která směnku podepsala . Nejvyšší státní zástupkyně poukázala na to, že námitky obviněného jsou formulovány poněkud zavádějícím způsobem, a bylo by je možno interpretovat tak, že směnka nebyla vůbec opatřena podpisem, resp., že obviněný byl vyloučen jako osoba, která podepsala směnku. Připomněla proto, že podle zjištění soudů byla směnka opatřena padělaným podpisem výstavce Z. F., který byl jako pisatel sporného podpisu vyloučen a směnku ani podepsat nemohl, protože v době vystavení směnky se zdržoval v I., přičemž osobu, která směnku podepsala, nebylo možno znaleckým zkoumáním identifikovat. K námitkám obviněného dále uvedla, že trestný čin padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 1 tr. zák. spáchá ten, kdo sobě nebo jinému opatří padělané nebo pozměněné peníze (popř. platební prostředky a cenné papíry uvedené v § 143 tr. zák.).

Obviněný byl podle tzv. právní věty rozsudku uznán vinným tím, že padělané peníze sobě opatřil. Opatřením se rozumí jakékoliv nabytí padělaných nebo pozměněných peněz a v obecné rovině není nutné k naplnění zákonných znaků uvedeného trestného činu, aby pachatel padělky sám vyrobil nebo se na jejich výrobě podílel. Jestliže bylo v tzv. skutkové větě rozsudku uvedeno, že obviněný směnku padělal , je možné připustit, že jednání obviněného mohlo být charakterizováno výstižněji. Přesto popis skutku nelze považovat za natolik nevýstižný, aby bylo namístě rozhodnutí o zrušení soudních rozhodnutí. Údaj o tom, kdo směnku podepsal, který podle dovolatele měl být uveden v tzv. skutkové větě rozsudku, nemá rozhodující význam z hlediska zákonných znaků trestného činu podle § 140 odst. 1 tr. zák. a § 143 tr. zák. Nejvyšší státní zástupkyně dodala, že soudy neuvěřily skutkové verzi obviněného, podle které měla být směnka podepsána osobou, která se vydávala za Z. F., které obviněný půjčil peníze, přičemž tento skutkový závěr soudů nelze v dovolacím řízení zpochybňovat. Námitky obviněného týkající se absence materiálního znaku trestného činu, nejvyšší státní zástupkyně považuje za nedůvodné.

Nejvyšší státní zástupkyně v závěru vyjádření dovodila, že relevantně právní námitky obviněného jsou zjevně nedůvodné, a proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265i písm. e) tr. ř. odmítl dovolání jako zjevně neopodstatněné. Navrhla dále, aby dovolací soud učinil rozhodnutí o dovolání v neveřejném zasedání v souladu s § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu (§ 265i odst. 1 písm. c) tr. ř.).

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného J. M. je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:

Trestný čin padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 1 tr. zák. spáchá, kdo sobě nebo jinému opatří padělané nebo pozměněné peníze, nebo kdo takové peníze přechovává.

Podle § 143 tr. zák. se ochrana podle § 140 až 142 poskytuje též penězům jiným než tuzemským, tuzemským a cizozemským bezhotovostním platebním prostředkům, jakož i tuzemským a cizozemským cenným papírům.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle § 2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.

Vzhledem k zákonnému vymezení dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud nezabýval skutkovými námitkami obviněného, jimiž jsou všechny jeho námitky, kromě námitek právních. Právními námitkami, které lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod jsou jen námitky, že jednáním obviněného nebyla naplněna materiální stránka trestného činu a námitka, že popis skutku neodpovídá znakům trestného činu padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 1 tr. zák., § 143 tr. zák.

Nejvyšší soud shledal, že tyto námitky jsou nedůvodné. Judikatura Nejvyššího soudu vychází z názoru, podle něhož opakuje-li obviněný v dovolání námitky, které uplatňoval již v řízení, které předcházelo rozhodnutí, které bylo poté napadeno dovoláním, a s nimiž se soudy náležitě a v souladu se zákonem vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné. Tak je tomu i v případě dovolání obviněného J. M. Vrchní soud v Olomouci v odůvodnění svého rozsudku mimo jiné uvedl, že byla vyvrácena obhajoba obviněného, že nemohl spáchat trestný čin, protože nebylo spolehlivě prokázáno, že se pokusil napodobit na směnce cizí podpis. K obhajobě obviněného uvedl, že směnka musela existovat v originále, jestliže obviněný předložil policejnímu orgánu fotokopii směnky. I když nebylo prokázáno, že to byl právě obviněný, který podepsal jménem svědka Z. F. směnku, odvolací soud dovodil, že jednání obviněného popsané ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně naplňuje zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 1 tr. zák. Obviněný vyplnil obsah směnky kromě podpisu Z. F., ačkoliv věděl, že závazkový vztah, kterého se měla směnka týkat, neexistuje a je zcela fiktivní. Poukázal přitom i na starší judikaturu, podle níž za padělání směnky je nutno z hlediska trestního práva považovat i situaci, kdy na nepravé směnce chybějí některé podstatné náležitosti podle předpisů směnečného práva a směnka je neplatná (chybějící podpis výstavce směnky, vykonal-li pachatel svojí činností vše, co je třeba učinit k naplnění skutkové podstaty trestného činu padělání a pozměňování peněz (srov. č. l. 269 spisu).

Stejně tak se odvolací soud správně vypořádal s námitkou obviněného, že nebyly splněny materiální podmínky trestnosti jednání obviněného. Zcela správně přitom poukázal zejména na typovou nebezpečnost jednání obviněného i na motivaci jeho jednání, kterou byla snaha obviněného vyhnout se trestní odpovědnosti za jiný trestný čin. Ani Nejvyšší soud proto neshledal tuto námitku obviněného důvodnou. Považuje za nutné dodat, že obviněný J. M. má sklony k páchání trestné činnosti podvodným jednáním, o čemž svědčí jeho předcházející odsouzení za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., ale i odsouzení za trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., a je s podivem, že soud obviněnému neuložil již v rámci souhrnného trestu nepodmíněný trest.

Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného J. M. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. července 2009

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek